Všichni říkají: Miluji tě

Velkolepě romantický film. "Všichni říkají: Miluji tě" je čistá radost a skvostný hold klasickým muzikálům, s nakažlivou chutí do života kdesi ve svém podtónu. Současně je to muzikál, který podobně jako třeba knihy Miloslava Švandrlíka cíleně opomíjí negativní stránky života - celý film je jedna velká optimistická jízda plná báječných pěveckých čísel a jedinečného allenowského humoru. A i ta smrt, která se ve filmu objeví, je zde vlastně strašně vesele podaná :) Jestliže u každého Allenova filmu žasnu nad přemírou jeho talentu a všestrannou hloubkou jeho osobnosti, u tohoto muzikálu jsem nevycházel z údivu nad tím, s jakou radostí (a hrdostí!) zde Woody prezentuje své romantické já. Některé scény zde jsou výjimečně podařené a všichni herci výborní, a to beru na milosti i Julii Roberts, ačkoli ji jinak nesnáším :) Mimořádně se mi například líbilo sbližování mezi Joem a Von, postavené na tom, že si Joe jaksi rafinovaně nečestně získal informace o vyhlédnuté ženě, aby na ni udělal dojem - zde si nelze nevzpomenout na okouzlujícího Billa Murrayho z filmu "Na Hromnice o den více", který velmi podobným způsobem usiloval o srdce Andie MacDowell - skoro bych přísahal, že Woody Allen musel tento film vidět a inspirovat se jím. Jedinečné je pak finále u řeky s Goldie Hawn ignorující gravitaci. Jak muzikály nemusím, zde nemohu nehodnotit plným počtem - tento mě nadchl, okouzlil a učaroval, tleskám! (27.07.2011)

Páni, tohle chci určitě vidět znovu. Je vidět, že ještě 18 let zpátky Woody Allen točil filmy s nápadem. Nikdy bych nevěřil, že od něj uslyším tak uzpívanej film plnej muzikálovejch čísel, včetně stepu, tanečního představení duchů a německý služebný hrající hokej v domě na podlaze. Film je hezky vyváženej, hudební čísla střídaj vtipný dialogy (ten děda je super!) nebo zajímavý vypravěčský styl... Tohle je film, kterej mě v podstatě měl pořád čím překvapit. :-) I na konci, ten Woodyho a Goldin "antigravitační" tanec, byl hrozně fajn, netradiční a zpracováním nečekanej. (07.08.2014)

Everyone Says I Love You pro mě symbolizuje určitý přechod mezi filmy W.A., ve kterých hlavně hrál a jen jakoby mimochodem je režíroval (příkladem Banáni), a jeho současnou tvorbou, u které už se "necpe" před kameru, ale hlavně mistrně režíruje (Vicky Cristina Barcelona , Cassandra's Dream nebo nejnovější Whatever Works). Jeho první éru moc nemusím (najdou se ovšem výjimky), jeho současnou nevynechám. Postupně se rodicí přechod mezi oběma zatím moc "zmapovaný" nemám, a tahle část mapy dopadla více než dobře (viděno v originále). (08.05.2010)

Woody Allen a muzikál? Moc jsem tomu teda nevěřil, ale můj oblíbenec to zvládnul na jedničku. Everyone Says I Love You, začínají být jakýmsi přelomem, kdy se Woody přestává věnovat typicky-Allenovským otázkam a věnuje jim pouze jednu část (právé tu pařížskou s Julií Roberts). Více prostoru tak dostávají ostatní herci a motivem jsou "obyčejné" filmové problémy, stále však umně propojeny s realitou (tak jak to umí jen On). Co se týče muzikálové stránky... Nečekejte typické filmové melodie, jedná se spíše o věci stříhnuté do jiných stylů. Muzikálovské choreo se však povedlo na jedničku, naprostá podsta klasikám žánru... 4 hvězdy. It's Bavarian pasta, it doesn't need sauce. The Italians need sauce. The Italians were weak! (04.12.2008)

„Moje znalosti o umění začínají Kirkem Douglasem a končí van Goghem.“ Hudebně-psychoanalytická komedie tak lehká, že může bezstarostně ignorovat zákony gravitace. Je poznat, že Woody si natáčení hravého filmu s tanci a zpěvy náramně užíval - splnil si jím dlouho nerealizovatelné přání. Vyšší rozpočet přinesl slušné triky a možnost navštívit v rámci natáčení nejromantičtější místa Evropy. Obdivuhodné je množství zúčastněných stávajících (Hawn, Roberts) či budoucích (Portman, Norton) hvězd, které se teprve po podepsání kontraktu dozvěděly o nutnosti zpívat. Tento švindl ze strany režiséra přidal filmu na živosti, herci opravdu působí jako obyčejní lidé, kteří si čas od času, čistě pro radost, nějakou zanotují (přezpívána musela být pouze Drew Barrymore). Radost jejich radost sledovat, druhou porcí téhož nepohrdnu. Kdyby jen pro oslizlou noblesu, s jakou Tim Roth vystřihnul kriminálně činného živla a pro závěrečný tanec tanců na břehu Seiny. Po skončení jsem chtěl tančit taky. 85% Zajímavý komentář: Vitason (01.06.2009)