Muž bez minulosti

Je veľmi príjemné zistiť, že [spoiler] aj keď bol hlavný hrdina M na začiatku filmu štyrikrát zabitý [koniec spoileru], ľudská dobrota na tom svete nevymizla. Tej sa mu dostane v rôznych podobách a režisér si z toho všetkého aj z diváka robí pekne krásne dobrý deň. Dokázal som na tú vlnu naskočiť a už som sa viezol, veľmi príjemne, až do konca. Veľké neduhy spoločnosti, aj tie malé ako nevšímavosť, sú naservírované pekne na podnose v divadelnom spracovaní, až som očakával, že niekde vykuknú hlavy divákov z obecenstva. (04.04.2017)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%]          // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Nebudu se tu omlouvat všem fanouškům Kaurismakiho za to, že kazím průměr jeho prý velmi dobrého filmu. Když se mi něco nelíbí, tak se mi to prostě nelíbí a basta fidly. Ja bych spíše souhlasil s těmi, kteří zde kritizují herecké výkony a dialogy, to je jedním slovem děs, ať už to byl záměr či ne. Dokoukáno spíše z povinnosti, abych byl tak nějak v obraze. Nevím, zda jsou takové i ostatní Akiho filmy, žádný jiný jsem neviděl. Pokud ale jsou podobné, pak je docela paradoxem skutečnost, že mě velice bavila poslední povídka v Jarmuschově Noci na zemi, která prý má být přesně v Kaurismakiho stylu. (11.10.2005)

Málem ho zabili! Ztratil paměť! Ne, pokud čekáte, že za chvíli hlavní hrdina zjistí, že je dokonalým zabijákem, spletli jste si film. Akiho Kaurismäkiho prostě vždycky přitahovali málomluvní outsideři z okraje společnosti a tohohle jen v úvodu připravil i o minulost. Kdysi střídal vážné filmy s komediemi, ale pak mu komedie zvážněly a do dramat se vloudil vtip (jako tady ty odkazy k filmům o Leningradských kovbojích). Není to nejlepší Kaurismäkiho film (a sotva je to fantasy), ale i tak je skvělý. (26.11.2004)

Tak jako spousta Kaurismäkiho hrdinů i tento je hned zpočátku v nezáviděníhodné situaci. Co se mi ale na muži bez minulosti líbí, je způsob, jakým svoji situaci přijímá. Neztrácí odhodlání, odvahu, naději, nenechá svět plynout kolem sebe. Nečiní mu problém bydlet v bezdomovecké kolonii, hledat (byť mizernou) práci... Nikdy není tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř. (01.08.2011)