Ip Man 4: The Finale

Ve všech filmech o Ipovi byl kladen důraz na to, jak Číňané úpěli pod bičem Japonců a Britů. A v tomto pokračování se přenesla ta čínská uplakanost na nebohé americké přistěhovalce. A opět přišel mistr IP, aby navrátil čest nejen čínskému kung-fu, ale i čínskému národu. Dokud byly filmy o Ipovi spíš životopisného charakteru, mixnuté bojůvkami, bylo to fajn. Jenže tato poslední kapitola o Ipově životě moc nevypovídá. Donnie tady byl podivně nevýrazný a všechny scény si pro sebe urval Adkins, přestože měl jen dva fighty. MTF rotmistra si zahrál s velkou chutí a bez něj by mě to asi ani nebavilo. Donnie už údajně s martial filmy končí...je to škoda, určitě by ještě nějaký udělat mohl...na svoje roky je pořád frajer. (13.02.2020)

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)

Nejdříve bych chtěl zdůraznit, že jsem velkým fanouškem Ip Manovi série a že na vyvrcholení celé jeho ságy jsem se velmi těšil! Ale teda pardon teda, místo grandiózního finále jsme dostali, nejfungující, nejbéčkovitěší, nejhorší díl celé série!!!!!! Upřímně vůbec nerozumím zdejším hodnocením, opravdu Vás tolik bavilo sledovat: Velký bílý ďábel si vytře zadek s tebou, ty malý žlutý pse!!! Zápletky a výzvy k boji jsou nesmyslné, postrádající logiku viz. Bruce Lee, vyjde z restaurace, poměří si pindíky z místníma karatistama a pak je boss fight z pánem v modrém kimonu s nunchakama. WTF??????????????? Bylo to příšerné, nebavilo to, hloupé, bez špetky nápadu, postrádající aspoň trochu zajímavý příběh. Tupost nad tupost v čele s generálem Stoupou Adkinsem. P.S. nezavírejte mého otce, klečím na kolenou před Vámi prosím. Dost, nebudeš klečet před býlím mužem. Ale otče takto si mě to učil, že Amerika je jiná a tak to tu chodí a že se nemám bránit a nechat si vše líbit. WTF???????? znova!!!! A tohle si zaslouží 4-5* Prosim Vás?!? (02.03.2020)

Vyvrcholení velké ryzí čínské martial arts série, které trvalo krásných 12 let je u konce a pro mě nejspíš i nejlepší díl celé série. Je to absolutní Mordus- Ultimátum, který má velmi silný, emotivní a dojemný příběh, který obsahuje špičkové až bezchybné souboje ( a že jich je!!). Donnie Yen se vydává do Ameriky, aby nalezl školu pro svého neposlušného syna, ale dostává se do komplikací a je zde hezky vyobrazen rasismus i šikana tehdejší doby ( Scéna, kdy čínská studentka je šikanována svými spolužáky je velmi silná) a potěší i Bruce Lee, poměrně neznámý Chris Collins či nekompromisní Scott Adkins, který si dává záporáka opět ve velkém. Každý souboj má něco do sebe a především je nádherná výměna jiných stylů ( Karate vs Wing Chun) a u finále jsem řval radostí tak, že mi v baráku praskaly všechny zdi. Dlouho jsem neviděl pořádnou, čistou martial arts rubačku s ještě tak velmi poutavým a hezkým příběhem. Donnie Yen je ikona a IP man s ním. Nádhera. 10/10. (10.02.2020)

Je to smutný pohled, dívat se na hrdiny mého mládí, jak deklamují patetické fráze v těch nejhrubších propagandistických patvarech. Donnieho kolega Jacky Wu se tomu podal naplno, a nadělal si tím doma spoustu nepřátel. Jeho Wolf Warrior 2 je ale tak over the top přemrštěná, hyperakční vymývárna, že ji nelze brát vážně. Navíc tam cítím silnej nadhled, takže jsem se královsky bavil. Ale Donnie s touhle kýčovitou telenovelou, to je hrůza. A co že jsem se to od tvůrců, a Čínské lidové republiky, dozvěděl? Že běloši jsou největší zlo planety. Ukradli Ameriku indiánům, nechali si od zotročených číňanů postavit železnici, a kam jen přijdou zasévají rasismus. Na škole šikanují rasisti, na policii pracují rasisti, v armádě velí rasisti, důležitá razítka rozdávají rasisti, v útulných domácnostech žijí rasisti a rasistky a vychovávají malé rasisťátka. Je jich tady tolik, že kamkoliv Ip Man přijde, ihned zpoza rohu vyskočí rasista a začne svoje rasistický rapy. Za dveřma rasista, pod postelí rasista, v koupelně rasista, na balkóně dokonce bigotní rasista. Naštěstí jsou tu jejich černí bratři, aby nezištně pomohli v nouzi. A tak stejně jako ve Wolf Wariorovi 2, dělají černoši číňanům idioty v jejich propagadistických hrách. Tož good luck, hoši. (15.04.2020)