Gándhí

Oživlá učebnice dějepisu postrádající hlubší ponor do nitra hlavní postavy - Gándhí na diváka nepůsobí jako filmový hrdina, ale jako historická postava. Jeho do extrému dovedená metoda prosazování dobra skrz pasivní rezistenci vůči zlu je ale natolik inspirativní, že celý film působí jako obrovský morální apel. Nejde o Indii ani o Gándhího, nýbrž o principy, které by se měly stát součástí osobnosti každého člověka. (22.04.2006)

Ze zhlédnutí české premiéry (premiérového promítání v tehdejší ČSSR) si pamatuju jedno: v zaplněném kinosále nebyl nikdo, kdo by žehral na délku filmu, komu by vysloveně vadila jeho délka. GÁNDHÍ byl velmi pozorně sledován takřka bez výjimky a se zatajeným dechem. Pomalé tempo bylo přiměřeným tempem, scénář klíčových scén, zejména bitevních, nebyl nikým zpochybňován. I tehdejší kritika film chválila a v tomto případě poprávu zdůrazňovala jeho všelidské ideové poselství. Nechci tu opakovat již vyřčené soudy. Ale osudem kohokoliv z nástupců obou protagonistů tohoto ztvárnění gándhiovské látky, bude-li chtít zachovat jeho srozumitelnost pro evropského diváka, je právě tato jakoby dokumentarizující metoda, v níž fikce splývá s fakty do jednoho samozřejmě sourodého celku, základním východiskem. Existují i jiná tempa než evropská, existuje i jiné vnímání času a života než to naše. A existuje také kvalita, která sice nesplývá zcela s naší představou o životě a díle neevropské osobnosti, zato však prostřednictvím skvělých hereckých výkonů evokuje prostředí, které pro nás, Evropany, není ani nezajímavé, ani neatraktivní. A nabízí zážitek, na který se nezapomíná ani po desetiletích. (Stranou ponechávám fakt, že ani dnes toto klasické dílo není dostupné pro českého diváka na DVD nosičích.) (01.03.2008)

मोहनदास करमचन्द गांधी Chtěl bych komentář vést ve stylu "gándhíovském". To znamená, předložit vám filozofickou úvahu. Něco, co by vás donutilo přemýšlet, tak jako to udělal film. Jenže po pár minutách jsem zjistil, že na to 1) nemám atestaci, a za 2) by můj myšlenkový proud zastínil Attenborough, který vypráví tak úchvatně, logicky a hlavně se zaujetím, že bych dopadl jako Bambi (sám a ubrečenej). Takže raději ne!__ Na snímek Gándhí se mi na poličce prášilo pěkně dlouho. Přeci jen na 188 minutový film by si člověk měl vzít dovolenou, ale osud tomu chtěl, že jsem trochu toho času našel a proč ho nevyužít ve společnosti pána jehož kroky jsou obsypány okvětními listy? Samozřejmě, opěvovaný výkon Bena Kingsleye je více než oprávněný, ale přesto mi ve filmu chyběla byť jen známka nějakého většího emočního vypětí. Smrt milované ženy už už měla nakročeno...ale byla přerušena hvízdajícím vlakem. Takže jsem se mohl maximálně bouchnout do kolen. Čert vem délku, já chci brečet!!! (29.10.2008)

"Som moslim, hindiusta, kresľan i žid..." Osem oscarový Gandhí je veľký film. Veľký čo do počtu oscarov, témy, davových scén, stopáže, veľkého hereckého výkonu, ale hlavne je o veľkom človeku, ktorý dokázal spojiť i nepriateľov - hinduistov a moslimov. Videl som to už veľmi, veľmi dávno, uff, to už bude i 20 rokov... Oprášil som dvd, ktoré mám už nejaký rok a prekvapilo ma niekoľko vecí. V prvom rade film nezostarol, je nadčasový, stále presvedčivý a kvalitný. Zaskočila ma prestávka na dvd, podobne ako pri Siedmych samurajoch, ak sa nemýlim. V kine to beriem, ale na dvd si to mohli odpustiť. Takmer som poskočil na gauči, keď som v malej scéne spoznal mladého D. D. Lewisa. Davové scény sú veľkolepé, dnes sa to robí digitálne, ale toto je úžasné. Nezabudnuteľný je masaker- streľba do davu, či pouličné nepokoje a hromadné bitky medzi moslimami a hinduistami... A Kingsley ? Nezabudnuteľný. " Viem o jednej ceste von z pekla... Nájdi chlapca, sirotu, tak starého ako bol tvoj, keď ho zabili a vychovaj ho ako svojho. A vychovaj ho ako moslima..." Ben Kingsley 100%. Film 90%. (27.10.2014)

Skutečně gigantický snímek, který má však dva velké nedostatky. Ten první se vší smělostí považuji za relativně objektivní výtku. Film je velmi pomalý a bohužel dost často i nezajímavý až nudný. Na jeho gigantickou stopáž má dost málo děje a chvílemi to působí jako příliš málo másla na příliš velký krajíc. Druhý problém bude čistě subjektivní. Jde o to, že celý příběh je snad až příliš jednoduchý - určen co možná nejširšímu diváckému spektru. Postava Ghándího je až přespříliš jednoznačná a režisér/scénárista k ní přistupuje až s otravnou nekritičností. Rovněž politické motivy jdou jaksi stranou a téměř po celou dobu je nám vrážena do zad myšlenka dobré duše, lidskosti a faktu, že násilí plodí jen další násilí. Že to pro Mahátmu nebylo určitě zase až tak jednoduché (z hlediska politiky) je fakt, který zde tvůrci jaksi neberou v potaz. (16.10.2006)