Podfukáři 2

I druhé kouzelnické dobrodůžo se povedlo. Díky vodopádu triků probíhajících ve zběsilém tempu člověk nemá čas pídit se po nesmyslech, opět jsem příjemně tápal co je záměr a co nabourané plány a povedl se i nápad obsadit Radcliffea, který se coby záporák postavil kouzelnické partičce. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak to byla sekvence s kartou ve střežené místnosti. Jo, asi to byla blbost na entou, ale mělo to grády. Do mírných rozpaků mě dostal až samotný závěr, který odhalil pozadí toho všeho, ale ta chatrně vystavěná konstrukce asi k podobným záležitostem patří. Bavil jsem se. 80% (19.03.2018)

Magie je pryč. Dvojka Podfukářů se snaží být přesně tím, čím byla jednička, bohužel díky všudypřítomnému natahování a snaze stejný koncept prodat znovu ale jinak druhý akt příliš nefunguje. Vyloženě hloupé momenty sice vynahrazuje několik opravdu dobrých, ve výsledku je to ovšem jen odvar toho co minule, bez toho náboje originálnosti a nápaditosti, který z jedničky dělal tu správnou letní podívanou. (26.08.2016)

"Ve světě naprostého dozoru jste svobodní, jen když vás nevidí." Já tedy neumím vytáhnout klobouk z králíka, telefonovat banánem a ani zastavit kapky deště, ale styl Jezdců mě baví. Jenže tady jsem se dostal do fáze, kdy jsem nevěděl, kdo je kouzelník, kdo je pán v modrém klobouku, kdo je procesor a jestli to vůbec chci vědět. A ten dlouhý vysvětlovací závěr mě uspal natolik, že jsem se do závěrečných titulků stihl dvakrát probudit. Přesto jsem se bavil při nástupu Luly, při přihrávání karty přes detektor a zejména při exhibicích ujetého Merrittova bratra Chase. (27.11.2016)

Komentář obsahuje spoilery. Na dvojku jsem se těšila od oficiálního potvrzení. Jedničku jsem si zamilovala. Patří mezi mé TOP filmy a viděla jsem ji opravdu mockrát. Proto se nemůžu odprostit od jistého srovnávání. A tím pádem to pro tenhle film nedopadne úplně dobře. Během první flashbackové scény jsem se zalekla, že hlavní twist bude přežití Lionela Shrika. To se díky bohu nekonalo. Takže pozitivum. Další pozitivum, nebo minimálně příjemné překvapení je Lizzy Caplan. Změny herečky jsem se bála, ale Lizzy se toho ujala moc dobře. Ostatní herci předvedli skvělý výkon jako v jedničce, ale teď velmi neohrabaně přejdu k záporům. Celá hlavní zápletka je dost nedotažená. Upřímně co mě zajímá nějaký vymyšlený technologický magnát. S posláním jezdců z prvního dílu to mělo pramálo co společného. Celý děj byl pak tak nějak vrstvený a smysl dávaly právě jen samostatné vrstvy. Ale když to poskládáte dohromady, je to celkem slátanina všeho možného. Humor, akce a kouzla byli v nepoměru. V jedničce to vše bylo tak hezky vyrovnané a ladilo to. Tady každý humor (ačkoli pobavil) působil dost kýčovitě a nuceně. A teď budu opravdu hnidopich. 1) to vážně do role Dylanova otce nemohli obsadit stejného herce jako v jedničce? 2) Kam se podělala madam Francouzka? Nezačala s Dylanem na konci jedničky tak nějak chodit? 3) Scéna s přehazováním karty ve sterilní místnosti. To nemusím rozvádět. Na to se vyloženě bolelo koukat. Vlastně celá část děje, kdy jdou ukrást kartu je dost přitažená za vlasy. (A to v souvislosti s tímto filmem už něco znamená.) 4) Čína (a cesta tam) 5) Londýn. Vážně. Proč zrovna Londýn? Proč má Lionel Shrike jakési muzeum v Greenwich observatoři, když pravděpodobně za celý život nevytáhl paty z NYC? Jo a ještě. Upřímně si myslím, že celé oko je kámen úrazu. Kdyby se prostě Dylan prohlásil za Robina Hooda a bral si pod křídla další a další lidi, dalo by se to chápat. Ale tohle pseudo magické božstvo je fakt už trochu moc. Celkově teda říkám toto. Plno wtf momentů, plno plot holes, ale v zásadě docela zábavná podívaná na kterou si časem asi zvyknu. 3* (19.06.2016)

Všechny neduhy jedničky zopakované a ještě jich několik přibylo. Podfukáři 2 sice opět vypadají draze, stylově a nablýskaně jako lasvegaské casino, což jde ruku v ruce s megalomanskými vystoupeními čtyř hrdinů-iluzionistů, ale stále mají dost chabý a dementní příběh plný děr a nesmyslů. Hlavní hrdinové jsou s lehkostí schopni během deseti minut provádět loupežné akce, na něž by nestačili ani Dannyho parťáci po mnohahodinovém úsilí, a pochopitelně umějí kohokoli třeba i na několik hodin zhypnotizovat nebo uspat pouhým lusknutím prstu, tudíž se ve filmu může stát naprosto cokoli, a pak to bude vysvětleno tím, že řada postav jednala ve stavu hypnózy. To filmařům umožňuje donekonečna vytvářet překvapivé zvraty, totálně vycucané z prstu a ošetřené desítkami chabých scenáristických berliček. Děj se ubírá simultánně deseti různými směry, všichni v něm kují podrazy na všechny a titulní kvarteto má krom zjevně neomezených finančních prostředků na provádění svých nevěrohodně působících iluzí také neskutečně hloupé protivníky (jaký má smysl zbavovat se kouzelníka jeho shozením do jezera v zavřeném sejfu, o němž víte, že je rekvizitou používanou k únikovým vystoupením?). Dívat se na Podfukáře 2 je jako sledovat záznam kouzelnického čísla s vědomím toho, že ty iluze a kouzla jsou dělaná digitálně, a kouzelník pak ještě drze vysvětlí, jak ta kouzla dělal, avšak způsobem, kterým by udělat nešla. P.S. Fakt by mě zajímalo, jak moc je obsazení Daniela Radcliffa důsledkem toho, že tvůrcům přišlo vtipné mít ve filmu o kouzelnících Harryho Pottera. (21.02.2021)