O koních a lidech

[Cinematik 2014] Až prirýchlo vyčerpaný námet, ktorého sila sa s každým ďalším, čiernym humorom, láskou a alkoholom presakujúcim ohnivkom reťaze prepletených príbehov vytráca. Severská poetika, prírodná krása a láska k zvieratám z každého políčka filmu priam sálajú, ale na nohách ho po celý čas neudržia, a humor i dôraz na dramatickú rovinu vzťahov pomaly vyprchajú. 70% (12.09.2014)

Kůň jako integrovaný objekt lásky a zároveň nástroj. Často ke koninám.. Rozverná hudba hraje do kroku, klusů, cvalů a mimochodů, pokud se objeví řehtání, je zřídka od černého humoru a po dvou islandských trojkách dojde divák k zjištění, že co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Čistota islandského ponyho je zákazem chovu jiných plemen už přes tisíc let zachována, ale podle tohoto nevím, jestli stejný přístup prospívá i místním.. Erlingssonova poznávací znamení: umanutost Islanďanů, krásy místní krajiny a cizinec na bicyklu.. (26.10.2023)

Hodně svérázný příběh z Islandu šmrncnutý muzikou á la Emir Kusturica. Koní mi bylo teda upřímně líto, jak hrozně se k nim jejich majitelé občas chovali, ale absurdita některých situací mě na druhou stranu fakt pobavila. Vrcholem zrůdnosti soužití člověka a koně mi přišlo, když ve sněhové vánici zabloudivší mladík zabil koně, který ho celou cestu nesl na svém hřbetě, a po vyvrhnutí jeho vnitřností se v něm schoval před mrazem, aby přežil. I přes podobné šílenosti však místní usedlíci působili dojmem, že své koně opravdu milují. Při sledování filmu jsem měla dost smíšené pocity, ale rozhodně jsem se nenudila, to asi ani nešlo. (02.04.2020)

Ani jednou jsem se nepousmál, ani jednou jsem na příběhu a postavách neshledal nic tragického. Není to ani černohumorný bizár o pošahaných venkovanech, ani drama o bezútěšnosti a zbytečnosti lidského bytí. Je to jen nuda o nudných a neuvěřitelně natahovaných příbězích nudných lidí s tunama nudných záběrů na nudné koně, kteří jsou srovnatelně nudní jako hromada kamení. Zřejmě jsem neodhail ten skrytý jinotaj, díky kterému se více zasvěcení do islanské mentality při sledování popadali za břicho. Upřímně by mě zajímalo, v čem ten vtip spočívá. (18.01.2016)

Taková poctivá esence Islandu. Ve filmu máte ujeté situace, splynutí člověka s přírodou, důkaz, že Islanďané mají islandskou odrůdu koně možná i víc rádi, jak sebe a pak je tu série absurdit, u kterých nevíte, jestli kroutit hlavou nebo se smát. Během sledování jste ale tak v šoku, že i zapomenete se smát. No a k tomu všemu je ve filmu tuna krásně ponurých záběrů na islandskou krajinu, které na mě fungují jako balzám na duši. Ale jo...sice je to ujetý a spíš na tři hvězdy, ale pro nadšení k Islandu jednu hvězdičku klidně přidám. (16.03.2019)