Bohové Egypta

Sympatický únik od všech těch sofistikovaných velkofilmů, ve kterých se zrcadlí současný trend dělat temné a trýznivé drama i z příběhu, ve kterém po nebi lítá panák s červenou pláštěnkou a kudrlinkou. Všichni teď chtějí dělat to co Nolan a najednou tu je Proyas s barevným velkofilmem, který před psychologií upřednostňuje rozjívenost a fantasmagorii, která mě bavila opravdu po celou dobu a film mi velmi rychle utekl. Herci jsou moc fajn, i když nemají co hrát, akce divoká a nijak oslňující, ale zase zrežírovaná pevnou rukou, a když už to někdy nedává moc smysl, pořád je se na co dívat. Z toho světa přecházejí oči a ani nevadí, že triky zrovna nejsou na nejvyšší úrovni. Však i starý Souboj titánů ve své době vypadal zastarale, ale měl své kouzlo. A něco podobného pro mě představují i Bohové Egypta...hravou pohádku plnou atrakcí, která nenudí, a na kterou se pro její chyby snad ani nedá zlobit, nakolik je upřímně přímočará ve svém vyprávění. A tohle má navíc i fantasticky přestřelené scény s Geoffrey Rushem, které mě bavily snad ze všeho nejvíc. Hezké osvěžení v té změti komiksových bijáků, které se bojí vystoupit z komfortní zóny a přežírají davy stále tím samým. (20.05.2016)

Jako když si koupíte levnej shit, po kterých všechno vidíte moc barevně, trsáte na zasraně odpornou muziku a je vám to úplně jedno. Přijdete domů, sežerete sklenici chemické marmelády, jejiž chuť připomíná višeň. Zapijete to litrem Coly. A myslíte si, že jdete spát. Nejdete, dalších pět hodin budete čumět na Horsa Fuchse, jak se vám snaží prodat kráječ. ... Tak asi takhle jsem se cítil při tomhle filmu. (06.01.2019)

Roztomile přiblblý film, který porušuje jakože-pravidla svého fikčního světa, respektive dlouho se tváří, že nějaká pravidla má, ale když pak přizná asi kolem 80. minuty barvu, začíná to být už jen čirá (nadále stejně přiblblá) radost. Dialogy jsou naštěstí napsané dostatečně pitomě, že se jim dá smát a film vnímat jako komedii. 3D to je patrně jen proto, aby lépe vyniklo poprsí ženských postav. Výtvarně krásně pojatí hadi a démoni. Bavil jsem se :-) (24.03.2016)

Po opravdu, ale opravdu bolestivém kurvení řecké mytologie Prsy Džexnem jsem byl značně tutenskeptický. A do jisté míry kleoprávněně. Do digitálního mrdníku pastelově vybarvičkovaných Sdružených barev Egypta tu taky napochodoval vyhřátý homopanteon nilských božstev, aby pubescentnímu vytlemenci ukázal, zač je toho MTv, a připravil mu žužu dobrodružstvíččččko, při kterém by nejeden egyptolog intenzivně dumal, jak v hieroglyfech napsat „slaboduchý pičus“. Nicméně… Ten náctiletý buznič je tam tentokráte spíše jen do počtu a film si pro sebe urvali slizce mačistický Žérár Řiťler a hlavně spanilý Mikuláš Zelinář – Aules, na němž paradoxně s potěchou spočine i oko zarytého odpůrce brázdění mužských rekt. A tihle kočkující se bohové jsou tak nějak docela odsejpající, sem tam i nápadití a poměrně dost akční, až jeden zapomene na homofobní předsudky a ten kýbl popkornu u toho sežere vcelku bez dávení. Prostě takový přiblble zábavný Souboj mumií, něco, jako když hodíte kupírovanému Anubisovi do podsvětí Cheopsovu stehenní kost a on ji s rozverným vrtěním zbytku šakalího ocasu aportuje. (10.03.2016)

Klystír mozgu ružovým olejom, mimoriadne zábavný, svižný, nebolestivý a voňavý ale predsa klystír, ktorého najväčším problémom je, že neznalí egyptskej mytológie nepoberú niektoré súvislosti (Apop, podsvetie) a znalých ten klystír bude bolieť viac než neznalých. Originálny príbeh je predsa len lepší (golden penises and semen trial including). 6/10 (21.03.2016)