Teorie všeho

Ti genitální teoretičtí fyzikové jsou stejně pro našince, který celou střední školu řešil spíš graviditu než gravitaci a spílal, jak by byl ten vzdělávací systému mnohem snesitelnější, kdyby tehdy to jabko rovnou rozštíplo Izákovi lebku, jen podivným panoptikem nehezkých asociálních šprtů. Šprtů, co evidentně mají od mládí problémy s dírami, a tak o nich alespoň rádi fabulují, aby si s ostatními elektrony našli nějakou kratochvíli místo toho neustále odpíraného sexu. Těm šťastnějším se sice jednou za pár světelných let podaří přinutit kvantovými intrikami nějakého babochlapa z matfyzu, aby jim požvýkal kvark, nechal si neumětelsky zašmátrat v horizontu událostí a třeba i podráždit singularitu, avšak takovéto interakce bývají zpravidla interferovány disturbčními otázkami typu „Kolik ti to vyšlo?“ nebo „Je má černá díra primordiální či obří?“, a tak z toho nakonec vždycky jen vypadne pro nepostiženého zcela abstraktní moudře znějící žvanění o něčem, co vlastně nikdy nikdo neviděl a nelze to nijak dokázat. Nenarušený a hormonálně vyvážený jedinec se pak zákonitě musí ptát, k čemu jsou takové „pičoviny“ vlastně dobré a pokud je někdo prohlášen za génia jen partičkou stejně potrefených entit, neboť devadesát procent populace vůbec netuší, o čem to ti mozkouni vlastně melou, je-li to pak opravdový génius nebo jen další relativní černá díra. Ale kdo ví, třeba to všechno nakonec může být pravda, nebo daleko hůř a Štefan s Bertíkem jen nakoukli Fousatému strejci do kuchyně a sejdeme se v katolickém pekle. No, transcendentální filosofie pro dnešek stačilo. Docela by mě zajímalo, jestli kdyby Štefana nezklátil ten ALS, spáchal by stejné kvantum neprůkazných astrofyzikálních teorií, nebo by někde v Kembridži spíše běhal za kundama a závislý na punči formuloval zásadní moudra teoretické gynekologie. Každopádně však nezbývá, než před tímto člověkem hluboce smeknout, protože si i přes to nepředstavitelné životní utrpení dokázal zachovat relativně zdravý rozum a dokonce i smysl pro sarkasmus a ironii. Jeho příběh byl zfilmován vcelku důstojně, poutavě a bez toho obvyklého slizkého patosu. Scénář z něj dokonce udělal kůl Donchujána, jenž má gumové vše kromě kladélka, co na plátně sbalí roštěnku, která má s tím skutečným Jožinem z Bažin společné snad jen pohlaví, a i to je dost diskutabilní. I tak však teď musí Štefan cedit přes svůj hlasový syntetizátor oplzlosti natolik nemravné, že by z nich zčervenala i nejedna černá díra. Nikdo, opakuji nikdo, ať už jakkoliv znetvořený, si opravdu nezaslouží, aby jej ztvárnil Edý Redmejn, snad ta nejodpudivější tlama, jaká se kdy vyskytla před kamerovým objektivem, aniž by tento prasknul. Musím připustit, že to sice zahrál výborně, ale i když jsem se na něj díval jen jedním okem, otřásl jsem se celou dobu odporem a raději bych hleděl na obří hnisavý absces ve tváři Kateřiny Papstové. Holt Kruis asi odmítl slintat a pitvořit se a nemohoucí pan Sokolník za tu zrůdnost nakope vedoucího kástingu do prdele jen stěží. (20.02.2015)

