Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Octavio miluje ženu svého bratra a je pevně rozhodnut s ní uprchnout. Zoufale potřebuje peníze, a když se ukáže, že jeho milovaný pes Cofi je výborný zabiják, bez váhání ho přihlásí na krvavé psí zápasy, které dobře vynášejí. Daniel opouští svou ženu, aby mohl žít s mladou dlouhonohou modelkou Valerií. Jejich nový exkluzivní byt se ale zakrátko změní v nesnesitelné vězení a stane se smrtící pastí pro Valeriina malého chundelatého pejska Richiho. Bývalý komunista a partyzán El Chivo se po letech strávených ve vězení živí jako nájemný vrah. Jeho jedinými společníky jsou toulaví psi, které sbírá na ulici a léčí jim jejich rány... Tři příběhy se proplétají stylem připomínajícím Pulp Fiction, aniž by se však režisér tohoto strhujícího mexického filmu, jenž byl nominován na Oscara, snažil kohokoli kopírovat či napodobovat. Originálním způsobem líčí několik lidských osudů, jež se protnou ve scéně fatální dopravní nehody, která celý film otevírá. Tarantinovsky spletitá story uchvátila svou energií a výsostnou filmařinou i členy Akademie, kteří film nominovali na Oscara. (Magic Box)

(více)

Videa (1)

Trailer 2

Recenze (632)

lamps 

všechny recenze uživatele

Iňárritu má režii opět v malíku a trojici spletitých příběhů propojuje s takovou obratností, jako by od narození nedělal nic jiného než běhal s kamerou napříč městskou džunglí. Na tomhle jeho výletu bych viděl jen dvě velké slabiny, a to že jednak hraje místy strašně moc na efekt a vzdává se tak své podmanivé autenticity, a pak také kvůli přemrštěné stopáži už v závěru docela silně nudí a nevyúsťuje vlastně v nic, co by diváka nějak vytrhlo z letargie. Líbily se mi první dva příběhy a vesměs jsem si liboval, jak to Alejandrovi zatím všechno krásně vychází, ale naopak mě hodně zklamalo, že námětem nejzajímavější pasáž o nájemném zabijákovi vyšla úplně vniveč, stejně jako pokus o citové obměkčení v závěru. Je to rozhodně velice dobrý film, který za těch 150 minut asi stojí, ale nic přelomového nebo vysloveně neobvyklého se také zdaleka nekonalo. Alespoň se ukázalo, jakým je Pulp Fiction v daném okruhu filmů nedotknutelným vládcem. 75% ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Když jsem zde poprvé před lety na tento film narazil, vůbec bych si vzhledem k názvu nepomyslel, že se na něj jednou podívám. Když jsem se obtížně, s nepříjemnými pocity až odporem u záběrů na násilí se psy a navíc jistou nechutí i k postavám, prokousával první povídkou, rovněž by mě nenapadlo, že filmu nadělím 4 hvězdičky... ale s režisérem Iñárritu v nejlepší formě je asi možné leccos. I čistě papírově neuvěřitelná povídka s pobýváním pejska pod podlahou se může změnit v emocionální smršť na vlně několika katarzí. Amores perros je film, který mě svou syrově autentickou atmosférou nakonec dostal a chtě nechtě přiměl k sledování s plným zájmem, přestože jsem se na začátku po prvních minutách konfrontace tomu mírně bránil. Jenže neklidné akční tempo první povídky mě stejně občas donutilo ke střehu... a u dalších dvou napínavých povídek, nakolik zčásti mnohem poklidnějších, jsem se již vyloženě vezl na vlně příběhu a do jisté míry i nacházel soucit s vybranými postavami, přestože rozpolcenost a až temperamentně drsná životnost charakterů ve vypjatých scénách většinou brání k plnému zachování si sympatií. Zdařilé je i propojování tří povídek, odvíjející se od úvodního vyvrcholení, což je oxymoron, jaký by mě až do zhlédnutí tohoto filmu zřejmě nikdy nepřišel na um... a postava starého chovatela pejsků, proti davu i vysloveně žijícího, nesmírně osobitá. [75%] ()

