Alphaville

Godarda jsem nikdy moc nemusel. Zavedené kinematografické postupy sice boří hezky, ale koukat se na to nedá. A vyznavačem experimentů nejsem. Tady by se lineární příběhová linie hodila dodržet, potenciál tu je. Ale roztříštěnost, neskutečné hudební motivy a zvukové efekty, naprosto neatmosférická kamera, bez nápadu, to vše celý film jako film spíš ničí. (27.06.2011)

Mix technofobní sci-fi a špionážního dobrodružství (nebo parodie na něj?) ve velenudném artovém kabátě. Dialogy mi přišly místy úžasně blbé, taky dramatická hudba mě brzy otravovala, ta trocha akce směšně ošéfovaná a samozřejmě je to fest pomalé. Záběry nočního města nebo stylových interiérů jsou fajn, ale čekal jsem zajímavější kameru. (11.02.2021)

Jako sorry,ale... What the Hell?! Hranice mezi myšlenkově podnětnou,hloubavou sci-fi a velkohubou experimentální nudou je velmi tenká a Godard se bohužel s tímto svým rádobypodobenstvím bohužel ocitl na té špatné straně.Dobrou polovinu stopáže jsem se nudil,tu druhou jsem nechápavě hleděl a pár záblesků zajímavých myšlenek a nápadů zkrátka celý snímek prosvětlit nedokáže. 40 % (30.01.2012)

Uff, tohle bylo náročné! První dva pokusy jsem vždy po nějaké době vzdala. Přičítám to tomu, že kombinace Sci-Fi / Drama / Mysteriózní / Thriller / Podobenství je na mě prostě poněkud přespříliš. Ztrácela jsem se v ději, hlavní hrdina mi nápadně připomínal Bufo bufo, k tomu hlas připomínající někoho, kdo prodělal operaci hrtanu, všechno podtrhávala jednotvárná hudba navozující nepříjemné pocity ... Přistihla jsem se, že místo sledování filmu myslím na něco jiného. Kousek, který mě nepolapil a nevtahnul do děje. Moje hodnocení neodráží kvalitu filmů, pouze moji odezvu na něj. A to přiznávám bez mučení, že nejsem cílová skupina. Uvidím, jestli další Godardovi filmy budou pro mě stravitelné. (27.07.2018)

Ano, Alphaville je určitě experiment. A Ano, Alphaville je lehounce i parodie. A přestože zde jsou prvky noiru i sci-fi, přesněji anti-utopie, není to ani noir, ani sci-fi. Dochází tu pouze k jejich konfrontaci, které je popravdě prapodivná. Silná individualita noirového detektivního hrdiny popírá absolutní moc totalizující společnosti. Některé noirové odkazy jsou zřejmé (zmínka o Dicku Tracy, na počátku čtený Hluboký spánek od Raymonda Chandlera), některé jsem si musela teprve dohledat (Harry Dickson a Lemmy Caution - to jsou jména Francouzi vymyšlených noir-ových detektivů). Inspirací k filmu byla pro Godarda básnická sbírka „Město bolesti“, která je ve filmu citována. Alphaville je ztělesněním onoho města bolesti. - Spíše než detektivka tvrdé školy nebo sci-fi je Aphaville taková „společenská“ fantazie. Je tu znát, že Godard nemá žádné technické vzdělání. Přesto si troufá jit do kritiky technokratické, logice zcela odevzdané, společnosti. Než ho za to zavrhneme, měli bychom si uvědomit, ona distopická vize společnosti není založená na uvažování o technických problémech (na rozdíl od Clarkova HALLa 2000), ale na znalosti sémiotického diskurzu (sémiotika – nauka o znacích, slovech a jejich významech) a uvažování jejího dopadu na společnost. Viz. neustálá přítomnost symbolů a jejich leckdy matoucí využívání – šipky, označení sever - jih, obrácené užívání kroucení hlavou na ano-ne a podobně. Natáčení se měl původně účastnit i Roland Barthes, což by možná bylo tou správnou stoupou k chápání filmu. Společnost je tu ovládána nejen pomocí teroru (odpůrci jsou pragmaticky a sytematicky ve velkém zabíjeni), ale také pomocí slov (některá slova jsou rušena a jiná zaváděna). Lemmy Caution také nakonec zničí Alphu 60 tak, že jí zadá poetickou hádanku, snaha o její interpretaci nakonec Alphaville ničí. Bez pokynů Alphy jsou obyvatelé Alphavillu zmatení a neschopní akce. (PS: Většinu informací jsem převzala z knihy Jamese Monaca – Nová vlna. Praha 2001.) (07.06.2006)