John Wick

Všichni, kdo si oblíbili Gun-Kata v Equilibriu a bylo jim líto, že ve výsledku si ho moc neužili, přináší John Wick jednu velkou spektakulární Gun-Kata show, která si vydechne jen v momentě, kdy je potřeba vyměnit zásobník, aby zase mohla rozdávat jednu headu za druhou (fakt.. nekecám !). Aneb co se stane, když ex-cleanerovy mafie odděláte roztomilé štěňátko, které dostal jako dárek na rozloučenou, od své mrtvé ženy .... jinými slovy "To nechceš ... to fakt nechceš !". Naopak vy chcete, chcete a dostanete .... a budete chtít víc. Snad se pan Stahelski nevzdá režie nekompromisních akčních fláků a my budem moci i nadále navštěovat biograf a chrochtat blahem .... a počítat headshoty ! (24.10.2014)

Mezi příznivci, a že jich nebylo jistě málo, byl "John Wick (2014)" očekáván .. velmi očekávaně!! :)) Osobně jsem dostal, co jsem čekal a ani o 1% méně či více. Za prvé ještě uvedu - nehulit silnou trávu při sledování filmu - z tohoto důvodu jsem si muse dát film ještě jednou "na čisto" a až potom došel ke kýženému sebeukojení ... :)) Dost srandiček, i když on se ten film nedá moc brát vážně... Můj problém je, že ať akční, tak hororový žánr (a martial arts ani nemluvě!!!!), přeferuji osobně asijskou produkci, takže to, co nabízí tato krásná americká přestřelka bez (konečně !!) amerického patosu, patolízalství. sebeprezentace a reklamy, .. by v asii místo oněch 80% za to, že to je Z-etko (Západ) by proti A-čku (Asii) propadlo o dobrých 40% na zbylých 40 % ... :-/ Ono prostě všechno šlape, žádný velký zastávky, Keanu nemá konkurenci, pšechny odrovnáná za pár vteřin a to vše proto, že mu v den truchlení po smrti manželky ukradl synáček ruského mafiána auto a zabil psa ... Keanu likviduje nepřátele s až uměleckou a "taneční" gracií, kdy se jednoznačně poučil ze choreografie asijské (zejména Japonsko bych řekl - katana souboje), tak stříleček a mlátiček. Osobní souboje, kde nepříide na řadu střelba jsou fajn, kombinují praxi - koukatelné a ladné aikido, judo, jiujitsu ,... prostě přehozy, lámání končetin, páky atd. ... Pistole je ale většinou součástí souboje a tak veškeré konfrontace končí během pár sekund. Otázka PROČ měl Wick takové problémy s jedným vysokým týpkem z ruské ochranky je prostá, je to Daniel Bernhardtnar. 31.8.1965 (49 let) Worblaufen BE, Švýcarsko. Přeborník v mnoha stylech, hlavně kopací techniky a aikido, přehozy atd. Je to skutečný mistr a učitel a Keanu se proti němu v reálu nemůže chytat a na soubojích (jsou dva ..) je jasně viděl, jak se Bernhardt musel držet zpět a moc toho ani nevyužít. Ale to jen detail, který zaujme asi málokoho. Je fajn, že amíci natočili něco bez keců a s kvalitní akcí. Každopádně můj pohled, hlavně po minulém roce, (ono je to rok od roku lepší snad..) míří ku Východu, kde údajně na Východě svítá a to prý na lepší časy ... tak uvidíme. :))) (17.01.2015)

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Málokdy je v áčkovém filmu k vidění tak špinavá, neučesaná akce, kde se v záchvatu boje mlátí do právě zašité rány, protivníci se v 95% případů uzemňují tím nejjistějším způsobem, tedy headshotem, kde KONEČNĚ auta po nárazu nevybuchují a ženy se KONEČNĚ perou jako ženy (tedy přes sílu to nepůjde, tak úskokem), takže nekoukám na jejich tvrdé pěstní rány a kopy, které by vzhledem ke své fyziognomii nebyly schopny, jako se to naopak v rámci genderové pseudo-vyváženosti děje v drtivé většině filmů dnešního Hollywoodu. A navíc se tady vtipně ozvláštňuje klišé akčních filmů, takže nájemní vrazi mají svůj hotel se svými pravidly a nezpochybnitelným důvodem pro masakrózní hody je zabitý vořech. Což dokážu pochopit, mě kdyby někdo šáhl na křečka, John Wick by byl hadr i se svým arzenálem. (15.01.2015)

Pejskaři jsou strašný hovada, obzvlášť, když jim ruský podsvětí přezdívá Baba Jaga. Ten scénář je surreálná slátanina od hlavy až k patě, byť obsahuje pár docela cool nápadů (odbory nájemných zabijáků). Chad Stahelski coby specialista kaskadér nic z toho neřeší a bere to tak, jak se mu dostalo pod pařáty. Ze psa vám pukne srdce, Keanu se tváří jako reinkarnace Satana od začátku do konce, postavy nejsou jenom ploché, jsou spíš přejeté parním válcem. Naštěstí vskutku pekelné zádumčivé dialogy, které působí jako kompilace špatných komiksových bublin, vyvažuje celkem slušná porce nadhledu a ještě větší porce akce. Tady se ukazuje, že Chad ví, o čem točí (báječně rytmizovaná mlata v diskoklubu, kde se tempo boje spojuje s proměnami tanečního parketu) a občas se dokonce zdá, že solidně ovládá filmový jazyk (bezeslovná koláž v expozici, solidně načasované fórky). Bohužel v dialozích mu ujíždí nohy do stojky a absolutně se mu nedaří film vygradovat (oba ruští padouchové totiž v jádru stojí celkem za prd). Takže naprosto absurdní příběh, vyvedený stylově jako temná osudová podívaná s dostatečnou porcí nadhledu a nedostatečnou porcí autocenzury. Buď si to jako action junkies užijete naplno (nějak takhle mohl vypadat Max Payne), nebo to v klidu projedete se směsicí pobavení a úšklebků. Ono je to v jádru vlastně strašně tupá psina. (14.10.2014)