Boj sněžného pluhu s mafií

Tak tohle bylo opravdu ryze severské. :-) Na začátku jsem si říkal, dobře, další typizovaná žánrovka s automatickým dějem o to, že se jeden tatík nakrk, protože mu zabili dítě, a tak sám vykostí celou místní mafii...JENŽE tohle natočili Skandinávci...a ti to pojali po svém! Boj sněžného pluhu s mafií (český distribuční název je ve skutečnosti jeden velký spoiler) je vlastně spíš parodie na filmy o pomstě, tam, kde seveřané přisolili a objevuje se černý humor, je to naprosto vynikající, bohužel čas od času je to taky dost plané (tam, kde humor není, kde se to tváří vážně, hlavně tedy na začátku). Svým způsobem je to takové norské Fargo. Několik opravdu dokonalých momentů: mezititulky informující o právě zemřelých (kromě četnosti i hra křížů - římskokatolické a pravoslavné, sem tam i židovská hvězda), zmínka o roce bitvy na Kosově poli, rozhovor o původu a bydlišti ,,čínského" nájemného vraha, sob v radlici, homosexuální gangsteři v utajení, rozhovor srbských mafiánů o podmínkách v norských věznicích, scéna rozloučení nad hrobem mrtvého Wingmana, debata o gangsterských přezdívkách, čtení před spaním... Víte, co je to Stockholmský syndrom? PS: Papu zahrál chameleón Bruno Ganz v nějaké dokonalé metamorfóze! Wow... (16.02.2015)

Pochválil bych hlavně kameru (ty noční celky krajiny/města/letiště byly luxusní), zašmodrchání a vymknutí se z počátku lineární a mechanické pomsty a zábavného záporáka. Scénář se ale jen otře o psychologii ztráty (reakce manželky), nenabídne ani moc napětí, akce je minimum a není nijak zajímavá (byť tu zařve spousta lidí) a i když je dění průběžně shazováno, žádná velká řachanda se taky nekoná. Plus herecky je to tlumené, Stellan si celou dobu vystačí s jediným výrazem. Kreativní český název sice nelže, ale evokuje bizarní béčkovou podívanou, a tou to podle mě taky není. Takže ve výsledku průměr (nebo možná jen nedokážu ocenit ten subtilní severský styl), kterému by neuškodilo zkrácení o čtvrt hodiny. (21.02.2019)

Severská gangsterka, která se snaží svým konceptem o netradičně originální zápletku a v podstatě se to daří. Děj je rozložen na jednotlivé části, ve kterých je postupně odstraňován nějaký člen gangu a dohromady se utváří celek, ve kterém hlavní hrdina ničí zločineckou organizaci. Po první hodince se scénář chytře rozvádí do mnoha překvapujících zvratů, za doprovodu drsné akce. Rozhodně mi chyběl větší prostor pro hlavního hrdinu, který je spíše matnou postavičkou a film je především zajímavý díky výborně hrajících gangsterům. Postrádal jsem zde pasáže, které by člověku utkvěly v paměti nebo chytly za koule, ale z tohoto materiálu seveřané vytěžili asi maximum, co se dalo........7/10 (15.05.2017)

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)

Jakmile vstoupil na scénu Bruno Ganz, hned mě napadlo, že by byl mnohem důstojnějším hlavním záporákem. Na druhou stranu důstojnost rozhodně nepatří k hlavním definicím téhle  "komedie", jenž svébytně, taky jak jinak, servíruje motiv pomsty a la Death Wish. Skarsgard však není žádný Bronson a norský venkov americké velkoměsto.  Mrtvých grázlů je tu však podobná přehršel a msta se jeví mnohem spravedlivěji.  V pletivu totiž končí do zločinu, který spustil psychotickou epizodu hlavního hrdiny,  vesměs namočení hajzlíci a když se ke všemu přidá i válka gangů, nestačil jsem křížky ani počítat.  "Mohl byste prosím ustoupit z toho koberce?" Plná palba. (17.10.2021)