Přesně to, čím Stephen Hawking byl, tedy geniálním fyzikem a jednou z nejvýznamějších vědeckých osobností 2. poloviny 20. století, ve filmu nenajdete. A to je asi hlavní problém, i když samozřejmě není jediný. Eddie Redmayne předvedl vskutku autentický výkon (záměrně se vyhýbám jiným přirovnáním) a vzhledem k tendencím Akademie nemohl Oscara vyhrát nikdo jiný. Jenže jeden herec, i když hlavní, film nedělá. Zájem tvůrců o Hawkingovo dílo je velmi povrchní (obhajova doktorské práce za několik desítek sekund?), filmový Redmayne jako Hawking vypadá stále na 30, ačkoli mu je v závěru filmu přes 60. Vlastně všichni vypadají, jako by moc nestárli. Tím přecházíme k jisté bezčasovosti, kdy druhou polovinu filmu divák neví, v jakém roce vlastně je a orientuje se jen díky stěžejním událostem Hawkingova života (elektrický vozík, vydání knihy, rozvod). To by ani nemuselo vadit, jenže v rámci životopisného žánru se nejedná o nikterak subjektivizující přístup, který by tuto absenci stíral. Divák je v podstatě v distanční pozici a pozoruje ostatní postavy z podobné perspektivy snažíc se rozeznat, jakou myšlenku chce hlavní postava vyjádřit. Teorie všeho je v tomto případě tím, s čím se Hawking musel většinu života vyrovnat, tedy fyzickým handicapem, který zásadně ovlivnil jeho život a ne tím, co se snažil (a stále snaží) objevit - jedinou, elegantní rovnici, která vysvětlí podstatu celého vesmíru a všechny jeho zákonitosti. (08.07.2015)

Tie štyri hviezdičky sú pomerne slabé, pretože sú syntézou neskutočného výkonu Eddieho Redmayna a vcelku priemerného životopisného filmu o nevšednom človeku. Je smutné, keď v chorom a nevládnom tele sídli geniálny mozog a obrovskom počte krásnych tiel sídlia mozočky malé a nevýkonné. Film je zaujímavý napriek tomu, že neprináša veľa nového tým, ktorí sa aspoň trochu o život a dielo Stephena Hawkinga zaujímali.Predstavujem si, aký by to mohol byť úžasný film, ak by všetko ostatné bolo na úrovni Redmayna. (28.02.2019)

Dostala jsem přesně to, co jsem čekala. Film je krásný snímek o životě, lásce, nemoci a všem, co s tím souvisí. Oba herci jsou prostě dokonalí v jejich rolích a Eddie si Oscara rozhodně zasloužil. Jediné co mi vadilo, že délka filmu možná byla zbytečná, o 20 minutek zkrátit a bylo by to příjemnější :) ale jinak SUPER! (18.03.2015)

Už na základní škole jsem se vyhýbal předmětům jako je matematika, fyzika a chemie jako čert kříži a to protože mě vůbec nezajímali a věděl jsem, že je v životě skoro nebudu potřebovat. Ale samozřejmě byli tací podivíni, co už ve druhé třídě něco mumlali o teorii relativity mezitím, co já jsem se honil za míčem a hrál si na indiány a kovboje. Pak přišla sametová revoluce a nás rozdělili do čtyř tříd, prej podle intelektu. Naštěstí už jsem byl na druhým stupni, takže se mě to tak nedotklo, že jsem byl něco mezi béčkem a céčkem, ale nakonec jsem skončil v béčku, takže asi nejsem tak blbej jak to na první pohled vypadá. Protože áčka byly alfasamci, akvabely, astronauti a aristokrati. Béčka byly blbci, bukanýři, berušky, bojovníci, brambory a blondýny. U céček se začalo trošku přiostřovat, protože tam byly cvoci, cikáni, cuchty a cáklouši. A v déčku to byla konečná, jelikož tam byly debilové, degeni, držgrešle, budoucí devianti doroty a dromedáři, jejichž hrby byly vidět na sto metrů daleko. V tomto filmu náš hlavní hrdina zajisté patřil do třídy A, kde ho spolužáci přezdívali Einstein a jelikož se narodil v Oxfordu, tak tam šel i na univerzitu, kterou hravě zvládl. Poté se přesunul na sousední prestižní univerzitu v Cambridgi, kde se specializoval na studium kosmologie. A tady začíná tento snímek, který nám ukazuje jeho radosti a strasti, které si užíval po zbytek jeho bohatého a určitě zajímavého života. Musím podotknout na to, že se skoro nemohl hýbat a jeho nonverbální komunikace byla nahrazena robotickým hlasem, tak i přesto měl sexuální apetit vcelku nadprůměrný, z čehož se narodili tři zdraví jedinci. Jinak musím vyzdvihnout herecké výkony jak Eddieho Redmayna, který skvěle zahrál hlavní roli Stepena Hawkinga, tak důvěryhodnou postavu jeho milující manželky, kterou ztvárnila Felicity Jones. Za nádherně vyprávění o tomto velikánovi s romantickým podtextem ve kterém se dozvíte mnohé o teoretické fyzice a kosmologii, teda já moc né dávám něco přes 70%. (26.08.2021)