Ex Machina

Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád. (28.04.2017)

Cherchez le robot.. Podobné jako sci-fi, co tu bylo kdysi od Proyase. Pouze s umělečtějšími ambicemi, o něco chytřejší, na Asimova ukazující čidly pokrytý prostředníček a s rezavým Willem Smithem bez robotické ruky. Jenže když oloupete tu vizuálně podmanivou slupku, najdete pod komorní dužinou nesčetněkrát viděný jadřinec a jen s odtrháváním okvětních lístků ve stylu „má mě rád, nemá mě rád, dělá, že mě má rád“ se obdivovatel sex machiny nezahřeje. Umělá inteligence.. Málokdy se u filmu stane, že se jeho nosné téma doslovně shoduje s tím, jak na diváka film působí.. (08.06.2015)

Budu se opakovat, ale na sci-fi snímky nejsem právě zatížený, ovšem dostal se mi do rukou tento počin a já se nakonec bavil. Sice jsem po většinu času měl dojem mezi 2* a 3*, avšak blížící se závěr moje hodnocení zvyšovalo díky vykreslení umělé inteligence. Chvílemi jsem zavzpomínal na Skynet a stroje přebírající vládu nad lidstvem. :) Pochválit bych chtěl také vizuální stránku filmu. (05.09.2015)

Ex Machina není film pro každého. Se žánrem se pojí obvykle očekávání velké podívané s akčními prvky, kdežto tenhle snímek je komorní konverzačka, emocemi nabitý vztahový trojúhelník, rafinovaná hra na kočku a myš. Spielbergova A.I. Umělá inteligence je dojemná, 2001: Vesmírná odysea monumentální, Já, robot akční, Ona melancholická, Ex Machina je především chytrá. Pravda, rozuzlení originalitou a chytrostí dvakrát neoplývá, ale co si budeme namlouvat - kdyby bylo, nejspíš by snímek přestal komunikovat s podstatnou částí svých diváků. Film by neměl být chytřejší než jeho divák, jinak si říká o komerční neúspěch. Ex Machina sice není tak drahý a výpravný film jako bývají americké sci-fi, pro chudší evropskou produkci ale určitě představoval i tak velké sousto. Zatímco sentiment oceňovaného snímku Ona mě dokonale minul, s Ex Machinou jsme si kápli do noty. Jde správným směrem, klade si přesně ty otázky, které pokládám za důležité i já, a po emoční stránce funguje na jedničku. Hrát si na stvořitele se nevyplácí a Ex Machina důrazně varuje, že umělá inteligence není jen výzva s obrovskými možnostmi, ale také (a možná především) etický problém a velké riziko. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2015)

Být to celovečerní film Black Mirror, byl bych spokojený maximálně, ale od netelevizního filmu jsem asi čekal o něco víc, jakkoliv mě bavil od začátku až do poměrně nečekaného konce. Alicia Vikander je úžasná a ukazuje, jak se dá hrát jenom obličejem, když se to umí, Domhnall Gleeson je sympaťák a charizmatického Oscara Isaaca jsem poznal někdy v polovině filmu. Některá překvapení se dala čekat, některá ne, nic z toho nevadilo a z filmu na mě dýchl závan starých dobrých sci-fi časů Isaaca Asimova. (17.05.2021)