Insidious 3: Počátek

Insidious je pro mě definitivně jednou z nejhorších hororových sérií. Jednička se dala, ale s dvojkou a trojkou je to horší a horší. Vážně nechápu, jak někoho, kdo už nějaký ten horor viděl, může tento blábol bavit nebo dokonce děsit. Trapný, klišoidní, nudný příběhově se stupidními scénami a nesympatickou kung-fu babčou. Pochválit se dá fakt jen pár momentů na začátku, ale dokoukat druhou půlku jsem měl fakt celkem problém. 30% (02.03.2016)

Rozčarování pokračuje. Třetí díl Insidious opět nepřekročil stín povedené jedničky a nabízí jen sterilní variantu téhož. Lekačky jsem ani nezaznamenal, zloun je spíš k politování a jen ta stará čarodějnice v černém má zase svůj děsuplný půvab, bohužel se jí dočkáme jen ve dvou krátkých scénách. Velmi vratká trojka. (25.09.2015)

V mojich očiach najslabší diel trilógie, pretože zatiaľ čo jednotka ma chytila konečne niečím novým v duchárskom hororovom žánri a dvojka precízne a zaujímavo prepracovaným príbehom, táto trojka už neprináša dokopy nič. Tentokrát to ťahá dolu scenár, ktorý ma veľmi nezaujal. Proste opäť démon (tentokrát s kyslíkovou maskou - síce pekne hnusný, ale na transvestitu v čiernom sa nechytá) sa snaží posadnúť mladú holčinu a stiahnuť ju do svojho pekla. Tam sa prekvapenie očakávať nedá. Ďalší problém - rozuzlenie. Nad tým som len mávol rukou. A je vážne škoda, že tej Diaľavy tu bolo v porovnaní s prvými dvoma časťami jednoznačne najmenej. Lin Shaye kraľuje a tá babizňa mi proste sedí, ďalšie gigantické plus za nadrozmerný počet ľakačiek. Vyskočil som aspoň 10 krát, možno aj viac, takže z tohto hľadiska pecka. Napriek slabinám sa stále jedná o moju najobľúbenejšiu duchársku sériu. Len prvé dve časti mi sadli viac. (04.06.2015)

Vhovněvězící 3 (Inshitdious) opět plně reflektuje svůj název, otravně se hodinu a půl brodí hustou sračkou a není to nic jiného než další, trochu lépe natočený hybrid Abnormálních pasivit. Nějakou pipinku zase unyle a sáhodlouze v pološeru obtěžuje krutohrůzný Semtamskříp, na kterého si prostě neposvítí ani její fotr, protože se patrně snaží devalvovat akcie ČEZu. A tak „když je něco divného ve vaší čtvrti, koho zavoláte“? No přece babu v plynové masce a dva kretény z jedničky, jejichž etuda tehdy udělala z už tak trapného hororu ještě trapnější grotesku. Dýchavičná sedmdesátka, zocelená bojem o mlíko v akci, je znovu hustě akční, neváhá ani minutu, sbalí si svých pět nejúčinnějších zaklínadel jako například „Duchu, duchu, táhni už do prdele!“, zobne nitrák a vyrazí do mlžného astrálu, kde to s jejich pomocí drsně natře nějakému chudákovi plesnivému důchodci, co si chtěl jen zašpásovat s šestnáctkama. Celé je to asi tak stejně napínavé a strašidelné, jako ve starobinci sledovat libovolného geronta s parkinsnem, jak svačí vidličkou kukuřičné lupínky. (11.07.2015)

O soundtracku: Žádná velká inovace se z Bisharovy strany nekoná; proč by také měla. Insidiouská hudba je jeden z nejlepších hororových soundtracků nového milénia, ne-li všech dob. To právě on nám připomněl, že housle jsou v hororech tím nejtrýznivějším možným nástrojem. Mistr Herrmann před ním v hrobě dozajista smeká klobouk. Bishara nám totiž v dějovém ohlédnutí, jak to vlastně všechno začalo, dokazuje, že společně s Clouserem a Bañosem tvoří v současnosti hororový trojlístek machrů přes nervydrásající hudbu. Je zastáncem názoru, že hororová hudba nemá mít hranice, a dává nám to pořádně sežrat. Připravte se opět na ďábelský tanec smyčce na vykloktaných houslích, drásavé tóny zrezavělého klavíru a další melodie Bisharových experimentálních nápadů. S nástroji se nemazlí a když se do letitého klavíru začne bušit kladivem, odnesou to divákovy nervy. Přestože je Chapter III. subjektivně o chloupek nejslabším článkem trilogie, právě hudba je jedním z aspektů, který i přesto film jako celek drží kvalitativně vysoko nad hladinou současného hororu. Jak krásně jde soundtrack ruku v ruce s obrazem jsme se mohli přesvědčit už v předcházejících dílech. Samotný střih na démona s širokým úsměvem by sám o sobě příliš strach nenahnal. Ale když se vám k tomu do uší zaříznou ohlušující vysoké tóny příšerných houslí, je to pomalu na resuscitaci. Co se týče soundtracku tedy opět není co vytknout a připravte se na okousané nehty, proud potu na zádech a pořádnou masáž srdce. Recept na strach? Samota, tma a pochopitelně - pořádná hlasitost. 70 % (04.06.2015)