Leviatan

Ruský film, ruská kinematografie hraného filmu nabírá sílu a dech a nabývá kvality, kterou se pyšnila v osmdesátých letech (VĚRA, VČERA BYLA JEŠTĚ VÁLKA). To je asi to to nejpodstatnější, co toto pozoruhodné dílo s sebou přináší pro českého diváka, pro nějž jsou Rusko a ruská kultura dnes značně vzdálenými pojmy. To další naznačují úvodní titulky: film byl natočen s finanční podporou ruského ministerstva kultury a byl s to dosáhnout na další finanční zdroje dostupné v současné ruské společnosti. Neméně významné je i to ostatní: intenzita ran, které byly zasazeny ruské společnosti v průběhu minulého století, ať už šlo o první světovou či občanskou válku, kolektivizaci, velký teror, vyvražďování důstojnického sboru, krvavé oběti Velké vlastenecké války nebo ztráty utrpěné následnou poválečnou politických procesů a jejich reziduí, která přetrvala i konec komunistického režimu. To všechno se zrcadlí jako v kapce vody v pobřežním přímořském městě (Archangelská nebo Murmaňská oblast ?). V tomto ohledu LEVIATAN připomíná neméně slavné POKÁNÍ Tengize Abuladzeho (1984). Soudobé Rusko (zhruba před 10 lety podle mladistvé čtyřicátnické Putinovy fotografie v starostově kanceláři - pokud jsem si to dobře zapamatoval) tu je představeno - v kontextu dalších děl ruské kinematografie - jako struktura v pohybu. Podsvětní praktiky, spojované nebo spojitelné s bývalými příslušníky KGB, tu jsou jsou jen "naznačeny" se srozumitelností, která až nápadně připomíná své italské příbuzné. Obojakost pravoslavné církve, stejné jako společnost, o níž se opírá, je vyvažována postupně nastupující vládou práva: hlavní hrdina, podle všeho nevinně obviněný z vraždy, které se nedopustil, dostává trest 15-20 let, v ruských poměrech a kontextech neuvěřitelně mírný. Jiný moment přináší scéna z oslavy narozenin: terčem poloopilých slavících se stávají obrazy ruských státníků takřka bez rozdílu, i když u věci jsou policejní úředníci. Podobných momentů zachycujících momenty sporé putinovské prosperity a klíčící demokracie (dnes již minulé působením sankcí tř. svobodného světa) bychom ve filmu našli více. Jakoby nezúčastněný scénář, kamera, která se doslova mazlí s ruskou severoevropskou krajinou, nečernobílé postavy (bratr hlavního hrdiny, ale i jeho synovec a trpící švagrová-macecha) a pozoruhodné herecké výkony, to jsou kvality díla, jež se zdaleka nevyčerpávají kvalitním scénářem. Rusko, které LEVIATAN představuje, je zemí nanejvýš evropskou. A k Evropě směřující, byť s hrudí, která je pokryta ranami a z jejíž tváře dodneška cítíme bolest nezapomenuté a stále přítomné minulosti. (09.02.2015)

Tohle je můj první ruský film, nepočítám-li Mrazíka a musím říct, že jsem opravdu hodně mile překvapen. Nenadchlo mě to, ale rozhodně příjemně překvapilo. Po vizuální stránce je snímek opravdu úžasný, kamera je na výborné úrovni. A lokace jako polorozpadlý kostel, pláž s vyplavenou kostrou velryby a samotný dům Koliy s těmi obrovskými okny do zátoky byl také na pohled úžasný. Scéna s bouráním baráku, kde je ještě jídlo na stole a tak pak byla neuvěřitelně silná. Ale pryč od vizuálu. Jinak je to velmi kvalitně vystavěné drama s chválihodnými výkony. Jen mě nezaujalo tak, abych šel k plnému počtu hvězdiček a měl jsem opět problém s délkou. 2 a půl hodiny je na mě vážně dost, nemyslím si, že film měl tolik, co říct, aby musel být tak dlouhý, ale nevadil mi. (27.10.2015)

,,ROZPRÁVKA?" ,,NIE. TO JE Z BIBLIE." __ Po atmosférickom Cosmatosovom béčkovom horore ide o druhý film rovnakého názvu, ktorý som videl a do tretice mi ešte zostáva experimentálny dokument, na ktorý som sa zatiaľ neodhodlal. Tým končia akékoľvek porovnania. Film má veľmi málo spoločné s tématikou mora a slávna morská obluda je tu čisto dejovou metaforou, do konkrétnosti prevedená iba v symbolickej kostre veľryby vyobrazenej na filmovom plagáte. Azda zostáva na škodu, že sa v celej svojej pôsobivosti objaví iba v dvoch záberoch. Formálne i obsahové kvality snímky dokladá množstvo ocenení. ,,Leviathan" bol opäť filmom, ktorý ma napriek svojej dĺžke vedel bez problémov zaujať ako svojim príbehom či hereckými výkonmi, tak aj výbornou kamerou snímajúcu sugestívnu krajinu, pre ktorú zložil Philip Glass absolútne nenápadnú kompozíciu, rozbúrenú iba v úvode a závere natoľko povedomou melódiou, až by som povedal, že si ju vypožičal z niektorého zo svojich starších diel. To iba tak na okraj. (3544. hodnotenie, 295. komentár k filmu) (06.05.2019)

