Sarajevo 1914

Velice dobře vypadající a působivá retro kriminálka poodhalující skryté pozadí atentátu na arcivévodu Franze Ferdinanda. Díky postavě vyšetřujícího soudce nabízí film nahlédnutí do dobové nálady, do myšlení lidí z armády i z ulice a vrhá na celou událost zcela jiné světlo. Děj graduje až spíše ke konci, moc mě nepotěšila milostná zápletka naroubovaná do děje, jinak se ale jedná o slušnou televizní podívanou. (28.06.2014)

Líbilo se mi to podstatně víc než odpovídá zdejšímu celkovému hodnocení. Scénárista vystavěl na půdorysu historických faktů vlastní příběh, stejně tak dobře uvěřitelný jako jakékoliv jiné dohady. Sympatická je mi převládající úvaha, že mnohonárodnostní soustátí nikdy v Evropě natrvalo neuspělo - a tedy těžko očekávat, že další x-tý pokus bude mít větší naději. Slované se mají neradi s Germány, těžko vycházet s Maďary, všem vadí Židé... (01.08.2014)

Těžkotonážní nuda. Nedozvěděl jsem se o tématu nic jiného, než to, co znám. A to jsem měl pocit, že toho znám zatraceně málo. Na druhou stranu chápu, že tvůrci bojovali s rozpočtem a tak to tu je více interiérového rázu. Jenže výsledek je nakonec ten, že se tu scénáristi neobešli bez nesmyslných dialogů a naprosto zbytečné milostné linky, aby už dost tak nezáživný film natáhli na dost nezáživných 90 minut. Asi s pocitem, že není co víc říct, ale je důležité o tom mluvit. (13.11.2023)

Škoda zbytočného sústredenia sa aj na ľúbostnú linku, dokonca zaznie niekoľko antisemitských hesiel a o tom Sarajevo 1914 nebolo a nemalo byť. Inak ale správne a trefne ukázané, ako sa celý čas manipulovalo len aby bola vojna, lebo veď plebs nech si zdochýna, keď my veľkí páni si potrebujeme niečo dokazovať. Princip a pár ďalších faganov vojnu už neprežili, pritom ju spustili atentátom na človeka, ktorý chcel ich národu ešte pomôcť, na rozdiel od jeho skostnateného otca dlhofúza. (13.11.2023)

Nejsou lži jako lži. Některé jsou obyčejné, jiné milosrdné, některé zlé. Sotva bychom hledali lež, která se svým dosahem a důsledky vyrovná tzv. versailleské lži, tedy verzi, že za 1. světovou válku mohlo Německo. Chápeme důvody, proč vítězové (hlavně Francie) tuhle lež zplodili. Britům a Američanům se brzy začala zajídat. A Němci, ti ji vnímali jako nehoráznou křivdu. Nemálo napomohla Hitlerovu nástupu k moci, ba lze spekulovat, že nebýt jí, Hitler by moc nikdy nezískal. A Chamberlain a další by nebyli tak dlouho k Hitlerovi shovívaví, kdyby neměli pocit, že svým způsobem napravují versailleskou křivdu. --- Dnes by se sotva našel slušný historik, který by na německou vinu ještě přísahal. Zajisté, nebylo málo rozumbradů, kteří pro válku horovali. Taková byla doba, a takoví štváči naprosto nebyli německou specialitou. Jeden takový (Poincaré) byl ve Francii prezidentem. Faktem je, že německý generální štáb vytrvale chladil horké hlavy neúprosnou a přesnou logikou: "Možná mocným úderem vyřídíme Francii, možná zatlačíme Rusy až kamsi do stepi, ale nemáme žádnou, ani tu nejmenší naději porazit Británii. A bez toho jsou jakékoli válečné zisky nemyslitelné." Kdepak, německý generální štáb, to byli chytří lidé a neoddávali se iluzím. Proto také, studujeme-li evropské události posledních dvou dekád před vypuknutím války, vidíme jasně, že krom "syté a spokojené" Británie to bylo právě Německo, které se jako velmoc chovalo zdrženlivě a zodpovědně. Nevěříte? Přečtěte si něco o té době, počítejte konflikty a najděte jediný, ve kterém by Německo neslyšelo na rozumnou řeč. --- A kdo tedy tlačil na pilu? Inu, Rusko, Francie, Itálie. A ovšem Srbsko. Samo velkou válku vyhrát nemohlo, ale mohlo ji za příznivé mezinárodní situace vyprovokovat. A když se tzv. "balkánský scénář" probíral na rusko-francouzských štábních konferencích, srbská tajná služba už věděla, kudy na věc. (26.09.2021)