Léto s Marnie

Tak trochu jiný film od studia Ghibli. Je to realita, nebo je to fantazie? Právě hledáním odpovědi na tuhle otázku je divák napínán po většinu filmu. Po zdlouhavém začátku, kdy se podrobně seznamujeme s dvanáctiletou Annou, uzavřenou, tichou a sužovanou zdravotními i psychickými obtížemi, začíná rafinovaná vypravěčská hra. Hra na tajemství opuštěného domu na břehu moře, na tajemství jeho obyvatelky, která jako by byla ztělesněním Anniných nejtajnějších představ o obdivuhodné přítelkyni. Ať už je Marnie kdokoli, stává se pro křehkou a zranitelnou Annu čím dál tím důležitější osobou. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu, když už je hlavní hrdince (i divákovi) jasné, jak to s Marnií doopravdy je, začíná naskakovat příjemná husí kůže každému, kdo se trochu orientuje v tradici japonského duchařského filmu. Osobně lituji, že tvůrci neměli odvahu v tomto směru pokračovat ještě k nějakému víc dramatickému finále, a že v závěru jakoby uhýbají stranou, k sice zdánlivě logickému, ale přece jen trochu povrchnímu vysvětlení. I tak je to ale krásné a hluboce dojemné vyprávění, naplněné prchavou nostalgií dětských snů, na které většina dospělých už dávno zapomněla. (22.03.2020)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)

Nedůvěryhodný pokus vložit veškeré problémy dívčího dospívání do jedné postavy (a my víme, že to je nějakých problémů!), která se jim musí postavit za asistence haldy povědomých motivů, ze kterých Ghibli v průběhu let zvládlo udělat klišé. Navíc je to často až nesympaticky poučující a motivační. Přišlo mi vtipný, že spoustou příběhových elementů to v sobě snad nezáměrně kombinuje Fincherův Fight Club a Rivettovu Célina a Julie si vyjely na lodi. Můžu dostat už tu průkazku filmového kritika, prosím? (06.07.2024)

Moje první setkání s Ghibli studiem. A výsledek? Spokojenost a příjemné pohlazení po duši. Grafika mě odrazovala (asi hlavní důvod, proč jsem zatím nic z tohoto studia neviděla), ale příběh mě vtáhl, soundtrack nádherný, závěrečnou píseň jsem si zamilovala. Sice mě asi tak v před půlkou filmu napadlo: "A co kdyby Marnie byla....." a měla jsem pravdu. To mi možná zkazilo výsledný dojem, ale i ten je ve finále hodně pozitivní. Dlouho jsem váhala, je to někde na pomezí 8-9/10. Dávám 4* pro tentokrát. (22.11.2019)

Nádhera, prostě nádhera! Dlouho jsem neviděl takto překrásný a zároveň hluboký film. Snoopy ve filmu je nejmilejší animák 2015, Marnie je nejlepší. Kam se hrabe V hlavě a Anomalisa. Jelikož bude Marnie na dlouhou dobu pravděpodobně poslední film studia Ghibli, musela se hodně snažit, aby tomuto legendárnímu studiu neudělala ostudu. A to opravu neudělala. Animace je nádherná a screen-shot jednoho záběru zdobí mojí obrazovku ;-) Scénář je nadupaný, svěží, originální, mrazivý a zároveň hřejivý. Hlavní postavu (Annu) si okamžitě zamilujete a Marnie, která hlavní postavou není, je velmi komplikovaná postava plná mnoha záhad. A já se těmto záhadám budu rád věnovat. Omoide no Marnie chytlo Oscarovou nominaci za nejlepší animovaný celovečerní film. Nevím, jestli úplně zaslouženě, protože se technicky jedná o film z roku 2014, ale pokud tuto maličkost opomeneme, jedná se o jisté favorita. Kromě Chlapec a svět, kterého jsem stále neviděl, je Marnie daleko přede všema. Dokonce si myslím, že by si zasloužila minimálně nominaci za hudbu, protože je naprosto úchvatná. Pokud je Room můj osobní favorit roku 2015 v kategorii hraného filmu, When Marnie Was There zastupuje tuto pozici v animované kategorii ;-) (14.02.2016)