Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Léonce-Henri BurelHudba:
Jean-Jacques GrünenwaldHrají:
Claude Laydu, Adrien Borel, Nicole Maurey, Jean Riveyre, Nicole Ladmiral, Rachel Bérendt, Yvette Etiévant, Antoine Balpêtré, Jean Danet, Serge Bento (více)Obsahy(1)
Nezkušený, churavějící kněz se objeví ve francouzské venkovské komunitě Ambricourt, kde se připojí k jejímu duchovenstvu. Místní obyvatelé však kněze nepřijímají s pochopením a jeho asketické způsoby a nespolečenské chování z něj udělají vyděděnce. Během výuky biblických textů v nedaleké dívčí škole se mu studentky neustále posmívají. Pak se jeho pokus zasáhnout do jednoho rodinného konfliktu zvrtne ve skandál. Jeho neúspěchy, k nimž se přidává jeho zhoršující se zdraví, začínají podkopávat jeho víru. (mac000)
(více)Videa (1)
Recenze (77)
Film-kniha, který dělá maximum pro to, abychom si jej neužili. Vypravěč, mladý muž, snažící se navzdory pochybám svým i druhých protrpět k víře, nám prostřednictvím svého deníku (vše bylo napsáno) sděluje, co se stane, co uvidíme. Veškeré napětí je nastřádáno v něm samotném, aniž by přitom sám nějaké emoce dával najevo. Oproti ostatním, živějším postavám – buďto nevěřícím, nebo věřícím bez upřímnosti, o jakou usiluje protagonista. Prostřednictvím své neposkvrněné osoby bez minulosti, bez vlastností, nabízí úhel pohledu, mřížku, skrze niž můžeme film číst. Bressonův minimalismus nenabízí mnoho prostoru k rozletu. Pár opakujících se prostředí, převážně interiéry, detaily, vypravěčův hlas. Farář je uvězněn v jeho světě a my s ním. Žádné nadbytečné záběry, žádné rozptýlení. Asketický film. Bolestivý, ale očistný. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Anderton, fNdEsIECLE ()
Robert Bresson nám v jednom ze svých raných snímků odhaluje venkovského faráře, v jeho cestě k naplnění poslání i vlastního života. A jako všechny dobré cesty je i ta jeho nesnadná. Plná tápání, temnot, kamení a dalších zdánlivě nepřekonatelných překážek. Mladý kněz musí bojovat s nemocí, s otrávenými vztahy v hraběnčině rodině i s nezájmem farníků. Se ztrátou víry ve svém okolí, s kolísáním jeho vlastní a z toho všeho vyplývajícím pocitem osamělosti. Přes všechno toto líčení však není Bressonův film ve své podstatě temný, či bezútěšný. Za každou bolestí se totiž vždy skrývá střípek naděje a každá hluboká noc přináší příslib o to jasnějšího jitra. Plně chápu Tarkovského obdiv, i já řadím Deník venkovského faráře mezi své oblíbené filmy. Už jen kvůli tomu tak důležitému podvrácení iluze, že jediné o co má smysl usilovat je život bez starostí, život bez boje a život bez překážek. Naopak, čím jsem starší, tím silněji vnímám, že mnoho opravdu důležitých věcí získává nejpodstatnější část své hodnoty právě díky stálé odvaze bojovat. Pokračovat v cestě. Až za hranice myslitelného, až za hranice vlastních sil. Do posledního dechu. ()
Pro mě prozatím nejzajímavější, nejnetuctovější a nejpodnětnější Bressonův film. Samota, nedůvěra ostatních, žádný respekt, chatrné zdraví, neschopnost jednat s lidmi, nejistota ve vlastní víru…s tím vším se musí vyrovnávat mladý a nanejvýš sympatický hlavní hrdina v tomto snímku. Navíc výborný tah s jeho vnitřními monology, stejně tak se psaním deníku, což má za následek ještě větší propojení diváka s postavou. A přestože film rozhodně nikam nespěchá a vyžívá se v dlouhých záběrech, především na faráře, ve kterém probíhá vnitřní boj, takřka jsem se nenudil. Milé překvapení za silné 4*, možná má náš filmový vztah s Bressonem přece jenom nějakou šanci. ()
„Každý sestup do sebe, každý pohled do nitra nás samých je současně vzlétnutím k nebi, nahlédnutím do opravdového vnějšího světa,“ říká Novalis a potvrzuje to i román Georgese Bernanose Deník venkovského faráře a jeho filmová adaptace tuto cestu věrně odráží. Zachovává dokonce původní deníkovou artikulaci příběhu, citlivě stkanou z bolestného duchovního zrání a ze zdánlivě banální všednodennosti, za jejímiž nepůvabnými liniemi krystalizují trny Věčnosti (zatímco její nevadnoucí květy čerpají úzkostně pocenou vláhu kdesi v nitru člověka). Krásný a svíravý příběh mladého kněze je jedním hlasem z polyfonie ozvěny pašijového dramatu. ()
Mladý kněz se snaží najít důvěru se svými farníky. A Bresson se díky němu snaží hledat svůj styl, který ještě rozhodně v té době neměl ukotvený. A možná i proto se dopouští zásadních prohřešků proti filmovému jazyku. Co lze říci obrazem, říká ústy hlavní postavy, mnohdy dokonce popis situace zdvojí, vyjádří ji filmovými prostředky a opět nechá Clauda Laydu, aby nám povyprávěl, co jsme vlastně viděli. Bresson v režiséra vyspěl až za pět let, až pro svůj následující film. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (4)
- Ruka a rukopis v denníku patria Robertovi Bressonovi. (Bilkiz)
- Najobľúbenejší film režiséra Andreja Tarkovského. (Bilkiz)
Reklama