Zlo nikdy nespí

Až doma jsem zjistil, že režisér tohoto filmu má na svědomí i můj poměrně oblíbený a velmi nedoceněný horor Oculus. Tady, ale poměrně sešel z cesty a Before I Wake opravdu není čistokrevný horor a tato nálepka mu neskutečně škodí. Dočkáme se sice pár povedených lekaček (ale ty fungují a fungovat budou vždy a všude) a několika bubáčích scén, ale jinak je to spíš rodinné drama. Spíš s prvky fantasy než hororu. A tím se dostávám k tomu jak strašně se mi líbil nápad celého filmu, jeho digitální zpracování a hlavně roztomilý klučina v hlavní roli. Psychicky vás to možná dostane, protože se to točí kolem docela citlivého tématu, možná budete mít slzy na krajíčku a občas se trochu leknete. S hereckou sestavou v takovém složení a nádhernými CGI motýli, jsem dostal něco co jsem vůbec nečekal. Škoda jen možná zbytečně detailního vysvětlení v závěru. Pozorný divák všechno věděl už předtím a přišel si na to sám a postupně. (13.04.2016)

Dreams Come True Boy. Docela nechápu, proč ten tři stopy vysoký projektor jeho adoptivní táta lépe nevyužil? Proč ho třeba před spaním nenechal listovat v Playboyi..? Zajímavý nápad s fádní formou realizace. Pomalé pohyby i mluva, tklivé smyčce a ženské sbory, bubák ze skladů Area 51, k tomu otřepaně podaná vyšetřovací linie, rodiče stavící domácí nadpřirozeno na úroveň vyskládávání myčky a bezkrevné výkony herců nad 18 let. Flanagan skončil někde na půl cesty mezi temnou rodinnou fantasy a klasickým záhrobním hororem a já pro jeho i naše dobro doufám, že své příští kroky namíří zase směrem od mainstreamu. Na svůj věk sice přehnaně sladce žvatlajícímu, ale jinak velmi přesvědčivému Jacobu Tremblayovi z celého srdce přeji, aby ho Culkinův dealer koksu zkontaktoval až co nejpozději.. (28.06.2016)

Námět je naprosto v pořádku a přenese vás i přes jalové scény tím, že můžete alespoň během nich uvažovat o tom jak strašně amorální jste, že byste Codyho dar/prokletí využívali k tomu, abyste do něj před spaním pumpovali double-feature filmů Ruth Neggy a nějakého hodně poživačného porna. Flanagan alespoň na rozdíl od většiny současné hororové smetánky se nebojí ústřední nápad rozpracovat na různé působivé detaily, které navzdory placatému vyšumělému ději dokáží znervóznět (materializace zmizelé pěstounské matky nedokonalou dětskou optikou), nicméně k zemi film posílají tentokrát klasické hororové neduhy, kterým se mu podařilo v Oculus vyhnout. Postavy jsou totiž naprostý průšvih ve své nevyprofilovanosti, unylosti a neschopnosti vyvolat sebemenší zájem (nevíme co dělají, co je baví, kdyby neexistovala zápletka jedná se o nejnudnější lidi na světě). Empatii má vyvolat univerzální tragédie nad ztrátou dítěte a obecná bezúhonnost, což je málo a hlavně nuda. Jo a lekačky. (04.08.2016)

Jen bych zopakoval komentář flanker.27. Navíc mi vadilo, že vstup do děje v podstatě trvá hodinu (!), a až pak se konečně začne něco dít, ale stejně to v závěru není nijak vysvětlené. Jako ano, nápad zajímavý, potenciál obrovský, závěr jakž takž potěšil, ale celkově tomu mnohé chybělo, a to tak, že velmi. Plus ty pomalé záběry, jen aby nabyla stopáž a divák si nevšiml, že celá ta historka by vystačila maximálně na jeden díl Krajních mezí. Které, mezi námi, měly často nápaditější scénáře. (02.05.2020)

Flanagan na mě nezapůsobil poslední dobou nijak. Oculus mě osobně nebavil a Quija byla průměrná duchařina, která nedokázala ničím překvapit. Tento snímek mě však naopak překvapil příjemně. Příběhově to na mě působilo originálně a inovativně, ikdyž upřít se nedá to, že s konceptem se dalo vyhrát víc. Lekaček je pomálu, ale i přes den mě dokázala minimálně jedna trošku nadzvednout, což je v mém případě plus. Castingově si nemohu stěžovat a klučina srší talentem i charismatem. Ústřední bubák sice nevypadal jako modelka pro Schaumu, ale jeho tvář i schopnosti zůstaly nevyužité a jeho potenciál zazděn, stejně tak jako finále, které jsem čekal atmosféričtější a temnější. Každopádně mě to bavilo sledovat a to se cení. Nemám problém tento kousek nadhodnotit. (19.03.2017)