Babadook

Horor trochu jinak, ale pořád kvalitní dílo. Já byl nadšenej, není to ten typický horor plný lekaček, krve a sraček, jak už to v dnešní době bývá. Atmosféru to má výbornou, místy jsem byl docela fakt posranej až za ušima. Kent to zvládl dobře, za mě určitě nejlepší horor 2014 protože ta atmosféra je fakt úžasná a napětí se místy dá krájet, dokonce jsem chvílema ani nedýchal. (29.06.2015)

Bubák síce nestál za veľa, ale čo snímok stráca na strašení a desu, tak získava na psycho dusnote a parádnej atmosfére. Rozohrala sa tu psychologická šachová partia medzi hrozne otravným, krpatým, rozmaznaným spratkom a jeho mamou, ktorá bola ešte strašidelnejšia ako samotný Babadook. V každom prípade podala skvelý výkon hodný uznania. Škoda len, že tu toho hororu bolo tak málo, strašne tu chýbal nejaký výraznejší hororový duchársky motív, ktorý by už aj tak skvelú atmosféru mohol ešte vylepšiť. Ale aj tak to bolo dobré, na jasný nadpriemer to bohato stačí. 80/100 (19.11.2014)

Je to vcelku na děravý fusekle, když máte doma malýho McGyvera, co dělá z klacků katapulty a kuše, vaše sestra je dementní a jedinej chlap co o vás stojí je zdravotní sestra v domově důchodců. Ještě ke všemu se objeví červená knížka plná pěkných básniček typu "Chcípneš" a obrázků jak z Lovecraftovo skicáku a nevíte, jestli následné nálady, kdy posíláte svoje dítě žrát hovna, škrtíte svýho psa nebo potají stalkujete s závistným úsměvem sousedkou babičku naproti, jsou jen ve Vaší hlavě nebo jestli je to všechno skutečný. Inu, doba je těžká.... (13.11.2014)

Tak jsem si na začátku říkal, kdo nakonec bude větší monstrum, děsivá příšera z knížky nebo nekonečně zlobivý kluk...? Ohledně vývoje precizně gradovaného děje možná lze i něco málo předvídat, obzvlášť víte-li předem, že sledujete horror, stejně mě ale dokázal Babadook v nejedné věci překvapit, když se situace na půdě jednoho domu v kruhu syna, matky, psa a pomyslné příšery – tajemné noční můry – dokáže slušně obrátit. Překvapila mě na současný horror i neskutečně strhující atmosféra přítomná po celou dobu, včetně nečekaného prolínání reality s nočními můrami a fantaskními scénami. Před koncem se začal až mírně ztrácet, ale pak mě potěšilo, když jsem se díky poslednímu zvratu mohl přesně dovědět, jak se to s tím nebezpečným Babadookem vlastně má a film mi dával smysl. Silně na mě v nejedné scéně působilo psychologické zpracování myšlenky o tom, že pomyslný démon se může „převtělit“ v jisté chvíli do jakéhokoliv člověka, který se pod vlivem nahromazených faktorů stane dočasně posedlý jistou negativní vlastností nebo jindy vybuchne na krátkou chvíli s reakcí, jakou už za pár minut lituje. Hodně mě upoutala nápaditá děsivá kreslená knížka coby ikonický prvek filmu, v jehož stylu pak plynou i závěrečné titulky, nebo též krátké sestřihy scén z fantaskních a strašidelných filmů v televizi a těší mě, že filmová Austrálie si zde s debutující režisérkou zachovala dostatek osobitosti. Herečka v hlavní roli (Essie Davis) vážně excelovala. 5 hvězd ale přes všechny klady zdaleka neudělím, protože v poslední třetině (od drsné scény se psem) se pro mě film proměnil v až příliš těžké a šílené psycho, jaké jsem místy nedával, ale silný zážitek se zásahem se rozhodně konal. Patřím k těm, které závěr potěšil. [75%] (24.10.2023)

"Kdo šetří metlu svou, nenávidí syna svého. Kdo však zavčasu jej tresce, svého syna miluje." Sám jsem dostal tu a tam naloženo co se do mě vešlo a nemám z toho psychické trauma. Ba naopak mám dojem, že pokud jsem aspoň trochu použitelný člověk, je to mimo jiné i zásluhou zřídkavého, avšak důvodného, jasného a neoddiskutovatelného vymezení "tohle se nedělá, ty harante". Dnešní feminizovaná výchova toto nezvládá, takže buď dělá z kluků holky nebo nezvladatelná stvoření, kterým byste rádi pár těch dobře mířených facek chybějících do správné výchovy vrazili sami. Jenže ona je potřebuje i matka, které chybí orgasmus a nějaká ta opora v domě i soukromí. A tak místo aby pořádně usměrnila synka, něco udělala s prací, občas se synem vyrazila do přírody a nechala ho vyblbnout, aby ho přešly ty jeho pitomý nápady, a taky ho občas donutila helfnout v domácnosti (já v jeho věku normálně s mámou myl nádobí a luxoval), tak si vymyslí bubáka, kterého se nezbaví. Na jednu stranu je to svým způsobem psychologicky docela zajímavé, na druhou stranu ale tak strašně a po všech stránkách nesympatické, že ještě čtvrt hodiny po skončení filmu nevím, jak ho vlastně ohodnotit. Původně jsem chtěl dát dvě, na druhou stranu donutilo mě to se nad pár věcmi zamyslet, takže jednu přidám. Nicméně myslím, že kdyby autorka zůstala čistě v rovině psychodramatu, byl by to mnohem silnější film. Update: Zpětně se vracím k těm dvěma. (19.11.2016)