Výjimečný film. Tohle je nesporná filmová událost. Andrej Zvjagincev poupravil optiku svých dřívějších snímků a v průsečíku dramatu vztahového, dramatu justičního a dramatu kriminálního se mu v odvážném ohnisku zjevilo současné Rusko, obnažené až na kost. Země, kde se nezměnilo zhola nic, kde člověk je stále jen leník, burlak, který neznamená a nezmůže ničevo, vše stále ovládá věrchuška, Putin bedlivě shlížející z portrétů v kancelářích v geniální a odvážné metafoře jako další z řady portrétovaných všemocných sovětských vládců, jako další nenáviděná olyslá hlava politbyra, jako další ,,první tajemník ÚV KSSS", do jehož státnické fotografie lze jenom někde tajně bezmocně střílet... Jestli lze na základě tohoto snímku analyzovat stav společenských struktur a charakter panujícího režimu, tak Rusko se v kruhu vrátilo znovu do dob před rozpadem Sovětského svazu, ty mechanismy, vztahové sítě, kladení váhy na tykání si s mocnými v Moskvě, obcházení po stranické linii atd. mi silně připomínají to, co jsem tu sám zažil před sametovou revolucí - totalitní mechanismus vládnutí. Putin zatáhl Rusko o čtvrtstoletí zpátky. Andrej Zvjagincev však kloubí společenskou kritiku s řemeslnou dokonalostí a fenomenálním filmovým jazykem. Pomalé plynutí, které má v sobě ovšem obsaženo vjem nevyhnutelnosti, jakýsi temný spodní proud, kterým je unášeno. Občas probleskne lyrický přístup z předešlých filmů, výrazná metaforičnost a symbolismus. Jako příklad lze uvést leitmotiv obsažený v názvu filmu. Biblický Leviatan tu není zmíněn jen ve svém primárním významu, ale chytře se tu pracuje i s celým spektrem významů a aluzí sekundárních - leviatan coby metafora politické mafie, která ovládá správní oblast jako svou gubernii, tedy synonyma příšery (s postavou otylého aparátčíka) s níž nelze bojovat, zároveň ale může být přeneseně i metaforou Ďábla, shlížejícího ze státnických portrétů, Leviatan má ovšem i podobu pravoslavné církve, příšery, nevěstky Ďáblovy, která děsí svou obojakostí, dalším zastřešujícím významem může být odkaz k filosofickému dílu Thomase Hobbese Leviathan - stát coby ,,Bůh" sám určuje, co je právo, morálka, náboženství a co se smí a nesmí a člověku nezbývá než se tomuto totálnímu státu bezpodmínečně podřídit. Tvůrci ovšem zmiňují také původní význam velryby, která se opakovaně vyskytuje uvnitř mizanscény (například v krásné scéně s vyvřelou velrybí kostrou, stejně jako se velryba zjevuje v moři Lilje), alegorii chaosu společnosti i konkrétního lidského života, který je bourán politickým i fyzickým tlakem. Excelentní je scéna bourání domu - kamera nejprve snímá opuštěný obytný pokoj, z něhož zmizeli lidé, když tu se náhle a nečekaně zjeví ve zdi lžíce demoličního bagru, strašné chapadlo Leviatana. Z fungující rodiny, z lidského života nezbylo nic. Vynikající práce s herci, kteří předvádějí naprosto strhující herecké výkony, krásná kamera. Možná největší filmová událost tohoto roku... (13.02.2015)

Atmosférické, autentické, presvedčivé... ruské. Na Leviatana by sa robila zlá paródia, lebo tvorcovia narábajú s vecami typickými pre Rusov tak svojsky, že to samo osebe pôsobí parodicky (alkohol, korupcia, byrokracia, zbrane, Lenin). Ak by som Leviatana omylom videl v noci v televízii, asi by som pri ňom vydržal do konca a nenudil sa. No Dosť by som sa čudoval, že ma to baví a na konci by som uznal, že to bolo zaujímavé, kvalitné a dobré a Lilja dole bez tomu len a len prospela (škoda, že tam nečupela ešte aspoň dve hodiny). Hlavne by som ale asi uznal, že ruské filmy ozaj, ozaj, ozaj nie sú mojou šálkou kávy. (05.01.2017)