Yves Saint Laurent

Snímek "Yves Saint Laurent" vám dá přesně to, co si představujete. Není zde nic moc navíc. Je to svět módy, takže v tom bude móda, budou v tom intriky, bude v tom zhýralí život, budou v tom excesy, prostě tak nějak to, co tam patří. A do toho osobnost jednoho z módních géniů. Přesně do toho světa pasuje. (04.07.2017)

A já naivně myslela, že přes neinvenční, rutinní životopisné filmy jsou tu především amíci...O Saint Laurentovi jsem se toho zas tak moc nedozvěděla, když už se objevil nějaký ten zajímavý střípek z jeho života, tak to nechali tvůrci vyšumět do ztracena a uvítala bych, kdyby se to točilo víc kolem módy než Yvesova milostného vztahu k Pierovi. Aspoň že mladý Niney byl v roli nesmělého, introvertního módního návrháře docela dobrý a taky tomu nechyběl takový ten francouzský elegantní šmrnc, ale ani tohle snímek z průměru nevytahuje. (20.01.2015)

Mdlý pokus o životopisný film. 1) Povrchní, rádoby duchovní, nefilmově primitivně popisný snímek trpí typickými vadami zfilmovaných životopisů: buď zajímavě neřeknou nic anebo říkají všechno a nudí. V našem případě film neříká nic a současně nudí. 2) Věc mají na svědomí 38letý režisér a spoluscénárista (jindy i herec) pěkný Jalil Lespert a nevýrazný představitel Yvese Saint Laurenta 25letý Pierre Niney. 3) Znalci módy možná ve filmu najdou, co chtějí, mně se to však nepodařilo. A tak největší zážitkem pro mě zůstává parfém YSL, který s radostí používám už mnoho let. (06.05.2015)

Jakoby autor nenašel žádný klíč k návrhářově životu, takže film sice vypadá pěkně, ale dějově je prázdný. Jsou tu jen dvě postavy, zbytek obsazení jsou jen snadno zaměnitelné figurky. Když mi došlo, že z filmu o světoznámém návrháři mi přijde nejzajímavější hudba, bylo nejspíš něco špatně. Šedý průměr (50%). (02.03.2018)

Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% (26.03.2014)