Rosemary's Baby

2/2 Agnieszka Hollandová přenesla téma slavného románu a filmu z New Yorku 60. let do současné Paříže a ruku v ruce s touto změnou došlo i na další posunutí významů. Leč není to na škodu, jen je to jiné řešení výborného nápadu, který fungoval tehdy a funguje i dnes. Levinovým tématům obecně propadám, takže jsem nemohla být jinak, než potěšena. (02.02.2015)

Rosemary's Baby Agnieszky Holland postrádá onu tíživou atmosféru a nepříjemnou vlezlost Polanskiho originálu, ale na druhou stranu přichází s několika poměrně zdařilými hororovými momenty (probuzení se uprostřed chirurgického zákroku). Nemluvě o tom, že Paříž Rosemary sluší mnohem víc, než New York. (20.08.2014)

Tak tenhle rozvleklej místy opravdu totálně televizně působící horor mě fakt moc nebavil. To že nechci splodit žádnýho satana už je v seznamu mých životních priorit velmi dlouho, takže v tomhle směru mi film taky nic moc nedal. Budu muset někdy kouknout na originál. Počítám, že bude určitě lepší.35% (17.11.2014)

Agnieszka Holland nevytvořila tak depresivní či intenzivní verzi Levinova románu jako Roman Polanski, ale na druhou stranu je tohle zpracování pro většinového diváka stravitelnější. A povedlo se i herecky. Zase se tu nabízí především srovnání obou hlavních protagonistek a ačkoliv Zoe Saldana těžko přehraje Miu Farrow, byla mi její Rosemary sympatičtější, protože z bývalé Allenové mám právě od dob první Rosemary hrůzu. Nemám výrazných námitek. 70% (24.06.2014)

V poslední době spousta filmových klasik je převáděna na seriálovou verzi – či minisérii – což je případ Rosemary má dětátko. První část je natočena skvěle a je plná napětí, jak to má být. Pak ale přijde druhá část, která původní svižné tempo ztrácí a rozbředává se do protivných výjevů více blouznící a šílející Rosemary. Když už nic jiného, tak se divák může pokochat exteriéry Paříže – což jako jediný větší klad nestačí. (15.11.2014)