Teorie všeho

(1001) Ach jo. Proč musí být Eddie slavný zrovna kvůli tomuhle a ne třeba kvůli Divoké kráse. Svět je tak nespravedlivý. Pořád také platí, že velmi tápu v tom, jak hodnotit tzv. "oscarové" filmy. Nejde ani tak o to, jestli nějakou sošku dostaly nebo ne, jde o to, že určitý druh filmů je zoufale stejný: Pracuje na něm spousta profesionálů, není technicky špatný, dodržuje všechna taková ta americká pravidla, na které stránce scénáře se má co stát, a věnuje se nějakému vzletnému tématu nebo životu, ALE je zoufale neosobní a sentimentální. A jakmile člověk slyší jemné vybrnkávání klavíru už při úvodních jinglech produkčních společností, tak je stoprocentně jisté, že půjde o jeden z takových filmů. Škoda, že tam není víc vnímání smysly, jako když se po tracheotomii dívá z okna na vrbu vlnící se ve větru. Místo toho se tvůrci soustředí na vztahové drama, které mi přijde příliš soukromé na to, abych se na něj měla dívat já jako naprostý cizinec. Felicity Jones je mi silně nesympatická a nemyslím si, že má charisma na to, aby ustála váhu svojí role. (Dodatek: Po tomto filmu jsem si utřela slzu a šla připravit večeři. Po Hawkingovi s Cumberbatchem jsem si šla koupit Stručnou historii času.) (02.05.2015)

Životopisná dramata jsou často o nudných přepisech života jedné legendy a jednom brilantním hereckém výkonu (Walk the Line, Ray, Kinsey, Capote, Edith Piaf, Frida). Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Naopak, za fyzickou proměnu si zaslouží oba palce nahoru. Je patrné, jak pečlivě se připravoval, jak musel trávit čas s nemocnými, jak odkoukal jejich chování, mimiku, řeč těla. Rutinní, přímočaré, nekomplikované. Takové jsou mnohdy životopisné filmy. I Theory of Everything některými neduhy trpí, výsledek naštěstí není utahanou skládačkou několika dat. Osudy teoretického fyzika Stephena Hawkinga jsou sice nekonfliktní a místy uhlazenou story o několika zásadních milnících života britského vědce, na druhou stranu i poměrně osobitým sdělením, ve kterém nechybějí hmatatelné emoce (pomáhá jim výtečná hudba Jóhanna Jóhannssona). A to hlavně díky onemocnění, kterým Stephen trpí. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského mužstva, měl chuť se vzdělávat, právě objevoval nový vztah, když však na univerzitě v Cambridge ztratil rovnováhu a upadl. Bylo mu 21 let a verdikt zněl jasně: maximálně dva až tři roky života. Potíže s běžnými činnostmi, postupně zakopávání, svalové křeče, problémy s polykáním. V závěru úplná paralyzace, výživa, umělé dýchání. Mozek však pracuje dál. Až v průběhu filmu mi došlo (nic jsem o něm předtím nečetl, přilákala mě Felicity Jones – mimochodem znovu velmi přesvědčivá - momentálně s nominací na Zlatý glóbus), že jde o onemocnění ALS, které na okamžik pobláznilo smetánku v podobě polévání se ledovou vodou. Ale to už je tak trochu jiný příběh. 70% (27.12.2014)

Nejsem velkým příznivcem stavění pomníků živým lidem. Stephen Hawking je však živý spíše uvnitř a tak jsem si na něj udělal čas. Bohužel jsem se přitom nedozvěděl nic víc, než mi předtím nabídla Wikipedie a to mne trošku zklamalo. Taky mne moc nebavilo sledovat rozkládajícího se člověka, ale vše mi nahradila úžasná, chápavá a obětavá Jane. Kvůli ní jsem se dodíval do konce a spílal vášnivému čtenáři Penthouseu za to, jak se jí odvděčil. Ona pro mne byla tak pozitivním zážitkem, že by ji Stephen nedokázal překonat, ani kdyby svou vysněnou rovnici teoreticky vymyslel, experimentálně dokázal a ještě by jí udělal tři děti. (10.09.2015)

Ve stopách Beautiful Mind, tzn. se zaměřením na silnou ženu za géniem s handicapem a přesně v těch rutinních intencích, aby si při nedělním podvečeru hospodyňky zabulily u dělání kvarkové pomazánky a myslely si, že to není od cibule. Půjdu proti proudu, ale při vzpomínce na přirozenost levonohého Day-Lewise ty pózy trpitele snaživci Redmayneovi nežeru. Je mi svým projevem tak protivný, že jsem si přál, aby ho přišel rozchodit vietnamský veterán Walter Sobchak, či alespoň aby po simpsonovsku vytáhl trysky s vrtulkou a odletěl neznámo kam.. (08.09.2020)

|| Scenár: Anthony McCarten / Predloha: Jane Wilde Hawking - Travelling to Infinity: My life with Stephen (kniha) | Hudba: Jóhann Jóhannsson | Distribúcia: Focus Features, Universal Pictures | Štúdio: Working Title Films, StudioCanal | Rozpočet: 15 miliónov $ | Tržby: 119,1 milióna $ | Ocenenia: Oscar - 1 výhra: hr Eddie Redmayne. 4 nominácie: Film, hr Felicity Jones, Scenár Ad., Hudba. Golden Globes - 2 výhry: hr Eddie Redmayne, Hudba. 2 nominácie: Drama, hr Felicity Jones. Spolu: 24 výhier a 86 nominácií || Pekný film, ktorý hraje na istotu a slzy. NEprekvapivo to nebol film o Hawkingovi a jeho oborovom napredovaní či detailoch, ale o oddanom vzťahu, kde je dôraz daný na psychológiu hlavnej predstaviteľky Hawkingovej ženy. Eddie Redmayne bol svojím spôsobom len vedlajšiou postavou, aj keď to nič nemení na tom, že je to jeho životná rola, ktorú už len ťažko prekoná. Po slabších výkonoch v Les Miserables alebo priam strašnom Jupiter Ascending je jeho výkon v Theory of everything ako hrom z nebies. Ten kontrast voči sebe samému je tak obrovský, že to stačilo ošialiť aj akadémiu, a nedať sošku konkurentom ako Cumberbatch či Keaton. Romantický film, krorý vyšumí skoro tak rýchlo, ako každoročné silvestrovské šampanské, no predsalen raz za čas zachutí. 76% | FullHD, THX, EN DTS | (24.02.2015)