Mandarinky

Estimated budget €650,000. Film by ale mohl stát klidně 12 euro, protože v Gruzii takhle opravdu vypadaj chajdy, lidi a ploty, soundtrack stál cca -50 eur neboť se tam fidlá furt ta samá melodie, a bluesový gruzínci si zaplatili, aby jim hrála písnička v závěrečnejch titulkách. Klasické ponaučení že válka je ŠPATNĚ, že se BOJOVAT NEMÁ, že jsou si LIDÉ ROVNI, děkuji pěkně, tady na západě už jsme o tom pár filmů viděli, a nebudu přece přikládat credits ani Oscara estoncům za to, že na to přišli až v roce 2013. Film je postavený na dialozích, takže by člověk čekal, že budou vtipné/napínavé/originální, zkrátka silné, to se neděje, konverzace jsou navíc rámované-záběrované velmi standardně, tedy ani vizuálně nevznikají jiné obsahy než to, co je explicitně řečeno mluvící hlavou. Pochopitelně mi ale byly sympatický bedýnky, hodnej starouš co přišel z kostela v Sám doma do Abcházie, velké celky místo amerických detailů na tváře (např. seznamování na začátku, smrt gruzínce na konci). (01.02.2015)

-5* Pochopil jsem, že válečný film zvládnu jen pokud ukazuje nesmyslnost války. A tento ji opravdu přesvědčivě zobrazuje a stačí mu k tomu málo. Pomalý a klidný děj nás provází po celou dobu, ale napětí je stále cítit. Lidský faktor je nejdůležitější a dokáže změnit pohled na vše. Rozhodně doporučuji všem. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.01.2018)

Velký, místy však až komorní přírůstek k rodině protiválečných filmů. Lehce plynoucí děj, několik postav (jejichž pozadí a motivace se dozvídáme během celé stopáže), vyhrocené dialogy protkané černým humorem a jeden melancholický hudební motiv dělá z Mandarinek jednoduchou, ale umě vypěstovanou plodinu. Podobnost např. s No Man´s Land určitě na místě, akorát to měl kratší bratranec při oscarové noci v mocné společnosti poněkud těžší (při vší úctě k Amélii). (02.04.2015)

V zemi kde ja válka a lidi se začnou vzájemně nenávidět a zabíjet, jen proto, že nějakej politickej či jinej zkurvysyn si chce zvětšit území, zvýšit moc nebo prostě jen namasírovat svaly se najdou lidi, kteří s úctou k lidskýmu životu a nedělají rozdíly, zda je někdo na tý či oný stráně barikády, zda je bílej či černej, rus nebo ukrajinec a lečí nejen fyzické zranění vojáku z opačných konců válečných stran, ale i jejich nenavistí zasažené duše. Hrozně moc bych si přál, aby svět byl plný Ivů a Margusů, protože by neexistovaly naprosto nesmyslný válečný konflikty a ještě nesmyslnější nenávist jednoho vůči druhýmu. Bohužel takhle to na světě nikdy nebude a tak jsem alespoň rád, že existuje nadaný filmař, který nám ukazuje podstatu krásy člověka a zbytečnost zabijení a talentovaný herci co dokáží zahrát postavy jejich krásá spočívá v lidské obyčejnosti života, který je plný respektu ke všem formám života. Nádherný, citlivý, nenápadný vyprávěcí styl má obrovskou sílu v každým záběru. Dialogy odproštěné od patosu jen umocňují silný zážitek. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 19. (12.04.2015)

Starý Estónec Ivo, žijúci v Abcházsku, vyrába bedničky pre zber mandaríniek v sade svojho priateľa Margusa. Píše sa rok 1990, a v krajine zúri vojna. Mandarínky sú komornou drámou, nahliadajúcou na nezmyselnú vojnu prostredníctvom štyroch mužov. Ivo zostáva po vypuknutí vojny v Abcházsku napriek tomu, že sa jeho rodina vracia do Estónska. Jeho priateľ dlhoročný Magnus rozbieha za vojny obchod s mandarínkami zo svojho súkromného sadu. Pre týchto dvoch sa vojna odohráva len kdesi na pozadí, i keď zo zvestí od dvoch čečenských vojakov vedia, že sa front stále približuje. Netrvá dlho, a zdanlivú idylku naruší krvavá prestrelka kúsok od Magnusovho domu, pri ktorej zahynú traja Gruzínci a jeden Čečenec. Ivovi sa podarí jedného Čečenca - Ahmeda, a jedného Gruzínca v bezvedomí s poranenou hlavou zachrániť. Lenže dokedy vydrží krehký mier, udržiavaný v dome iba Ivovou autoritou, keď jediné, o čo sa zachránení vojaci snažia, je zabiť jeden druhého? Takmer po celý čas je vojna skutočne iba pozadím pre dramatický konflikt, odohrávajúci sa v jednom dome. Urushadze stavia príbeh na výborne zvolených (a musím povedať, že v prípade Lembita Ulfsaka ako Iva, a Giorgiho Nakashidza ako Ahmeda aj veľmi sympatických) hercoch - s výnimkou Raiva Trassa (Gruzínec Juhan), ktorí mi pripomínal nesmelé uplakané decko - a kvalitne napísaných dialógoch. Dej sa odohráva takpovediac v podivnom bezčasí - môže to byť dnes, včera či pred 30 rokmi, čím len podtrháva aktuálnosť konfliktu a prítomnú hrozbu nového. Práve vo chvíli, keď dochádza k jedinej humornej scéne filmu, sa k slovu opäť hlási krutá realita vojny, zdanlivá idylka sa rúca ako domček z kariet a divák už tuší, že dôjde k nevyhnuteľnému tragickému vyústeniu. Mandarínky rozhodne nie sú bez chyby, a motív dvoch zranených ľudí v jednom dome, ktorí voči sebe prechovávajú nenávisť, som už istotne niekde videl (alebo prinajmenšom čítal) ale sú skutočne pôsobivou a veľmi vydarenou drámou z prostredia východných ozbrojených konfliktov, akých sa nám dostane len veľmi málo. 80% (29.01.2014)