Boj sněžného pluhu s mafií

O tolik lepší než remake pro americké publikum! Odhodlaný a bezprostřední Skarsgård, báječné obsazení a stylizace záporáků, trefné dialogy o evropské multikulturnosti, severský černohumorný nadhled, absurdita vyhrocení situace v jatka jako od Sama Peckinpaha kvůli jediné události. Všechno, co mi v remaku nefungovalo natolik, že mi naprosto unikal tvůrčí záměr ve snaze o podivnou osobitost filmu, jsem si tady užil báječně a do sytosti. (31.10.2020)

Tak tohle bylo opravdu ryze severské. :-) Na začátku jsem si říkal, dobře, další typizovaná žánrovka s automatickým dějem o to, že se jeden tatík nakrk, protože mu zabili dítě, a tak sám vykostí celou místní mafii...JENŽE tohle natočili Skandinávci...a ti to pojali po svém! Boj sněžného pluhu s mafií (český distribuční název je ve skutečnosti jeden velký spoiler) je vlastně spíš parodie na filmy o pomstě, tam, kde seveřané přisolili a objevuje se černý humor, je to naprosto vynikající, bohužel čas od času je to taky dost plané (tam, kde humor není, kde se to tváří vážně, hlavně tedy na začátku). Svým způsobem je to takové norské Fargo. Několik opravdu dokonalých momentů: mezititulky informující o právě zemřelých (kromě četnosti i hra křížů - římskokatolické a pravoslavné, sem tam i židovská hvězda), zmínka o roce bitvy na Kosově poli, rozhovor o původu a bydlišti ,,čínského" nájemného vraha, sob v radlici, homosexuální gangsteři v utajení, rozhovor srbských mafiánů o podmínkách v norských věznicích, scéna rozloučení nad hrobem mrtvého Wingmana, debata o gangsterských přezdívkách, čtení před spaním... Víte, co je to Stockholmský syndrom? PS: Papu zahrál chameleón Bruno Ganz v nějaké dokonalé metamorfóze! Wow... (16.02.2015)

Nevím, co jsem udělal špatně... Je tu Stellan Skarsgard, který si nejprve rozmyslí zastřelit sám sebe, aby následně zastřelil půlku norské mafie, Bruno Ganz jako papaláš albánské mafie a jako bonus jednoduchý a přímočarý příběh v přitažlivém a neokoukaném prostředí, který sliboval nejen lavinu mrtvol, ale i příval trefného černého humoru. Což o to, Skarsgard nemá chybu a prostředí je využito dokonale a pan kameraman si s ním nadmíru dobře rozumí, ale jednoduchost příběhu dosáhla bohužel tak drtivého rázu, že by musel být scénář odshora až dolů zavalen vtipy či odkazy na slavné gangsterky, abychom mu vše odpustili coby zdařilé parodii. To ale nelze, protože s výjimkou několika okamžiků, kdy se mi koutky úst mírně zachvěly, a jednoho momentu, který mě skutečně rozesmál, humor zoufale absentuje a mnoho dějových "zvratů", které bychom v komedii tolerovaly, zde působí vyloženě rušivě a hloupě. Pro mě promarněný potenciál, formálně natolik zajímavý a herecky brilantní snímek mohl dopadnout daleko lépe.. 60% (11.06.2015)

Ach, ti čeští distributoři a jejich inovativní názvy. Film s naprosto skvělým prostředím, sníh mám rád a práci hlavního hrdiny bych hrozně rád dělal. Film s naprosto skvělým obsazením, ta asiatka je boží, hlavní záporák je pozitivně zvláštní a dost jsem si ho užíval, Bruno Ganz je skvělý. Film, ze zvláštním pojetím. V podstatě akční drama thriller o mstícím se otci, v němž je plno mrtvých, ale má nádherně skrytou komediální linii. (10.12.2018)

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)