Reklama

Disk 

všechny recenze uživatele

Ještě tak před dvěma lety jsem pojem "mexický film" neslyšel, resp. neměl jsem ponětí, že se v Mexiku kromě telenovel točí ještě něco jiného. Byl to právě tento snímek, který ukázal, že se tam filmy nejen točí, ale jsou tak svérázné, že je těžko můžeme přirovnávat k něčemu jinému. I film Amorres perros - Láska je kurva je jiný, lépe řečeno jiný než filmy, které se točí v Hollywoodu. Liší se vším, pojetím, příběhy, formou. Pro diváka, který sleduje jen mainstreamové filmy se známým hereckým obsazením, musí být Amores perros nutně zjevením. Jsou zde tři povídky, tři příběhy, které spojí dohromady jedna dopravní nehoda. V první povídece máme Octavia, jenž miluje Susanu, která je však provdána za jeho bratra Ramira. Ramiro se jako příkladný manžel nechová: vykrádá banky a Susanu občas bije. Ta však od něj nemůže odejít, protože je ještě studentkou a navíc má malé dítě. Aby mohl se Susanou žít, účastní se Octavio se svým psem Cofim nelegálních psích zápasů. Cofi sice pravidelně vyhrává, vzbudí zášť konkurenčního majitele psů, jejichž miláčky při zápasech zabil. Katastrofa je neodvratitelná... Emocionálně asi nejsilnější povídka. Ve druhém příběhu je hlavní postavou modelka, která nade vše miluje svého malého pejska. Se svým milencem se ubytuje v ještě nedokončeném bytě, kterému na některých místech chybí podlaha. A stane se to, co se stát stejně muselo - pejsek do jené díry spadne. Z jeho paničky se stane osoba, která má starost o pejska i za cenu bolestivých hádek s milencem. Pro někoho možná nejslabší příběh, pro mě ona komornost vyvážila drsnost ostatních povídek. Třetí povídka je sice nejdelší (pocitově i fakticky), pro některé diváky však bude nejzajímavější. Je o bezdomoci El Chivovi, jenž "partyzánsky" likviduje podnikatele, kteří se znelíbili šéfům místního podsvětí. Až se jednoho dne setká s bratry, kteří se navzájem chtějí pozabíjet... Pro někoho možná tuctové příběhy, ovšem forma z nich dělá zážitek, na který se nezapomíná. Režisér AGI totiž povídky vypráví neotřele, nikoli však chaoticky, vše má perfektně promyšlené. Nejprve vidíme onu autonehodu, která propojí všechny aktéry. Celá sekvence utíká rychle kupředu a je natočena jakoby jen tak mimochodem. Posléze je zase uplatňována pozice policejních záběrů. Srážka automobilů působí velmi autenticky i díky tomu, že je natočena zdálky a z pohledu běžného smrtelníka. Samotné povídky jsou sice vyprávěny chronologicky, občas se tam vyskytne záběr, který sem na první pohled nepatří. To však oceníte až při dalším sledování snímku. Co naopak musí divák ocenit při prvním promítání, je drnost a autenticita prostředí. AGI se s tím nepáře a mnohé záběry (především ty z první povídky) citlivější povahy možná neustojí. Dále musím ocenit jedinečné herecké výkony a to i přesto, že mnozí herci přišli na plac přímo z ulice To se týká hlavně Gaela Garcíi Bernala, který, než se stal slavným a uznávaným hercem, prodaával na ulici žvýkačky. Vlastně je nutné dodat, že snímek plně oceníte teprve po několikerém zhlédnutí. Je to sice klišé, ale i po pátém promítnutí objevíte ve filmu něco, čeho jste si při čtvrtém sledování nepovšimli. Je to jedno z děl, které se prostě neokouká. () (méně) (více)

Boogeyman 

všechny recenze uživatele

Tři povídky, jedna bouračka. První povídka k bouračce vede, zbylé dvě z ní vycházejí. První část je nejlepší, syrová a krutá podívaná s vynikajícím Bernalem. Druhá a třetí povídka již ztrácí dech a nevtáhne tolik do děje jako začátek, ale stále se jedná o vysoký nadprůměr. Zdvyžený palec pro Inárritua. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Hnusný, špinavý, násilný a depresivní film. Přesně jak to mám rád. Dějově sice ne tak komplexní jako režisérův druhý film (21 Grams), ale přesto mnohem působivější. Amores perros sestává z tří vzájemně propletených příběhů, majících úplně odlišnou atmosféru, které ovšem společně dávají celistvou a opravdu silnou emoční nálož. Doporučuji velmi. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (19)

  • Nejkontroverznějším tématem filmu byly psí zápasy. Režisér Alejandro G. Iñárritu prohlásil, že žádný pes během filmu nebyl zraněn, protože psí tlamy byly zavázány jemným vlascem. (chelseaman22)
  • Celosvětová premiéra proběhla 14. května 2000 na Cannes FF. (Varan)

Související novinky

Kniha džungle – Favreau versus Iñárritu?

Kniha džungle – Favreau versus Iñárritu?

09.12.2013

Nedávno jste u nás četli o nové hrané verzi Kiplingovy Knihy džunglí, kterou pro Disneye natočí ironmanovský Jon Favreau. Podle názvu se může zdát, že studio uvažuje i o jiném režisérovi. Pravda je… (více)

Reklama

Reklama