Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (103)
Je to celé takové pěkně okostýmované, barevné, velkolepé a pro obdivovatele vysoko položených tónů (bohužel mezi ně nepatřím) je Farinelliho hlas jistě fascinující. Ale nemohu si pomoci, někdy až úporná snaha tvůrců zdůraznit JAK MOC se bratři Brocchiovi dělí o VŠECHNO mi maličko připomněla ono okřídlené: "Před hájovnou stojí zaražený pilot". ()
Farinelli bol v detstve mimoriadný dobrý spevák s obrovským hlasovým rozsahom.Podľa tohoto filmu jeho starší bráško Riccardo zavolal guľo-zberateľa a Farinelli už navždy čúral tajne bez doprovodu..V dospelosti bol chýrny zlatý slávik a Riccardo zvábil na neho všetké krásne dievčatá.Za odmenu sa Farinelli mohol pozerať ako to chlapi vedia so ženami.. Zaujímavý film.Ináč údajne Farinelli dokázal na jedno nadýchnutie vydať zo seba okolo 150 tónov. Kastrát Farinelli, anglické titulky.. ()
Jeden z těch nejlepších hudebních filmů. Skvělé téma hvězdného kastráta, precizní provedení s citem pro teatrologický detail. Krásné drama mezi bratry Broschiovými a Friedrichem Händelem. Kdo chce, hodně se naučí (nejen o divadelní praxi, ale třeba také o lidské povaze), kdo nechce, může se jen nechat unést hudbou a vášní. Vysloveně zajímavé byly kapitoly z londýnského provozu scény Opera of the Nobility. Zatmění slunce sledované na španělském královském dvoře bylo kouzelně magické (a zjevně inspirující podobnou scénu ve filmu Licht, 2017). Samozřejmě vrcholem zůstaly cesty po italských scénách. Lahodný zážitek. ()
Až na Ricardův rozhovor s Händelem film nenabídl mnoho zajímavých scén, kvuli kterým by ho stálo za to hodnotit líp. Naopak musím říct, že jako chlapovi mi pojetí sexuality přišlo dost odpudivé a to bratrské dělení vyloženě nechutné, nepřirozené. Celý film jsem měl takový ošívavý mrazivý pocit v zádech (ano, a nejen tam). ()
Srovnávat Farinelliho s Formanovým Amadeem podle mě není fér, větší smysl dává konfrontace s režisérovým pozdějším filmem Král tančí. A v tomhle souboji pro mě Farinelli vychází mnohem líp, má zajímavější výpravu, pestřejší exteriéry, příběh, který mě víc oslovil a hudbu, která mi líp pasuje. Podobně jako v Král tančí, tak i tady je ústřední dvojice trochu nesourodá, jeden z nich (v tomto případě Farinelliho starší bratr Riccardo) je zneuznaný, závistivý a nepochopený magor. Jeho výstupy jsou občas napotlamě, ale jako celek je to solidně ukočírovaný. ()
Galerie (33)
Photo © Screenbound International Pictures Ltd
Zajímavosti (3)
- Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)
- Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
- Miranda Richardson mohla hrať Margareth Hunter a Armin Mueller-Stahl mohol stvárniť Georgea Handela. (classic)
Reklama