Karu Süda - Medvědí srdce

1. 7. 2008, komentář zde č. 4. S předchozími komentáři plně souhlasím, mé hodnocení se však přesto liší. Roztříštěnou dějovou linku a řadu nelogičností jsem v tomto případě ochoten tvůrcům odpustit. Snímek si mě získal řečí obrazů i zvuků, mnohé scény - byť nepochopitelné - na mne udělaly (kdoví proč) silný dojem. Zkrátka - tuhle filmovou směs drsné divoké přírody, mystiky a erotiky si kdykoliv rád zopakuji. (01.07.2008)

On: "Vezmeme se tělem i duší - jako jeleni na podzim." Ona: "Jeleni přece nemají duši!" On: "Všechno má duši." ... Přesně v duchu sibiřských příběhů, legend a pohádek, snad jen trochu více zasazené do současnosti. Příběh si mě hodně získal. Zmatený děj? Ani náhodou - pro standartního středoevropana spíš zmatení kultur a způsobů myšlení. (Možná není zas tak od věci si před filmem připomenout, že sibiřské kultury spojené s přírodou mají k medvědovi úplně jiný vztah než ke všem ostatním zvířatům - je považován za prapředka, který je zplodil s pozemskou ženou. Prokazují mu proto velikou úctu, takže postava medvěda bývá součástí všech významnějších obřadů a svátků... ) Jinak absolutně souhlasím s každým slovem, které napsala ve svém komentáři Vandalka... ................................................................................................................................................................................. S odstupem několika dnů přidávám hvězdičku! Je to opravdu velice silný příběh, který jde víc po podstatě než po efektech. To, co tady na některé působí jako "nepovedený pokus o mystiku", je právě přesně ten druh mystiky, který vnímám jako sibiři vlastní: zemitý, věcný, tak nějak úsporný, poměrně hmatatelný...a vřelý. (28.12.2009)

Dost podprůměrný film, který drží nad vodou krásné záběry přírody. Jinak je to místy až k nesnesení. Zejména ty slaboduché průpovídky hlavního hrdiny, jako když např. poté, co vystřelí na medvěda, řekne: "Netrefil jsem." To si fakt mysleli, že jsme tak blbý a nepoznáme, že netrefil? Nebo rádoby mudrc Dutý ořech. Ten se tam vždycky objeví, pronese nějaké "moudro" a zase mizí. Jenže on je vyloženě trapný. A potom celá ta "zápletka" s Emily... No prostě hrozný smotanec. (08.09.2008)

Mám obrovskou potřebu k tomu něco napsat, ale nejsem si jistá, zda se mi to podaří srozumitelně poskládat. Vnímali jste ty propastný civilizační rozdíly? Nutilo vás to přemýšlet nad vlastními prioritami, potřebami a tím, co zahrnuje váš životní standard? Cítili jste obrovskou pokoru k přírodě a nesmyslnost všeho blýskavého a voňavého kolem nás? Nemluvě o destruktívní civlizační potřebě pokořit nepokořitelné – přírodu. Já se toho nemohla zbavit. Osud Bílé tečky byl jasnou metaforou toho všeho, ač byl dle mého názoru úmyslně lehce nadnesený. Tak. Poskládat se mi to sice nepodařilo, ale pokud si teď neťukáte na čelo, mám aspoň z poloviny vyhráno. (02.07.2008)

Menší zklamání. Jsem asi dost namlsaný faktem, že nám čt2 pouští večer co večer skoro samé nadprůměrné filmy a trochu jsem počítal, že tento nebude vyjímkou. Velkou roli zde hraje přírodní scenérie a její zprostředkovatelka kamera, které se nedá snad nic vytknout. S příběhem je to však podstatně horší. Ikdyž se film drží své dějové linie, tu a tam si divák všimne nějaké nelogičnosti, kterou sice občas zakryje mystika, ale ne vždy se to povede. Co se týče konce a rozřešení, hlavní hrdina se sice "zbaví" svého průvodce, ale ztratí lásku a vlastně i potomka. (01.07.2008)