Kapsář

Keď príde na krádeže, zdajú sa byť po technickej stránke síce teoreticky možné, ale prakticky vyzerajú naivne a nereálne. Toť o hlavnom motíve. Ten ostatný, ľúbostný, môže vďačiť hlavne herečke Marike Green, ktorej éterická, nevinná tvárička roztápa všetko neduživé naokolo. Kombinácia týchto dvoch línií, ale ako celok nefunguje kvôli nezáživnosti scenára. (10.11.2016)

Já tomu Bressonovi snad ještě začnu přicházet na chuť…Kapsář mě velmi mile překvapil. Už jen hlavní hrdina. Není to vůbec klasický ostřílený zloděj, naopak, jde o naprosto obyčejného bledého kluka, u kterého, pokaždé když krade, tajíte dech stejně jako on sám, a přejete si, aby se mu to povedlo a nechytili ho. Čímž se dostávám k samotným krádežím, které byly drzé a napínavé, a nejvíc se mi asi líbila „prácička“ u taxíku. Postupně se navíc začne projevovat posedlost, nutnost krást a dostávat tak přísun potřebného adrenalinu. Dalším okořeněním je vysoká a přespříliš upřímná hra mezi Michelem a policejním inspektorem, jejichž dialogové výměny stojí za to. Bavilo mě taky sledovat smutné oči představitelky Jeanne, Švédka Marika Green mi hrozně připomínala Natalii Portman. Krom pár much mně nesedla akorát pasáž před závěrem, mám na mysli onu „cestu“, která na mě působila jako pěst na oko. A pointa mi přišla trochu naivní, ale na druhou stranu byla fajn. Za mě jsou to silné 4*. „Ten, kdo takové věci dělá, o nich většinou nemluví.“ (25.10.2013)

Až na to, že protagonista se nachytal na nejhloupější léčku, jakou si umím představit, je to samozřejmě skvělý film o člověku ztraceném ve světě, který mu nemá co nabídnout a kterému (na rozdíl od vlastního přesvědčení) nemá co nabídnout on sám. Tedy až do konce - ten považuju za jeden z nejvkusnějších happy endů (pokud ho tak lze vnímat - já myslím, že jo). (07.03.2013)

Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. (28.01.2010)

Bressona mám rád díky pro jeho cit k filmařině, ale po stránce obsahu bych od tak slavného jména čekal víc. Stejně jako u Deníku vesnického faráře mi zde vadil zbytečný počet voiceoverů, které v pár případech zbytečně popisují situaci zřejmou jen z obrazu. Vůbec obecně bych byl radši, kdyby Bresson víc vyprávěl obrazem, protože třeba u A co dále, Baltazare se mu to povedlo. Jinak už snad nemám Kapsáři moc co vyčítat - hlavní postava je představena dobře, děj je veden obstojně, stopáž je dostatečná, filmařská stránka precizní (hlavně mě fascinovaly všechny ty detailní záběry kapsářských loupeží, ty jsou natočené skutečně perfektně) a má to i silný závěr (a jsem rád, že to neskončilo tak, jak jsem celou dobu čekal). Takže po tom velkém zklamání z Peněz mě Bresson celkem potěšil. Snad i jeho ostatní filmy jsou aspoň na takové úrovni. 4* (17.11.2020)