Válka o planetu opic

Zaráží mě, kolik lidí si stěžuje, že se ve Válce o planetu opic "moc neválčí". Já jsem naopak rád, že ne. Válečné scény, které tam jsou, mi úplně stačí - jsou tak sugestivní a drsné, že jsem více rozhodně nepotřeboval. Moc mě totiž těší, že nepředstavitelně špičkové efekty slouží hlavně k tomu, aby vytvořily stoprocentně věrohodné postavy a my mohli sledovat jejich příběh - zejména tedy ten Caesarův, že. Příběh, který nám ukazuje jednu z nejhrdinštějších filmových postav všech dob (to myslím smrtelně vážně), bere si na paškál lidství a nelidství, zručně rozvíjí myšlenky filmu z roku 2011 (kdo by to tehdy čekal?) a čím dál více se přibližuje filmu z roku 1968. K režii a jejím atmosférickým scénám nemám jedinou výhradu, tolik dojetí od začátku do konce jsem doopravdy nečekal, herecky je to extratřída (plukovník a Nova jsou jediní zajímaví lidé a je to tak správně) a hlavně je to stále zajímavé a poutavé, epické, ačkoliv zároveň komorní. A ta hudba Michaela Giacchina! (15.07.2017)

Nečakajte žiadnu “war”, tá tu trvá asi štyri minúty. Film je pomalou, citlivo rozprávanou “putovníckou” drámou se zameraním na rôznorodé postavy a ich vzájomnú pocitovú interakciu, samozrejme v dokonale nadizajnovanom prírodnom prostredí. Podobne ako v poslednej Knihe džunglí, herecké výkony motion capture tvárí opíc načisto zatieňujú živých hercov (vrátane W. Harrelsona). Ich prevedenie v detailoch kože/srsti je technologicky zase o kus ďalej než v Dawn. Neskutočné. (12.07.2017)

Čtyři z lásky k Caesarovi a z respektu k odvaze Matta Reevese natočit film, který do značné míry stojí na tichu, gestech a pomalosti. Snaha neuspěchat vyvrcholení trilogie bohužel vede k tomu, že ho film naprosto zaspí. Chybí tu silný protihráč ráže Koby (však ho také film musí v některých chvílích vyvolávat alespoň jako přelud), Woody Harreleson je hodně panákovitý, taková snadná šablona, light verze plukovníka Kurtze zbavená skutečných démonů. Úvodní část strhující i díky invenčnímu minimalismu Michaela Giacchina a Seresinově detailní kameře s proměnlivou hloubkou pole, prison break druhá polovina se bohužel vleče, chybí jí energie i nosné dilema. Samotné rozuzlení je sice nápadité a v klíči celé trilogie, ale slibovaná ape-pocalypsa není ani zdaleka tak osudová a zdrcující, jak by si trilogie nápaditě přenášející humanitu na opice zasloužila. Triumfem je tak jen neskutečně detailní a precizní animace / herectví všech zúčastněných. Lehké zklamání. [70%] (12.07.2017)

Čekal jsem víc. Scénáristických berliček je tu víc než v domově důchodců, akce je díl od dílu méně, napětí vzalo pro jistotu roha úplně, no a snaha o novodobého skoro Jar-Jara taky zrovna nepotěšila. Ale jinak dost fajn, protože atmosféra prostě pořád jede a ape-apo LotRovskej začátek nemá chybu. 7/10 (13.07.2017)

Old Man Caesar. Bál jsem se, že čistě válečná koncovka nebude pro ságu primátů a lidí dostatečně důstojná, ale opak je pravdou. Nejde totiž o akční jízdu, ale o multižánrového křížence, který mi vyrážel dech každou změnou ducha vyprávění. Od téměř hmatatelné tíhy údělu zkušeného vůdce, přes duševní souboj dvou silných osobností až po útěk, gradovaný svým napětím až k nesnesení. Poslední kapitola ze mě navíc doluje tolik emocí, až jsem byl překvapen, že je tam všechny právě pro Planetu opic mám. Díky všem, kteří nechali Matta Reevese zasáhnout i do scénáře, protože Válka převyšuje tematicky velice blízký Úsvit úplně ve všem. (30.12.2017)