Fakjů pane učiteli

Vzpomínám si, jak jsme se jednou v devítce sešli s klukama po pondělním vyučování v naší třídě a hráli si na vylodění v Normandii, protože den předtím běžel v telce vojín Ryan. Bylo nás sedum grázlů z áčka, na obědě jsme překecali tři kluky z béčka a dokonce se k nám přidal i Vojta, kterej obyčejně spěchal na jedinej vlak denně, co mu jel domů. Stoly sloužily jako lodě, židle se namířily nohama do vzduchu jako jediná obrana béčáků, kteří jakožto hosté hájili pláž u umyvadel. Útok na béčáky začal nelítostným bombardováním přezuvkama, pak jsme vyskákali na pláž a začali je mlátit urvanejma větvema ze stromů, na který jsme dosáhli z okna. Zrovna když se mi podařilo vyskočit na katedru, abych ukořistil vlajku smrdutejch béčáků, rozrazily se zadní dveře třídy, který vedly do fyzikálního kabinetu a z nich do boje nakráčel náš novej chemikář. Byl vysokej zhruba tak, že já stojící na učitelským stolu jsem mu hleděl přímo do očí a když na nás zařval "co to tady do prdele je za bordel?" leknul se i Havel na zdi. Chemikář bleskurychle přiskočil k tabuli a všechny do jednoho nás sejmul precizníma hodama křídou. Když mu došla munice, sundal mě malíčkem ze stolu a palcem do mě strčil tak, že jsem přeletěl tři lodě a zastavil se až o fíkus v rohu, ve kterým Miky od sedmičky pěstoval trávu. Pak se chemikář rozhlídnul po třídě a znova zahartusil "tady to vypadá jak v Normandii za války, koukejte hned uklidit ten prasečinec a vypadněte domů, smradi!" Tak jsme poklidili a šli. Vojta vyrazil rovnou domů, aby stihnul aspoň večeři, my ostatní jsme v parku za školou ještě chvíli probírali, jak asi bude vypadat příští hodina chemie. A jak vypadala? Bylo to poprvý a naposledy, co jsem zažil aby kantor během jedný hodiny stihnul vyzkoušet sedum lidí z jedný třídy a ještě si nechal poslat nechápající Luckou z první lavice pro tři béčáky. Náš průměr byl zhruba 4.8, ale i přesto jsme to přerostlý chemikářský hovado ten den začali sborově milovat. A bylo to oboustranný, protože když dva víkendy nato běželo v telce finále MS ve fotbale, při následným pondělním mači mezi áčkem a béčkem nám dělal gólmana právě on. P.S: Vyhráli jsme 6:0, protože nejmenší branka, která by za tím dvou a půl metrovým hovadem byla vidět, je rugbyový háčko. (04.07.2015)

Německý občan Hans Štetke si po projekci filmu nevybíravě stěžuje: Donna Wetter! Ich verstehe, že Spaß muss sein, ale tochle být zu viel. Na ja, das war ein Lustspiel! Groteskny pojety, abnormale Arschloch je ten resišer. Ja trpěla, ja skuchrala, ja nenafidela cely svet jako za druchy svetofi falka. Gott sei Dank, že se tocho Himmler nedozšil. To by se dyfil, kdo chral chlafny roli. Žadny hubsch Arijec, aber Pelem Sahib, co fipadal, jak když kybl tžernycho kafi fipil. Nein, nein, ja huplne šok utrpela. Das ist schrecklich! Klidne bych i Falco brala, aby byl pžijat za Deutsche obžan in memoriam, než toto. No, a já se k Hansovi připojuji. Ty pičo, to radši opíchám Merkelovou, než tohle vidět podruhé. Ten film chce být sexy, cool, vtipný, ale má tak maximálně vtipy pro děti předškolního věku. Nikdo nehrál normálně. Buď přehrávali, nebo nehráli. Problémová mládež není osobitá, učitelský sbor je banda stupidních kravek, co by možná složila zkoušku z kuřby v německém fekál péčku a nevyrostlý německý sekáč Elyas M´Barek je jak Sagvan Tofi, stejně i tak hraje. Samozřejmě nenapíši nic nového, že se film zřetelně inspiroval americkými Nebezpečnými myšlenkami. Změna charakteru maníka, co má zprvu všechno na háku, v zamilovaného a citlivého blba, co chce dál na škole učit, je fakt gut. Chybu nemělo, jak mu ředitelka vystavila patřičný doklad o vzdělání. Jo, obojí bylo hodně uvěřitelný. Filmem v jednom kuse hrály nějaké songy. Ani na Vlachovce nehráli tolik písniček, co tady stihli za jeden film. Tahle blbost nejapná má ke dvěma hodinám. Ty vole, mě náckové polejvali jak Hašlera na mrazu. Taky jsem měl chuť řvát. Ale aby to skončilo. Nakonec to odneslo jen moje IQ. Zjistil jsem, že po zhlédnutí tohoto filmu, mně byla vygumována jedna cifra. Nyní mám IQ 40. Danke! Jakýpak Danke! Fakjů, oligofreniku Boro Dagtekine! 0% (29.10.2015)

Je to na hraně, ale za delikátního pana Müllera, který názorně předvádí jediný stoprocentně účinný a správný způsob, jak ve škole jednat s drzými nepřizpůsobivými fakany, tu čtvrtou hvězdu rád udělím. Ohraná zápletka sice nemá co nového nabídnout, ale snad nikdo nemůže pochybovat o tom, že přesně takový příběh má v dnešní době své opodstatnění, navíc v takhle zábavné a směrem ke zde kritizované mládeži přístupné formě... (14.12.2015)

To, co čekáte, taky dostanete. Tedy bláznivou jízdu ze školního prostředí, plnou hlášek, vulgarismů a jako bonus našlapaný soundtrack. Mačo frajerství M´Bareka tady přerůstá hranice Německa a jeho charisma staví filmu pevné základy. Němci se konečně zbavili zatuchlého 90´ looku, s filtry si vyhráli jako kdyby šlo o minutovou reklamu a přes delší stopáž diváka nenechají vydechnout. Naprosto zasloužené umístění v červených číslech. (21.12.2014)

Skrz na skrz průměrná komediální záležitost, která efektivně vykrádá zajetou západní konkurenci. Pár gagů, v níž drsný učitel stírá své žáky je sice povedených, o nic víc než standardní jednohubku se však stále netýká. A pět na to ódy jen proto, že tuhle relaxačku překvapivě natočili Němci a ne Amíci, mi přijde trochu mimo mísu. (13.10.2014)