Boj sněžného pluhu s mafií

Dost nadhodnocená severská kriminálka, kdy jeden mlčenlivej tatík jde od mafiána k mafiánovi a hází je rybám, za to že mu zabili syna.Ano uhádli jste správně, žádná výrázná originalita se nekoná,vše je hezky pomalé, plné svérázných postav a neskutečných hlášek, ale vše už sme někde jinde viděli, buď lépe a nebo svižněji.Taky jsem určitě čekal větší zapojení sněžnýho pluhu.Jako celek je to řemeslně dobrá filmařina ale nenašel jsem v tom žádný pokus o něco invenčního.Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že Stellan Skarsgård prostě není žádný zabiják a i když jsem byl celou stopáž poměrně dobře naladěnej, tak konec filmu je jedno velký WTF bez většího smyslu či vyústění.65%. (27.10.2015)

Čomá robiť dieťa, ak je v škole šikanované? Podľa otca-mafiána mu to treba vrátiť rovnakou kartou. Dieťa však oponuje, že sa tak stane presne takým istým, ako šikanovateľ. Toľko ústredná myšlienka diela a kľúč k tomu, kým sa stáva chladnokrvne sa mstiaci Nils. Ďalej otázka imigrantov, ktorí majú Nórsko zafixované ako krajinu blahobytu, pretože je tu sneh a ľudia neriešia hľad odtrhnutím si banánu zo stromu. Že to ide aj legálne, dokazuje Nils ako muž roku, že je to ilegálne ľahšie, dokazujú hlavný mafoš so svojou dánskou manželkou a srbsko-albánske východné "prasce" na čele s ťažko identifikovateľným Brunom Ganzom. Film je asi najgeniálnejší v tom, že sa jedná v svojej podstate o veľmi závažný film, ozvláštnený humorným odľahčením, založeným na výraznom kontraste týchto dvoch prístupov. Hláška filmu: "Počul si už o štokholmskom syndróme?" 90%. (11.10.2014)

Po skončení Kraftidiotů vím, že: Že v Norsku nemají nouzi o sníh, že by mě hrozně bavilo jezdit v Norsku se sněžným pluhem a frézou, že sedět v norským lochu je příjemný relax, a hlavně že norská fúze kriminálního filmu o pomstě a černé komedie o směšných gangsterech mi vůbec neštymuje dohromady. Čekal jsem nějaké úchylně komediální béčko o nasraném maníkovi, který frézuje mafiánská auta nebo domy i s mafiány uvnitř, pak mě nečekaně překvapil syrový začátek a já se začal těšit na přímočarý a staromódní film o krvavé pomstě, aby se to ovšem celé postupně a potupně zvrtlo v jakousi nepříliš vtipnou černou komedii. Afektovaný a cholerický metrosexuál v roli vůdce norského gangu byl trapný, Bruno Ganz jako srbský Papa rozpačitý, Skarsgård sice skvělý, ale jeho postava by se mnohem víc hodila právě do nějakého toho staromódně přímočarého filmu. Nebýt skvělého začátku, který mě tak mocně navnadil, nebyl bych asi teď tolik zklamaný. (06.03.2015)

Za okny se objevily hromady bílého svinstva, takže nemohl následovat lepší čas pro zhlédnutí tohoto sněhového klenotu. Dost by se zde podobný sněžný pluh uchytil. Na tento film jsem se dost těšil a měl jsem vysoká očekávání, což zpravidla končí tím, že jsem nakonec zklamaný. Snímek odstartoval poměrně vlažně. Ovšem od okamžiku, kdy se rozhodl vzít sympatický hlavní hrdina Dickman spravedlnost do vlastních rukou, neměl snímek chybu. Na scéně se objevuje jedna mrtvolka za druhou a celé se to děje ve strhujícím tempu. Divák nedostává nejmenší šanci se byť jen na okamžik nudit. To nejlepší na celém snímku je humor, který jednoduše nemá chybu. Vůbec netlačí na pilu, ale je všude. Nejvíce je tam, kdy byste jej nejméně čekali. Velmi mě potěšil hlavní záporák. To byla opravdu geniálně napsaná a vynikajícím způsobem zahraná postava. Prostor ve snímku zbyl i pro rozběhnutí nejrůznějších teorií, z nichž nejúžasnější byla tak, že člověk může mít buďto pouze teplo nebo pouze blahobyt. Nikdy nemá obojí najednou. Norské vězení patří k tomu nejluxusnějšímu na světě. Norsko je místem, které přímo vybízí ke zločinecké činnosti. Nejenže máte kam ukrýt mrtvolky, když jsou všude kolem metry sněhu a neustále sněží, ale když už se náhodou dočkáte zatčení, tak vás v nejhorším případě čeká pár let v poměrně kvalitních podmínkách, kde vám nebude chybět prakticky nic. Dlouho jsem se u žádného filmu takovým způsobem nebavil, takže sem nemůže z mé strany zamířit nic jiného než maximální hodnocení. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (12.01.2017)

Norská kinematografie mě začíná čím dál tím více uchvacovat. Baví mě ta bezvýchodnost krajiny a situací a tím pádem i drastických řešení problémů; nemluvě o tom rukopisu, který je bizarní a odráží krásně atmosféru. Toto je norská svým způsobem detektivka a příběh pomsty. Krev za krev. Stará škola. Ale i komedie, a to mě baví. (14.03.2018)