Režie:
Damien ChazelleScénář:
Damien ChazelleKamera:
Sharone MeirHudba:
Justin HurwitzHrají:
Miles Teller, J.K. Simmons, Paul Reiser, Melissa Benoist, Austin Stowell, Nate Lang, Chris Mulkey, Damon Gupton, Max Kasch, Jayson Blair, April Grace, C.J. Vana (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem. (Falcon)
(více)Videa (5)
Recenze (1 394)
Odhodlaný, zneuznaný, ambiciózní a posedlý bubeník (po Divergenci a Two Night Stand by mě nenapadlo, že se Teller ukáže v něčem takového ražení jako Whiplash a ještě ve více než dobré formě) vs. nekompromisní, puntičkářský, precizní a místy opravdu šílený dirigent (nesmírně charismatický Simmons). Výborná technická a vizuální stránka, strhující příběh (i když hlavní postava je svým způsobem arogantní a sebestředná, musíte jí maximálně fandit), vyhrocené, extrémní ale na druhou stranu i dost realistické scény, chytlavá bubenická čísla a navrch spousta emocí (rychle proměnlivých jako Tellerovy rytmické přechody). Pak lahůdka v podání perfektního finále a na první pohled možná lehce ustřihnutý, na druhý však vlastně ten nejlépe udělaný závěr (žádné dojímání, plácání po zádech, romantické znovusejití a další zbytečné věci navíc). Whiplash mi zatraceně sedl, zcela mě pohltil a za odměnu mu tedy přiklepávám 5*. ()
„…. a svolává hóó-chy: Hoššy, pojďte sem! Zahrajem si na čuráky, máme strupy a boláky, hola hola hej, nikdo nemeškej!“ Tady totiž, hoššy, uvidíte, že se dá natočit skvělý, působivý, rozumný a hlavně zábavný film o mrdlých artistech, aniž by tito museli bez jakéhokoliv smyslu chodit dvě hodiny před kamerou, dělat ze sebe ještě větší vyšinuté idioty, než ve skutečnosti jsou, a afektovaně mlít rádoby filosofické povrchní pouťové citáty jako v případě toho vykolejeného artového zvratku s názvem Birdman. Ten, jak ostatně soudím, musí být neprodleně zničen. Pokud navíc u tohoto zase velkohubě vrcholíte, slibuji, že na chvíli nebudete vypadat skoro vůbec jako zevní genitál, ani stádový pozér, kterými však jinak bezesporu jste. Plesám! Plesám a nadšeně tu freneticky bubnuju prsty o desku stolu a mrskám bitchem, a to si většinou místo džezu či svingu pouštím raději cirkulárku nebo plyn. Nikdy bych neřekl, že jednou vyteču z, v podstatě hudebního, filmu o pošahaném konzervatorním tympánistovi a jeho ještě pošahanějším učiteli, kteří spolu na pozadí negerských kakofonických preludií soutěží o to, kdo je větší patol. Ten králíček Duracel je sice sympaťák, ale jako herec žádná sláva, nicméně známý matador vedlejších rolí Džejkej Simons, ten je dokonale maligní a jeho strhující charisma narušeného arogantního kokota velkolepě bují celým filmem. Myslím si navíc, že frajer, který v hlasité změti dvaceti žesťů dokáže rozeznat, že to třetí pozoun zleva ve druhém taktu totálně posral, si klidně může dovolit být arogantním kokotem. Z letošních nominací na zlatého prdeláče, co jsem zhlédl, je to zatím jediný kousek, který se může nepokrytě a naprudko stydět, že se ocitl ve společnosti těch obvykle vyhajpovaných pomatených, populistických nebo kýčovitých sraček. ()
NÁHRADNÍCI, NECHCETE VYČISTIT BICÍ OD KRVE? Jsa naladěn La La Landem, řekl jsem si, že zkusím Whiplash, na který mám políčeno už déle a líbil se mi více. Ambivalentní vztah a všechno, co k němu patří, v netypickém podání (učitel a žák), s neodhadnutelnými dějovými zvraty a netradiční codou. Snímek je samozřejmě také trochu stylizovaný, takže po první půlhodině ani pak nikdo psychiatra nevolá. Potěšil Paul Reiser. Damiena Chazella se rozhodně vyplatí sledovat, samozřejmě kvůli budoucím i minulým projektům (Grand Piano). 90%! ()
Tluče bubeníček, tluče na buben a řve na něj Simmons „Fuck you, go to hell!.. Energický Full Metal Drum o staré pravdě týkající se kumštu, sportu a vůbec jakékoliv činnosti, v které by chtěl člověk vynikat a sice, že píle bez talentu je devastující marnost a talent bez píle smutná marnotratnost.. Chtělo by se napsat „Good job, Mr.Chazelle!“, nicméně nelze jen tak přejít, že strhující forma nechává zapomenout na schématický a divákem mírně manipulující obsah a navíc dobře víte, jak se k této frázi staví ten plešatý seržant z výcviku jazzových jednotek.. ()
Manipulativní výroba mistra. Vlastně tu ani není pořádně komu fandit a s kým soucítit - J.K.Simmons je skoro až démonická karikatura, Teller pak svou touhou být nejlepším z nejlepších - ať to stojí, co to stojí - působí spíš jako nesymaptický tvrdohlavec. A tak se dá Whiplash užít nejlépe asi jako adrenalinová atrakční jízda, kdy si divák zážitkově užívá, jak do toho Teller mydlí paličkama a Simmons na něj ječí a háže po něm židli. Pak si člověk možná ani nevšimne těch lacinných berliček. 75 % ()
Galerie (51)
Zajímavosti (31)
- Film byl natočen za 19 dní. Natáčelo se v Los Angeles. (Dio_Padre)
- Nate Lang (Carl Tanner) je profesionální bubeník. Před a během natáčení učil Milese Tellera (Andrew Neiman) jazzovému stylu bubnování. (cihlenka)
- J.K. Simmons (Fletcher) si zlomil dve rebrá pri scéne, v ktorej ho Miles Teller (Andrew) napadne. (dwdb)
Reklama