Kapsář

Hodně minimalistický Bresson. S filosofii hlavní postavy (Martin LaSalle) se nemůžu úplně ztotožnit (produktivní chlapík, který věří, že část populace se musí živit zločinem a on patří k ní), když k tomu přidám hodně vyprázdněné herecké výkony (kde právě LaSalle s jeho camusovskými cancy patří k nejslabším) tak to zachraňuje už jenom krátká stopáž. Z úcty k Bressonovi a velmi dobře natočeným kapsářským scénám dávám za tři. (26.05.2014)

Už jsem Bressona zřejmě prokoukla. On si vzal jednoduše za cíl, že vycucá z diváka všechny jeho možné i nemožné pocity a nechá jeho intelekt, pokud náhodou nějaký vlastní, v klidu podřimovat. V Kapsáři si dal záležet, abychom co nejlépe na vlastní kůži pocítili izolaci a napjatou atmosféru při vykonávání zlodějského řemesla a nerozumovali nad morální či lépe nemorální stránkou této aktivity. Nutno podotknout, že choreografie baletících ruček chmatalek byla vskutku mistrovská. (04.11.2011)

Já tomu Bressonovi snad ještě začnu přicházet na chuť…Kapsář mě velmi mile překvapil. Už jen hlavní hrdina. Není to vůbec klasický ostřílený zloděj, naopak, jde o naprosto obyčejného bledého kluka, u kterého, pokaždé když krade, tajíte dech stejně jako on sám, a přejete si, aby se mu to povedlo a nechytili ho. Čímž se dostávám k samotným krádežím, které byly drzé a napínavé, a nejvíc se mi asi líbila „prácička“ u taxíku. Postupně se navíc začne projevovat posedlost, nutnost krást a dostávat tak přísun potřebného adrenalinu. Dalším okořeněním je vysoká a přespříliš upřímná hra mezi Michelem a policejním inspektorem, jejichž dialogové výměny stojí za to. Bavilo mě taky sledovat smutné oči představitelky Jeanne, Švédka Marika Green mi hrozně připomínala Natalii Portman. Krom pár much mně nesedla akorát pasáž před závěrem, mám na mysli onu „cestu“, která na mě působila jako pěst na oko. A pointa mi přišla trochu naivní, ale na druhou stranu byla fajn. Za mě jsou to silné 4*. „Ten, kdo takové věci dělá, o nich většinou nemluví.“ (25.10.2013)

Keď príde na krádeže, zdajú sa byť po technickej stránke síce teoreticky možné, ale prakticky vyzerajú naivne a nereálne. Toť o hlavnom motíve. Ten ostatný, ľúbostný, môže vďačiť hlavne herečke Marike Green, ktorej éterická, nevinná tvárička roztápa všetko neduživé naokolo. Kombinácia týchto dvoch línií, ale ako celok nefunguje kvôli nezáživnosti scenára. (10.11.2016)

Teraz sa budem určitý časový úsek venovať francúzskemu režisérskemu velikánovi Robertovi Bressonovi, ktorý má veľky potenciál zaujať ma svojimi vyjadrovacími prostriedkami, teda režírovaním, používanými detailami vo svojich filmových dielach. Vreckár s Michelom je jeden z nich. Predstaviteľ tejto postavy, čiže Martin LaSalle bol síce zaujímavý, ale i zadumčivý a divný zároveň, a preto mi extra neprirástol k srdcu, a to viac-menej, ani jeden z filmových charakterov, tu zobrazujúcich sa... Skôr ma interesovala vízia režiséra Bressona, či samotné uhly d.p. Léoncea-Henriho Burela , ale najmä kvalitný strih Raymonda Lamyho, t.j. viacej technická stránka, než scenár a herci ! Tie 4 hviezdičky, ako NE/môžete práve vidieť, sú síce s výkričníkom, ale i napriek tomu, si za nimi dosť stojím, lebo vôbec nedokážem popísať/opísať, čo ma na samotnom filme tak fascinovalo... (06.07.2019)