Jack Reacher: Nevracej se

Tak ono isteže faktor otec-dcéra filmu v očiach množstva divákov čosi ubral, s čím môžem viac menej súhlasiť, ale stále sa jednalo o pozerateľnú akciu. Nie je to síce Mission Impossible (hlavne nie v porovnaní s poslednou časťou, ktorej som s radosťou udelil plný počet), no i tak Reacherovi nemožno uprieť, že v správnych množstvách dávkuje kopu napätia a na jedno zhliadnutie určite nenarobí žiadnu škodu. (23.01.2017)

Jděte se vycpat kverulanti. Pro mě osobně svižnější, akčnější a nahláškovanější než jednička která nebyla špatná, ale na 4* to ještě nebylo. Tohle už jo. Cruise je ještě větší borec než v prvním díle má smrtící kecy a vůbec celá ta první půlka nabitá akcí a vtipy v pekelným tempu byla super. A taky mě zaujal ten zabiják co šel po Cruisovi a tý vojandě. Profík každým coulem navíc v úvodní bitce ústřední dvojici velice slušně naložil. Škoda, že to v tý půlce druhý trochu zamrzne s tím nástupem údajný Reacherovi dcery na scénu, který jsem po 5 minutách přál kulku do palice, takže pár chyb se najde, ale i tak jsem spokojenej. Doufám, že bude i trojka.75% (20.10.2016)

Reacher běhá. Za ním běhá Robin, pardon major Turnerová. A pak s nimi začne běhat i reacherova potenciální dcera. A jak tak tahle trojice běhá po Washingtonu DC a následně v New Orleans, musím uznat, že film vcelku odsýpá. Chemie mezí ústřední dvojicí (a následně trojicí) funguje slušně a akční scény jsou natočeny přehledně a napínavě (přestože tak nějak samozřejmě víte, co se zhruba v následující chvíli stane). Trochu problémem je klasicky určitá šablonovitost a klišé - kdy je zřejmé, že pokud se dcera Reachera učí nějaký obranný chvat od Turnerové, tak je nadmíru jasné, že tento prostě musí být použit v záverečné scéně s hlavním padouchem. Kolikrát jsme tohle už měli možnost vidět jinde? Jelikož je ale nový Jack Reacher jinak zpracován řemeslně velmi dobře, tak jsem mu schopný v rámci žánru určité nedostatky a výše zmíněná klišé odpustit. Samozřejmě pokud by se snímek obešel bez nich, bylo by to podstatně lepší a originálnější. Jinak musím konstatovat, že ačkoliv jsem nikdy žádnou z knih o Jacku Reacherovi nečetl a dokonce jsem ani neviděl první film, nemohu říct, že bych se nějak ztrácel ve vykreslení hlavní postavy a jejího světa (obzvláště, když je snímek očividně natočen jako zcela samostatný příběh). (20.10.2016)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Slizkou a prkennou tetu Robin a kornatějícího, kultem vypláchlého trpajzlíka, co se z posledních sil staví na špičky, vypíná svůj atrofovaný hrudníček a snaží se dělat frajera, dvě hodiny unyle honí zlý Bekhem. Opravdu nechápu, proč z klobouku Dítětových sice čtivých, ale tupých braků po prvním skvostném mackovi podruhé vytáhli toho nejchcíplejšího králíka. Možná je to scénáristou, možná režisérem a možná je to Mejbylin. Každopádně bič z hoven tentokrát nezapráskal a je z toho veskrze průměrná honírna. Příště chci Jatka, to mělo Dítě ještě nápady. (29.10.2016)