Nepijte vodu

„Dear Seth. Don't forget to wash behind your neck and ears. Here all goes okay. Last night for the first time in my life i ate sweetbreads. Also for the first time in my life I threw up on a antique carpet. We all miss you.“ Woodyho nespokojenost s verzí z roku 1969 vyústila teprve po šestadvaceti letech tichého mrmlání v plně kontrolovanou konverzačku. Divadelní řetězy drží hru z formálního hlediska dost u země, ale tady skutečně nejde o to, jak, nýbrž co a kdo. Hereckému obsazení jasně dominuje dalšího z Woodyho těžkých neurotiků. Ale jak nemít zmuchlané nervy, když jste se víceméně proti své vůli octli ve studenoválečné karikatuře Ruska, kde mohou výstřely z ulice značit lidové povstání, ale stejně tak dalšího popraveného básníka. Film navíc na rozdíl od mnoha jiných, do stejného období zasazených, nestárne, nanejvýš prodělal proměnu z útočné satiry v odpočinkovou komedii. 75% (07.03.2009)

Ano! Don't Drink the Water je dokonalou ukázkou faktu, že i televizní film může konkurovat těm snímkům, které jsou určeny pro kina, ale holt, to se musí umět. Hlavně musíte mít skvělý scénář, vydařený casting a Woodyho na režisérské stoličce. A pak už to jde jako po másle… :-) Tento film mě v pár věcech překvapil. Především fakt, že se 95 % filmu odehrává v jedné budově a přesto snímek neztrácí na tempu či vtipnosti. Další věc, či spíše osoba, :-) je Mayim Bialik, kterou v dnešní době mnoho lidí bude znát spíše ze seriálu The Big Bang Theory jako Amy. Pro mě tohle byl příjemný šok, protože jak já Amy v TBBT nemůžu vystát, tak tady jsem ji miloval a musím uznat, že jako mladá byla opravdu kočka. A poslední, ale neméně důležitá věc - už zmíněný scénář. Je tak krásně vybalancovaný, že každý má své momenty (ať už vtipné či hrozné) takže zde není postava, která by vyloženě nudila. Pokud to mám nějak shrnout, tímhle u mě Woody zabodoval na plné čáře. 100 % bez mrknutí oka. (07.12.2012)

„A já jsem jeho skvělá manželka Carmen. Jsem také bývalá Miss Wisconsinu 1941.“ - „Pokud tomu uvěří, tak máme válku vyhranou. Někdo se podívá na ty křečové žíly a bude si myslet, že pašujeme mapy.“ Místy maximálně bláznivá komedie (obsahující i prvky satiry) s několika situacemi, které mě dohnaly až k slzám, spoustou kvalitních hlášek a odzbrojujícího humoru. Zároveň se film může opřít o komediální potenciál hned několika rázovitých postaviček jako jsou: ukecaní, uječení a věčně nespokojení manželé Hollanderovi s dcerou, zoufalý, nešikovný a zamilovaný Axel Magee a ten nejhorší kouzelnický samouk pod sluncem-kněz Drobney se svými úžasnými triky a zcela nenápadnými šiframi (zdrcený Fox a kouzlo s botou mě upřímně odrovnalo). Pro českého diváka je navíc k popukání i nechtěně směšné představení Československa roku 1961. Netvrdím, že místy filmu lehce nedochází dech, avšak tyto momenty jsou pak následně převálcovány velmi vtipnými pasážemi, které dávají na ty slabší zapomenout, proto možná budu nadhodnocovat, ale dávám plný počet, tohle je Woodyho film dle mého gusta. „Tati, pane, uvědomuji si, že mé záznamy z různých ambasád nebyly dokonalé, ale co můžu zkazit během dvou týdnů?“ – „Byl jsi v Brazílii dva týdny a začal jsi jim dovážet kávu. Můj vlastní syn, jehož jsem vychoval jako diplomata, byl požádán, aby opustil Afriku!“ – „Nerozčiluj se, tati. Někteří z nejlepších mužů v zahraničních službách jsou čas od času požádáni, aby zemi opustili.“ - „Afrika je kontinent. Byl jsi odvolán z celého kontinentu!“ – „Nejsem v tom tak přirozený jako ty.“ – „Na podobizně v Panamě tě oběsili! To jsem nevěděl ani já.“ – „Řekl jsem ti to.“ – „Ale vynechal jsi, že to byla naše vlastní ambasáda!“ (05.09.2014)

Tento Allenův televizní snímek, zdaleka nedosahující kvalit jeho celovečerních filmů, nezapře, že jde o adaptaci starší divadelní hry, žel notně rozředěnou… Řadu skvělých vtipů potápí nudný nedějový děj, psychologicky neprokreslené postavy se míhají v rádoby historizujících kulisách bezčasého mikrokosmu a celek, očekávatelně pointovaný, se podobá spíše sešpendlenému varieté: i tomu ale něco chybí, třeba úkrok na nebezpečnější půdu vyšší absurdity, sebeironie a fantazie, dosažitelných třeba písňovými nebo snovými vstupy – nějakým půvabným šílením. Takto jsem měl pocit, že si jen listuji zbytečně konceptualizovaným zápisníkem jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. Přesto jsem se nejednou opravdu zasmál, ale bez pocitu, že pobyt na americké ambasádě v Praze ještě někdy zažiji. A to jsem kdysi, nevěda o tomto filmu, snil, že Woody Allen jeden ze svých filmů v Praze natočí… (10.03.2018)

Když si člověk odmyslí ten divný název (který není ve filmu nijak vysvětlen), šílenou ústřední melodii, místy hodně špatnou kameru, skutečnost, že se jedná "jen" o televizní film (vadí to vlastně něčemu?) s námětem ze studené války, který byl v r. 94 už značně vyčpělý, a nesnesitelně nudných prvních 8 minut, než do děje konečně vstoupí bláznivá rodinka Hollanderů, tak mu pořád zůstane překvapivě (byť pro Allenovy fandy na tom asi nic překvapivého není) zábavný film, který neztrácí na vtipu ani dnes. Fakt je to strašná sranda, smál jsem se u toho moc a moc. Pro českého diváka je to navíc zajímavé tím, že je děj zasazen do Prahy, a ještě mě zaujalo, že roli Walterovy dcery Susan ztvárnila Mayim Bialik, později proslavená jako Amy z Big Bang Theory, která zde ve svých tehdejších 19 letech vypadá velice dobře. (23.10.2022)