Leviatan

Ruský film, ruská kinematografie hraného filmu nabírá sílu a dech a nabývá kvality, kterou se pyšnila v osmdesátých letech (VĚRA, VČERA BYLA JEŠTĚ VÁLKA). To je asi to to nejpodstatnější, co toto pozoruhodné dílo s sebou přináší pro českého diváka, pro nějž jsou Rusko a ruská kultura dnes značně vzdálenými pojmy. To další naznačují úvodní titulky: film byl natočen s finanční podporou ruského ministerstva kultury a byl s to dosáhnout na další finanční zdroje dostupné v současné ruské společnosti. Neméně významné je i to ostatní: intenzita ran, které byly zasazeny ruské společnosti v průběhu minulého století, ať už šlo o první světovou či občanskou válku, kolektivizaci, velký teror, vyvražďování důstojnického sboru, krvavé oběti Velké vlastenecké války nebo ztráty utrpěné následnou poválečnou politických procesů a jejich reziduí, která přetrvala i konec komunistického režimu. To všechno se zrcadlí jako v kapce vody v pobřežním přímořském městě (Archangelská nebo Murmaňská oblast ?). V tomto ohledu LEVIATAN připomíná neméně slavné POKÁNÍ Tengize Abuladzeho (1984). Soudobé Rusko (zhruba před 10 lety podle mladistvé čtyřicátnické Putinovy fotografie v starostově kanceláři - pokud jsem si to dobře zapamatoval) tu je představeno - v kontextu dalších děl ruské kinematografie - jako struktura v pohybu. Podsvětní praktiky, spojované nebo spojitelné s bývalými příslušníky KGB, tu jsou jsou jen "naznačeny" se srozumitelností, která až nápadně připomíná své italské příbuzné. Obojakost pravoslavné církve, stejné jako společnost, o níž se opírá, je vyvažována postupně nastupující vládou práva: hlavní hrdina, podle všeho nevinně obviněný z vraždy, které se nedopustil, dostává trest 15-20 let, v ruských poměrech a kontextech neuvěřitelně mírný. Jiný moment přináší scéna z oslavy narozenin: terčem poloopilých slavících se stávají obrazy ruských státníků takřka bez rozdílu, i když u věci jsou policejní úředníci. Podobných momentů zachycujících momenty sporé putinovské prosperity a klíčící demokracie (dnes již minulé působením sankcí tř. svobodného světa) bychom ve filmu našli více. Jakoby nezúčastněný scénář, kamera, která se doslova mazlí s ruskou severoevropskou krajinou, nečernobílé postavy (bratr hlavního hrdiny, ale i jeho synovec a trpící švagrová-macecha) a pozoruhodné herecké výkony, to jsou kvality díla, jež se zdaleka nevyčerpávají kvalitním scénářem. Rusko, které LEVIATAN představuje, je zemí nanejvýš evropskou. A k Evropě směřující, byť s hrudí, která je pokryta ranami a z jejíž tváře dodneška cítíme bolest nezapomenuté a stále přítomné minulosti. (09.02.2015)

Po neskutočne kvalitnom Zvjagincevovom filme Návrat som sa postupne pustil do všetkých jeho filmov a uznávam, že tak talentovaného režiséra v inej osobe Rusi zatiaľ nemajú a jeho tvorba mi sedí. Jeho novinka Leviatan príjemne prekvapí nielen postupne budovanou atmosférou zapadákova kdesi na konci sveta, ale i veľmi presvedčivými hereckými výkonmi, ktoré Zvjagincev dokáže vyžmýkať z hercov v každom svojom filme. Napriek snahe sa mi nepodarilo zohnať film s titulkami, tak som sa ulakomil na verziu s dabingom, ale i tak na mňa film zapôsobil. Na tomto dobre vystavanom príbehu nájdeme mnoho podôb s dnešným svetom kdekoľvek, nielen v Rusku. Malý boj slušného človeka s politikmi, korupciou, byrokraciou...sa ešte viac komplikuje neverou jeho ženy. To je na jedného tvrdého rusáka až moc a ani vodka už nezaberá...Veselý film to teda nie je, ale Zvjagincev znova boduje a teším sa na jeho ďalší film. 80%. (12.10.2015)

"Kde je Tvůj milosrdný Bůh?" "Můj je tu se mnou. Ale kde je Tvůj nevím."                                                                    Nechoď na leviatana s podběrákem a na papaláše s paragrafy. Mrazivý závan severu s příchutí vodky.                                   Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.02.2015)

Tak tohle bylo něco. Už dlouho se mě nestalo, abych filmu neměl co vyčíst. Filmařská i obsahová složka je bezchybná a navíc se skvěle doplňuje. Na pochvalu je zejména práce s kamerou a teď nemluvím jen o těch užasných dlouhých záběrech ve kterých jsou rusové mistři, ale především o schopnosti ukázat divákovi pouhým záběrem kamery povahu jednotlivých postav i prvky ruského myšlení a tradic, to považuju vysloveně za geniální práci pana Kričmana. Pokud jde o samotný příběh, tak ten mě dostal i když se jedná o zvláštní propletenec vztahů a boje jedince s mocipány, funguje na výbornou. Ke konci se šetří na dialozích, ale o to více vyniká sdělnost příběhu. Konec mě vysloveně dostal, abych byl přesnější nasral, protože přesně takhle vidím dnešní svět. Jsou tu mocní a pak obrovská masa lidí, pro který jsme existečně významaný jen k tomu aby nás okrádali a stáli na našich zádech, jelikož ta obrovská většina lidí hru na demokracii v podání několika tisícovek mocipanů přijala nemůžeme se divit, že zdaleka ne jen v Rusku vznikají takovýhle příběhy a osudy. (23.10.2014)

V Cannes se nedávají ceny za zásluhy a Zvjagincevův scénář si jí zaslouží. Přesně vybalancovává různé žánrové prvky, funguje jako intimní studie i ambiciózní metafora ruské reality. Postava Kolji je postavená přesně tak, aby během filmu nebudila lítost, nicméně jeho poslední slova nakonec zafungují jako připomínka nejhlubší lidské bezmoci. Leviatan je lyrický, vnímavý, vtipný, zkomponovaný s naprostou rozvahou a mistrovským citem pro každý záběr (zrcadlení úvodu a závěru, statické celky krajiny). Práce s rozpadající se architekturou je neokázalá, přitom reflektuje pozvolný hrdinův pád a okoralý systém, který automaticky chrlí paragrafy, velebná slova o pravdě a bohu, aby zakryl pokrytecké opojení mocí. Autority jsou ve skutečnosti podobné bagru, který zlovolně rozbíjí na padrť jistě prohnilý dům obyčejného člověka. Je v tom něco rusky patetického, moralistního, vzletného, krásného a zdrcujícího. A je dobré si uvědomit, že ze Zvjagincevovy strany nejde o nějaké ušlechtilé a bezvýznamné umělecké gesto, ale o odvážný čin, který zřejmě ovlivní přinejmenším jeho filmařskou kariéru v Rusku. [100%] (09.07.2014)