Kurošicudži

H. Mizušima společně s A. Góriki totálně válí..Když se Japonsko dokáže odvázat, stojí to za to. Black Butter je senzační příběh, plný adrenalinu, akce, humoru, krve a i nějaké té romantiky. Líbí se mi práce s kamerou, a i když vypadá příběh tajuplnější, než ve skutečnosti je, hltáte každou minutu. Jsem zklamaná, že zatím není žádná vidina pokračování, protože by určitě stálo za to, vidět takového umění mnohem víc. A já předpokládám, že takové ukončení není pro K. Sató a K. Ótani definitivním =) (30.08.2014)

Nečekejte temnou fantasy. Tím Kuroshitsuji rozhodně není. Jindy je pro mě snadné napsat hodnocení hned z první, ale v tomto případě, už po několikáté mažu a pokaždé jsem chtěl napsat něco jiného. V mnoha ohledech je tento film v rámci uvedených žánrů špatný. Vše vám je polopaticky vysvětleno a navíc pro jistotu i ukázáno, dokonce i souboje jsou zpomaleny a vůbec všechny obrazy jsou dokonalé; vše je opravdu efektní, snad aby nebylo oko, ani mozek diváka ničím rušeno. Nulový prostor pro dohady, představivost...mystiku. Příběh je vcelku jasně daný a snad jen úplné jelito by nebylo schopné odhadnout, kudy se bude ubírat a odkud vítr vane. Pravda, v jednom okamžiku udělá scénárista s divákem o jedno "kolečko" navíc, ale to spíš pobaví, než překvapí. Co ovšem překvapení přinese, je velmi dobrý konec. A tím myslím posledních cca 5-10 minut, které udělají z předchozích dvou hodin předehru k příjemné pointě celého příběhu. Za vyzdvihnutí stojí i způsob, jakým se tvůrci rozhodli démona pojmout. Dalo by se říct, že vztah démon vs Šiory a jejich dialogy byly na celém filmu to nejlepší a zbytek(zápletka, bitky, záporné postavy) sloužily jen jako prostředek k vývoji obou postav. V mnoha ohledech zajímavý film, který je plný klišé a naivity, ale obojí je tak nějak poctivé a chtěné, takže i když jsem si při samotném sledování Kuroshitsuji častokrát povzdychl...ve finále mi to nevadí. 3* nedávám proto, že je to film průměrný, ale proto, že ... hmm, dám 4*...nenapadá mě, proč bych dával jen tři. (21.08.2014)

,,KRÁLOVNIN ROZKAZ: VYŠETŘETE PODEZŘELOU SÉRII MUMIFIKACÍ“... /// Když v potemnělým úvodu po čertech dobrej sluha vyčistí příborkem skladiště, myslel jsem, že jsem tady správně. Pak zjišťuju, že vono je to kapku jiný, než bych čekal vod ,,našich“ komiksů. Ani dějově to nikam nezdrhá. Nejdřív se to tváří jako krimi, ale nakonec to nejzajímavější najdu v podrobným vysvětlování. A (samozřejmě) v těch třech akcičkách. Jednohubka, spíš pro ty mladší, kteří tam najdou (možná) i něhu a cit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej seriál, ani manga komiks (2006), kterej má na svědomí Yana Toboso, neznám. 2.) Jsem holka s démonem. 3.) Thx za titule ,,Bc. Zíza, fishmancz a Dý“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ne (19.08.2014)

Přistupovala jsem k tomu, aniž bych lpěla na předloze či na anime a udělala jsem jen dobře, protože jsem si to tak alespoň užila. Samozřejmě byly tam určité detaily, které si spíš užije někdo, kdo zná předlohu (třeba Sebastian jako milovník koček nebo třeba Tanaka – ve filmu to byl opravdu celý on). Stopáž není přetáhlá, takže film ubíhá příjemným tempem, což je ještě navíc podpořeno velmi slušným OST. Herecké výkony byly velmi slušné, ale nade všemi zazářil Mizušima Hiro, který se po čtyřech dlouhých letech vrátil na stříbrná plátna. Pro mě jeden z těch nadprůměrnějších „live action“ filmů. Bavilo mě to, nenudila jsem se a dokonce se zasmála. Titulky. (23.06.2014)

Možná bych byla do děje víc zažraná, kdybych znala původní mangu (no, vlastně jakoukoliv mangu), takto mi ta zápletka přišla docela jako hovadina, někteří herci vypadali tak na patnáct (ale zase ti Japonci papají zdravou zeleninu a syrové ryby, tak je to možná tím), záporáci nevynikali ani tak, aby mi nějak výrazněji utkvěli v paměti a ačkoliv jsem mlhavě pochopila ten zvláštní vztah mezi Šiori a Sebastianem, uvítala bych nějakou podrobnější zmínku pro podobné neznalce, zvlášť, když tam jinak podrobně vysvětlovali kdeco. Na druhou stranu to ale hodně vyvážil dokonalý vizuál, temnota a především ty luxusní přestřelky a souboje, to byla vskutku ta pravá pastva pro oči. Nikdo se tam s nikým moc nepáral, ten vychrtlej ďáblův sluha působil jako těžkej frajer a do toho všeho jim hrála příslušná cool muzika. Takže nakonec stačilo nezapínat příliš mozkových buněk a užít si tu akci sakumprásk, tak jak mi ji naservírovali. To mi dnes docela sedlo. (14.10.2014)