Život je úžasný

Za všechny své špatnosti jsem dostal doživotí v částečně nefunkční slupce. Mateusz má proti mě výhodu v tom, že nikdy nezažil, jaké to je, když všechno funguje, jak má, já na druhou stranu na tom nejsem tak špatně, abych byl odkázán na to, až si vedle mě sedne někdo, kdo začne listovat v Playboyi. Tímto úvodem jsem chtěl říct, že mi byl Mateusz krajně sympatický, do této postavy jsem se dokázal vcítit a filmaři z Polska mi opět dokázali, že své práci rozumí. Kéž by si z nich naši tvůrci vzali příklad, snad by z českých filmů konečně vymizely dialogy, u nichž bych si nejradši vrazil do obou uší stovku hřebík. Toto byl příklad výborně napsaného a ještě lépe natočeného příběhu, který mě opravdu dostal. Mateuszův osud byl jasnou předlohou pro drama (když ne přímo pro tragédii), ale Polákům se podařilo zakomponovat do snímku i nenápadné (ale o to lepší) záblesky humoru. Když si představím, v jakou patetickou hrůzu by tuto záležitost překopali Američané, už bych odpadoval, Poláci ode mě naopak dostávají plný počet hvězdiček. Mě ale neberte vážně, já jsem určitě nebyl nestranným divákem. (16.01.2022)

Podle uchopení tématu bych zde čekal jako původce filmu spíše Hollywood a proto jsem byl hodně zvědavý, jak si s tím poradili Poláci. Nutno říct, že jsem byl a vlastně i pořád jsem strašlivě zklamaný, jelikož co se týče režie, zbytečné délky scén, jejich stavby, naprosto chybějícího rytmu a s tím související otravnou malátností, měl jsem zhruba první 3/4 stopáže pocit, že se dívám na novodobý český film (s lepšími herci - Ogrodnik herectví, Zawadska půvab, Jakubik sympatie). Nápad s "ozuovským" snímáním (tedy ne tak docela, zde nikoli z pozice sedícího, ale ležícího člověka) je sice hezký, ale stejně jako statičnost kamery mi nepřipadal filmu příliš prospěšný. Nabízí se vysvětlení, že zvolené postupy výborně souzní s tématem, ale mému oku připadaly tak křečovité a křečovitě pospojované, že jsem to nepřikládal ničemu jinému, než neumětelství režiséra. Směrem ke konci ale film začal najednou fungovat, způsobovat kromě lhostejnosti, ospalosti a nasranosti dokonce lehkou katarzi a tak jsem nakonec musel "špatnou" většinu snímku přičíst v celkovém hodnocení k dobru, jelikož ať už to byl či nebyl záměr, i z doslova přetrpěných 70 minut může nakonec vzejít překvapivě dobře fungující (a zvláštně nedivácky-divácký) film. Jo a obešel bych se bez klasického klišé o tom, že i prosťáčkovi se líbí prsa. 3,5* (09.08.2014)

Až pri záverečných titulkoch som uveril, že Dawid Ogrodnik je v skutočnosti úplne zdravý. To s akými neuveriteľnými detailmi zahral postihnutého je obdivuhodné. Opäť jeden z tých silných filmov, pri ktorých si uvedomíme, že môžeme byť vďační za to čo máme a že nemá zmysel trápiť sa hlúposťami, ktoré za to nestoja. (11.04.2014)

Silý emotívny príbeh...raz, cestou autobusom z blízkeho okresného mesta v ktorom pracujem sa rodina so svojim už dospelým postihnutým dieťaťom vybrala na cestu autobusom. Tiky hendikepovaného, už dospelého dieťaťa neušli pozornosti dvojici malých aromáčok, ktoré svojej mamke ukázovali že tete šibe. A vtedy som si uvedomil že postihnuté nebolo v autobuse dospelé dieťa, ale dve miniatúrna aromáčky a ich alfamatka... (23.12.2021)

Podobné filmy bývajú pre diváka veľmi silne emočne vypäté, ale tento nehraje na city okázalým spôsobom. Ukazuje skutočný príbeh postihnutého chlapca a robí to triezvo a vkusne. Dramaturgicky si vypomáha "forrestgumpovským" rozprávaním a dopĺňa myšlienkové pochody hlavnej postavy divákovi. Absolutórium patrí hercom Dawidovi Ogrodnikovi a Kamilovi Tkaczovi. Tento poľský snímok je ľudsko čistý, má silné scény, decentný vtip a pôsobí ako balzam. Veľmi pekný film. (01.09.2014)