Don't Drink the Water
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Josef Sommer, Michael J. Fox, Mayim Bialik, Woody Allen, Robert Stanton, Edward Herrmann, Rosemary Murphy, Julie Kavner, Austin Pendleton, Dom DeLuise (více)Obsahy(1)
Roku 1961, kdy je studená válka nejžhavější a vzájemné popichování Spojených států amerických a Sovětského svazu hrozí co chvíli přerůst v atomovou katastrofu, se kvůli jistému nedorozumění ocitá americká rodinka Hollanderů (Woody Allen, Julie Kavner, Mayim Bialik) v nepříliš přívětivé turistické destinaci. Na východní straně železné opony, uprostřed blíže nespecifikovaného nepřátelského území, kde jediný spásný bod představuje americká ambasáda. Přítomnost tří povětšinou hlučných, brzy navíc politicky zneužitelných osob urychlí šedivění vlasů mladého ambasadora Axela Mageeho (Michael J. Fox), avšak potěší kněze-eskamotéra (Dom DeLuise), který zde tahá králíky z klobouku již šest let. Pro Hollanderovy je nemyslitelné, aby si neplánovaný pobyt prodloužili stejným způsobem, začíná se proto rodit důmyslný (no, nakonec možná ne až tak důmyslný) plán útěku do končin nesužovaných rudým terorem. Woody Allen napsal divadelní hru Don’t Drink The Water pod vlivem společenského ovzduší již v 60. letech (premiéru měla 17. listopadu 1966) a k jejímu prvnímu zfilmování došlo roku 1969. S filmem Howarda Morrise nebyl Allen vůbec spokojený, na svou vlastní verzi si nicméně vyhradil čas až o šestadvacet let později. (Matty)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Když si člověk odmyslí ten divný název (který není ve filmu nijak vysvětlen), šílenou ústřední melodii, místy hodně špatnou kameru, skutečnost, že se jedná "jen" o televizní film (vadí to vlastně něčemu?) s námětem ze studené války, který byl v r. 94 už značně vyčpělý, a nesnesitelně nudných prvních 8 minut, než do děje konečně vstoupí bláznivá rodinka Hollanderů, tak mu pořád zůstane překvapivě (byť pro Allenovy fandy na tom asi nic překvapivého není) zábavný film, který neztrácí na vtipu ani dnes. Fakt je to strašná sranda, smál jsem se u toho moc a moc. Pro českého diváka je to navíc zajímavé tím, že je děj zasazen do Prahy, a ještě mě zaujalo, že roli Walterovy dcery Susan ztvárnila Mayim Bialik, později proslavená jako Amy z Big Bang Theory, která zde ve svých tehdejších 19 letech vypadá velice dobře. ()
Je vidět, že základy téhle bláznivé satiry jsou ve Woodyho začátcích, protože takhle kousavý na základě neskutečné kadence hlášek už desítky let není. Tím spíš jde o zajímavé propojení staršího námětu s novějším provedením a o čiré herecké mistrovství. A to ať už vás nejvíc baví hlavní neurotik, dokonalý konspirátor kněz-kouzelník nebo smůlou provázený prozatímní šéf ambasády. Mistrova pohříchu zašantročená perla. ()
Původní verzi jsem neviděl, ale brzy porovnám. Proč ovšem Woody, jsa nespokojen, nenatočil svou 100 % autorskou verzi dokonaleji? Tento film v mnohém připomíná nejnovější mistrův počin, To Rome with love, tedy alespoň tu část, ve které se vyskytuje Woody. Také tady tento věčný nespokojenec a brbla přilétá s manželkou do cizí země, a jako něčí host všechno a všechny se satirou a hypochondrií sobě vlastní nemilosrdně stírá. Právě jeho repliky jsou nejzábavnějším prvkem nového filmu, a jsou, po pravdě řečeno, tím jediným zábavným v Don't Drink the Water. Kavner, Fox i Bialik mu jen přihrávají a Woody řádí. Zábavné, místy velmi, ale dojem kromě mírné chaotičnosti dokonale kazí roztřesená (snaha o dokumentární nádech?) kamera klouzající z jedné postavy a jedné strany místnosti na druhou. ()
Příběh se odehrává na počátku 60. let v prostorách americké ambasády na území nejmenovaného komunistického státu (kterým má být ovšem shodou okolností Československo, soudě dle několikerých opakujících se exteriérových záběrů Prahy). Hlavními aktéry jsou šílená americká rodinka na dovolené (tvořená zejména Woody Allenem a Julií Kavnerovou - allenovskou herečkou, která se proslavila také jako originální hlas Marge Simpsonové) a pro diplomatické služby nepoužitelný diplomat Alex Magee (Michael J. Fox v kreaci připomínající jeho postavu ve Všech starostových mužích). Film funguje perfektně jako televizní crazy sitcom a pokud po něm nebudete chtít víc, uspokojí vás. Zejména pokud si potrpíte na typické allenovské bonmoty, třeba jako: "Jeho prarodiče byli Rusové. Milovali Rusko. Utekli jenom proto, že slyšeli, že se chystá pogrom v okamžiku, kdy si koupili nové nádobí." nebo "Jaktože není romantik? Kdo může být víc romantický než dermatolog? Je přece doktor přes kůži. Hlavní slova jeho profese jsou romantická: Nevus, Rosacea, Leukoplatia. Znít to havajsky. Úplně to evokuje tropy." ()
„Dear Seth. Don't forget to wash behind your neck and ears. Here all goes okay. Last night for the first time in my life i ate sweetbreads. Also for the first time in my life I threw up on a antique carpet. We all miss you.“ Woodyho nespokojenost s verzí z roku 1969 vyústila teprve po šestadvaceti letech tichého mrmlání v plně kontrolovanou konverzačku. Divadelní řetězy drží hru z formálního hlediska dost u země, ale tady skutečně nejde o to, jak, nýbrž co a kdo. Hereckému obsazení jasně dominuje dalšího z Woodyho těžkých neurotiků. Ale jak nemít zmuchlané nervy, když jste se víceméně proti své vůli octli ve studenoválečné karikatuře Ruska, kde mohou výstřely z ulice značit lidové povstání, ale stejně tak dalšího popraveného básníka. Film navíc na rozdíl od mnoha jiných, do stejného období zasazených, nestárne, nanejvýš prodělal proměnu z útočné satiry v odpočinkovou komedii. 75% ()
Reklama