Obřad

Skvělá práce. Celý film pokradmu a nenápadně směřuje ke konci, kdy "se určitě něco stane". Hlavní hrdinky šíří nejistotu, ať jde o jejich možnou duševní chorobu či (proč nad tím neuvažovat) sexuální orientaci... Velmi podvratná záležitost, kdy je režisér stále o krok před vámi a v závěru se vysměje do obličeje. P.S. Isabelle Huppert vám díky podvratnému větříku dá nahlédnout pod svou sukni - no nekupte to. 90% (29.05.2008)

Zhruba někdy ve dvanácti třinácti letech jsem četl detektivku Ruth Rendellové, podle které byl tenhle film natočený. Nebyla to sice klasická detektivka, protože pachatel (i jeho čin) byl odhalen hned v první větě, ale stejně to bylo napínavé čtení. Ona věta, která ve mně jak si vzpomínám vyvolala mírně mrazivý záchvěv, zněla: "Eunice Parchmanová vyvraždila rodinu Coverdaleových, protože neuměla číst ani psát." Když jsem pak později La Cérémonie viděl, byl to pro mě tedy o to zajímavější zážitek. Ve filmu je působivě zobrazena jednak lidská primitivní a vulgární hloupost (a tím nemám na mysli analfabetismus), druhak závist a z ní vyplývající nenávist a zloba, kteréžto emoce a vlastnosti dohromady vytvářejí hodně nebezpečnou kombinaci. Isabelle Huppert naprosto skvělá jako vždy a Sandrine Bonnaire za ní nikterak nezaostává. (10.04.2013)

Chabrol pomalu, ale důkladně rozbíhá drama, představuje prostředí buržoázní rodiny a vnáší do dění dvě hlavní ženské postavy. Postupně zneklidňuje střípky z pohnuté minulosti, drobnými konflikty či kontrasty, stále více napíná, nechává stále více hořet plameny a doutnat, až vyrchlí v závěru na diváka přesně načasovanou, strhující bombu... Sophie, navzdory utajování svého hendikepu, se snaží kráčet po cestě dobra a poslušnosti, jenže chování a zmýšlení rodiny z jiné vrstvy i pravidelný kontakt s lehce narušenou kamarádkou vytvářejí kolem ní okolnosti, silný vliv na psychiku a přímo pro ní zkušenosti, které mají podíl na dříve jakoby zcela neuvěřitelné proměně. Slavnost je přesně ten typ skvostně napsaného a natočeného psychologického dramatu, kdy po skončení během usínání v posteli, se ještě hlouběji vracím k jednotlivých momentům či souvislostem, kde mě to nutí znovu si je v mysli promítat, zamýšlet se a vysvětlovat, a zjišťuji, že po čase jsem opět zažil úderný zásah filmem. Od Chabrola jsem byl navíc často doposud zvyklý spíše na stylizovanější kousky, zasazené spíše do některé ze starších epoch, takže přesto, že jde o Chabrolův žánrově tradiční film na poli psychodramatu s kriminální zápletkou, mě Slavnost svou civilností se zasazením do tehdejší (z dnešního pohledu pořád nedávné) současnosti i mile překvapila. Je to velký herecký koncert tří dam francouzského filmu a děj vás ke všemu brzo pohltí a nechává v napětí skutečně až do poslední vteřiny, kdy vás pak nutí čekat na ten poslední záblesk vyústění během závěrečných titulků... mistrovské. [95%] (03.06.2022)

Takto nejako to môže dopadnúť, keď sa dajú dohromady dve choré hlavy. A ešte aj výborne zahrané. To záverečné vyvrcholenie, mi ale vzhľadom na predchádzajúce chovanie Sophie a Jeanne, neviem prečo, prišlo až moc. Úplný záver filmu bol super. Apropo, Sophie mala úžasnú ofinku, presne takú istú si prihotovila moja prvorodená, keď chodila do druhej triedy základnej školy .. pochválená za to veru nebola. (19.04.2017)

Od Chabrola jsem viděl několik filmů z přelomu 60. a 70. let, tak jsem byl docela zvědavej, jestli za těch cca 25 let u něho nastala nějaká změna, ať už k lepšímu, nebo k horšímu. A ono se nic nezměnilo. Je to pořád starej dobrej Claude Chabrol se všim, co k jeho filmům patří - mrazivá atmosféra, jakýsi minimalistický herectví a "šokující" závěr. Nunto dodat, že kdo už nějaký Chabrolovy filmy viděl, tak ho ten závěr asi tak moc nepřekvapí. Jinak v těch starších filmech to herecky obvykle táhla Stéphane Audran. Tady excelovala pro mě naprosto neznámá Sandrine Bonnaire. Pro mě asi nejlepší Chabrolův film, co jsem zatim viděl. 80% (22.03.2017)