Vojáček

Nemohu si pomoct, ale děj je poměrně zmatečný. Snímek má velice zajímavé zpracování a jakési kouzlo - tvořené dlouhými dialogy a speciální špionážní atmosférou, ale mohl by být mnohem více působivý. Například scény mučení zde působí banálním až skoro směšným dojmem. I když se mi to líbilo, tak mi přijde, že být to trochu celistvější, bylo by to o mnoho lepší. (15.08.2013)

To je asi najviac komunistický film zo západného sveta, aký som kedy videl. Snažil som sa v ňom politiku ignorovať, ale nedalo sa, ten záverečný monológ hlavného hrdinu bola taká zmes zbytočných žvástov, že filmu ubral tretiu hviezdu, ktorú som mu chcel dať za niekoľko zaujímavých scén. Inak film mohol byť radšej rozhlasovou hrou, obraz s textom málokedy súvisí, všetko podstatné z deja je len vyrozprávané. (28.11.2018)

Prvních 20 minut bylo fajn, pak nastala strašná nuda (vlastně nejnudnější byly bůhvíproč scény s Veronikou - a teď to neberte špatně, ženská je to hezká, ale taky se jí kromě té krásy podařilo mě znudit), ale nakonec to pak přece jenom ušlo. Pár zajímavých myšlenek se tu objevilo a i když to koncepcí poněkud připomíná U konce s dechem, tak to až tak nudné nebylo. A jedna věc mi tu připomněla Alphaville. Jinak mi teda Vojáček připadá jako takový Godardův lepší průměr, sice se zajímavým tématem, ale nijak výrazně zpracovaným. 3* (28.03.2020)

Vojačik je typický produkt šesťdesiatych rokov. Godard v ňom experimentuje s formou vyjadrenia, prezentuje vlastné videnie sveta, problémy necháva otvorené, vo výrazoch je pomerne chaotický a celým filmom prestupuje absencia zodpovednosti voči konečnému užívateľovi - divákovi. To je spoločné mnohým slávnym režisérom, ktorí sa dve hodiny "nimrajú" vo svojich pocitoch, démonoch a fóbiách, hrajú sa ako malé deti a divák sa buď zmieri s tým, že nič nepochopil alebo pristúpi na režisérovu hru a pokúsi sa interpretovať to, čo si interpretáciu ani nevyžaduje. Celkovo považujem Vojačika za inertný film, ktorý prejde mojou mysľou bez toho, aby zanechal nejakú stopu. (27.11.2018)

Vojáček je jízlivým podrážděním konformity. Jean-Luc Godard ve svém druhém dlouhometrážním snímku, kvůli politické cenzuře opožděném v uvedení na plátna, navazuje v mnohém na svůj debut. Ať je to subjektivismus, nebo nespočet poukazů, jež jsou hříčkami či analogiemi. Zvuk je od obrazu více oddělen a osamostatněn, následkem čehož je na první pohled dosažen větší odstup. Téma jest poměrně ambivalentní, dokonce nelze ani tvrdit, že by Godard stál na jedné z obou stran, byť však jistou dávku sympatie nezakrývá. Godard filmem naráží zejména na "Červenou ruku", teroristickou organizaci francouzské kontrašpionáže k odstranění příznivců alžírské nezávislosti, činnou zejména v tehdejším Západním Německu. Po natočení Vojáčka se francouzsko-alžírská situace vyostřila ještě více, když byla na počátku roku 1961 založena k obraně francouzské přítomnosti v Alžírsku tajná teroristická organizace extrémní pravice OAS, jež vzešla z francouzské armády, jejíž určitá část byla rozhořčena de Gaulleovými ústupky. A násilná (navíc v krutější podobě) potlačování sebeurčení pak mívají podobně násilné odpovědi (Červená ruka byla aktivní již od počátku padesátých let a příliš se nemazlila se svými cíli). Hrdinou je Bruno Forestier (Michel Subor), francouzský mladík v Ženevě s posláním a pochybnostmi. Mládí bývá dychtivé po dobrodružství, avšak každá nebezpečná hra má také své následky. Navíc, ze hry nelze jen tak vystoupit. Jde o příkladně ambivalentní postavu. Hlavní ženskou postavou je Veronica Dreyer (Anna Karina). Aneb nevinnost, za níž se skrývá možná láska, rovněž možné nebezpečí. Z dalších rolí: Brunovy kontakty a důslední prověřovatelé věrnosti Jacques (Henri-Jacques Huet) a Paul (Paul Beauvais), či ten výraznější z Brunových únosců z alžírské FLN (László Szabó). Vojáček je otiskem ambivalentní politické situace dané doby, neboť národům a subjektům sice byla dána příležitost k vlastní emancipaci, ale pouze v přísně omezené formě. Každý pohyb, každá změna totiž naráží na ochránce statutu quo. Alžírsko je francouzskou hanbou, na tom se již nic nezmění. Ambivalence jak má být, dějem, postavami i strukturou. Zajímavá myšlenka filmu zní: estetikou budoucnosti je etika. (14.06.2024)