Leviatan

Zvjagincevův stylisticky nejumírněnější film. Po Jeleně se zkrátka tvorba ruského velikána posunula jiným směrem - už nejde o okázalou poctu Tarkovskému jako ve Vyhoštění nebo vyprávění obrazem jako v Návratu, ale spíše klasicky snímaný konverzační (velko)film s prvky černého humoru, který vedle sebe staví intimní rozmluvy postav utopené ve vodce a epické výjevy drsné nehostinné krajiny zachycující nevyhnutelný proud času. To, co se odehrává mezi nimi, je metafora ruské společnosti, vykreslující bezbranného jedince v boji proti všemocnému mocenskému aparátu, tentokrát však (pro mě) nerozvedena do uspokojující všeobjímající, existenciální roviny. (09.07.2014)

Schéma fungovania lokálnej i globálnej moci je podaná presne. Takto to funguje všeobecne. Stratégia lokálnych držiteľov úradov spočíva v uchovávaní si postavenia prepojením špinavých praktík polície, súdov, prokuratúry. Všetko posvätené miestnym duchovným. V prípade ateistických krajín predstavuje duchovného napr. majiteľ banky alebo bordelmama (podľa preferencií gubernátora). Pravdou tiež je, že ak majú lokálni mocenskí mafiáni akú-takú česť v tele, aspoň niečo dodržia. Horší sú potom už len právnici. Právnici ako sudcovia, ignorujúci vykonanie akýchkoľvek dôkazov, právnici ako prokurátori, správajúci sa ako konformisti, schopní v mene imperátora akékoľvek dôkazy primerane sfalšovať, upraviť alebo skryť. A koniec koncov právnici ako advokáti - rodinní známi. Starajú sa okrem prípadu starého kamoša z vojny bez výčitiek svedomia aj o jeho manželku. A rovnako bez výčitiek blufujúcich. Hrajú hru - možno to vyjde. Veď: "Hlavné sú fakty!". Nič iné takýto typ robotického zmrda, slúžiaceho výhradne uspokojeniu seba samého, no tváriaceho sa kamarátsky, ani nezaujíma. A ak už ide do tuhého, nakoniec takýto hrdina a fanúšik faktov ako zbitý pes zdrhá z boja. Bez toho aby aspoň čiastočne napravil besy Leviatana, ktorého hnev svojou neuváženou a drzou aktivitou vyvolal. Krajina je podobne ako príbeh uhrančivo drsná. Príroda Murmanska pripomína drsný sever Škótska či Írska. Mystická je i kostra pravekej rybej príšery, vyvrhnutej na morskom brehu. Ruiny kostola slúžia novodobým rituálom mládeže (jej novou Svätou Trojicou je: oheň, pivo a cigarety). Vodkové seansy sú zobrazené vierohodne. Celok je fajnová, i keď veľmi smutná záležitosť. Ukazuje, že nie my občania ťaháme moc za pačesy, ale že mocní jemne hladia naše pupky, s možnosťou kedykoľvek prejsť z hladenia k prepichnutiu brucha. Sami si popritom budujú neskutočné paláce arogancie, nadvlády a mamony. (09.02.2015)

Tak tohle bylo něco. Už dlouho se mě nestalo, abych filmu neměl co vyčíst. Filmařská i obsahová složka je bezchybná a navíc se skvěle doplňuje. Na pochvalu je zejména práce s kamerou a teď nemluvím jen o těch užasných dlouhých záběrech ve kterých jsou rusové mistři, ale především o schopnosti ukázat divákovi pouhým záběrem kamery povahu jednotlivých postav i prvky ruského myšlení a tradic, to považuju vysloveně za geniální práci pana Kričmana. Pokud jde o samotný příběh, tak ten mě dostal i když se jedná o zvláštní propletenec vztahů a boje jedince s mocipány, funguje na výbornou. Ke konci se šetří na dialozích, ale o to více vyniká sdělnost příběhu. Konec mě vysloveně dostal, abych byl přesnější nasral, protože přesně takhle vidím dnešní svět. Jsou tu mocní a pak obrovská masa lidí, pro který jsme existečně významaný jen k tomu aby nás okrádali a stáli na našich zádech, jelikož ta obrovská většina lidí hru na demokracii v podání několika tisícovek mocipanů přijala nemůžeme se divit, že zdaleka ne jen v Rusku vznikají takovýhle příběhy a osudy. (23.10.2014)

Naprosto perfekcionisticky vystavěné a natočené drama (a taky obdivuhodně tematicky komplexní - politický, rodinný a spirituální film v jednom), ale osobně mi to, podobně jako většina Zvjagincevových filmů, nedává kromě oné na odiv vystavené povrchové špičkové kvality nic moc navíc. Je to celé příliš chtěné, to je to slovo, trčí z toho plán, skoro jako bych za těmi obrazy viděl prosvítající storyboard s číslováním a mnoha pomocnýma šipkama. (a trochu jsem z toho, zejména v pojetí postav, cítil Balabanova) (09.07.2014)

My sa možno budeme po filme v kine chlácholiť, že ešte že nežijeme v Rusku, ale Leviatan nie je ani zďaleka iba o ruskej realite súčasnej a minulej doby (v budúcnosti sa zrejme taktiež nič nezmení). Asi sa chcel Zvjagincev vyjadriť iba k Rusom, ale paralely s nami a "vyššími mocami" všade na svete bude cítiť divák v každom kúte zemegule. Možno ma nepríde zbiť starosta so svojimi gorilami, ale súdiť sa ohľadom vyvlastnenia štátom by som sa neodvážil ani u nás. Možno sme zvyknutí opakujúce sa veci vo filmoch považovať za symboly, všadeprítomná vodka a zbrane tu však zohrávajú funkciu realistického zobrazenia reality. Možno stratil film trochu tempo v tretej štvrtine, možno sa odchýlil trochu iným smerom, ako som očakával, vzhľadom nato, čo nám hovorí, je to nakoniec jedno. Vo mne však predsa bude vždy driemať nádej, že každému sa raz všetko vráti. Bohužiaľ nielen karmou, ale aj naším neustálym bojom proti nespravodlivosti. Alebo preto, že ak niekomu prerastie moc cez hlavu a stratí chrbtovú kosť, tak sa raz nájde niekto silnejší (akým bol Kolja), ktorý si s ním poradí. (12.10.2014)