Macbeth

Docela dobře jsem nechápal, proč tam tvůrci tolikrát vecpali motiv konce rodu, smrti následníků a tím vlastně pozměnili vyznění filmu, kdy se Macbethova touha po moci stává jen jedním z motivů jeho duševního magorismu první třídy (viz. scény s mrtvými dětmi, které Shakespeare rozhodně nenapsal, maximálně tak zmínil), ale pravda je, že je to na druhou stranu docela osvěžující, obzvlášť vzhledem k tomu, že tahle adaptace používá archaické, těžkopádné dialogy věrné předloze, což je pro mě rozhodnutí rozporuplné, protože na pár místech ty dialogy prostě smysl nedávají, protože odkazují k výjevům, které se do filmu nedostali. Co za to ovšem stojí je vizuální ztvárnění, které dokáže z herecky dobře natočených scén udělat něco... No prostě super, chápeme se? Dokonce tak, že to dokáže napravit i mizernou práci s choreografií v úvodní bitevní scéně (žádné štíty, žádná kopí... Vážně?). Asi bych ocenil, kdyby tam různé hrátky s kamerou a barvičkami byli častěji, takhle celý film de facto jen rámcují, ale i tak je to skvělé. Kurosawovo Krvavý trůn se mi přesto líbil víc (20.08.2016)

Temný, ponurý a meditativně pomalý děj, syrově krásná skotská krajina, nádherná hudba, vznešený jazyk, zkrátka potenciálně silný kulturní a estetický zážitek... a polovina záběrů kinklající se ruční kamerou. Tak tomu tedy říkám ultrazhovadilá prasárna. Ale ruku na srdce - stejně mám radši horrory a scifárny, než profláknutýho středoproudaře Shakespeara. Ovšem Lady Macbeth se povedla, je ještě horší (=lepší), než jakou jsem si ji při četbě představoval. (01.02.2016)

Shakespearovské filmové adaptace šlo doteď dělit do dvou skupin - akademicky uctivé a předloze věrné (Brannagh) anebo naopak hystericky se vymaňující (Romeo+Juliet, O). Zatím nikdo ale nepřišel s tak autonomním audiovizuálním zpracováním, které zahaluje celý děj do vlastního uzavřeného světa vřesu, mlhy a dýmu. Macbeth je naplněný formalistickými zkratkami, jazykem původní hry promlouvající postavy tím získávají neprostupnost a úporná stylizace vrcholí neskutečným závěrem, který v zásadě představuje největší tvůrčí licenci oproti hře. Zde lze hlavně vidět Kurzelova schopnost nejenom vytvářet obrazy, ale hlavně v nich i uvažovat. Sean Harris zase krade film pro sebe. Tady měly lítat nominace. Po celou stopáž jsem byl úplně u vytržení. PS: myslím, že paradoxně největší zážitek z filmu budou mít ti, co o Macbeth vědí sem tam něco nebo vůbec nic. PPS: boží soundtrack! (23.02.2016)

Naprosto upřímná umělecká nahoňovačka ega, která těží z výborné kamery a zaměřuje se především na ticho. K tomu mi trošku film svým vzezřením a přístupem k vyprávění (ne)příběhu připomínal Valhalla Rising, které se také tváří podobně epicky, ale ve skutečnosti pozorujete načančané nic. Na druhou stranu chápu, že tvůrci se pustili do tak neobvyklé podoby Macbetha. Chtěli se odlišit a tak ke klasické shakespearovské květnaté britské mluvě přidali umělecký filmový nádech se vším všudy, což mi úplně nejde přes oči. Nevím, jestli důkazem kvalitního artu je specifický počet usínacích scén, ale mám pocit, že čím víc jich je, tím víc je film pro podobné fanoušky lepší. Zajímavé to bezesporu je, ale u historických dramat jsem asi na klasičtější motivy. (01.06.2016)

Ze všech filmů, které jsem loni minul v kině, nejvíc lituji Macbetha. Čím je Valhalla Rising pro seriál Vikingové, tím je toto pro Last Kingdom - stejně dokonale audiovizuálně podmanivé, jen toto navíc stojí na kvalitním a nesmrtelném příběhu. A navíc je to libozvučné lingvistické porno mezi středověkými řezníky. 9/10 (13.02.2016)