Anomalisa

Živě působící, ale vyjma protagonisty znepokojivě stejné loutky Kaufmanovi umožnily zatím nejdůslednější rozvedení jeho záliby v externalizaci vnitřní zkušenosti člověka. Tentokrát člověka, kterému osoby cizí i blízké splývají v anonymní dav, o nějž ztratil jakýkoli zájem. Telefonát s manželkou a synem, zajímajícím se pouze o to, zda mu otec již koupil nějaký dárek, přitom prozrazuje, že lhostejnost je to oboustranná. Michael ale nepřestává rozumět jenom druhým. Nechápe už ani sám sebe. Hrdinova existenční úzkost kombinovaná s krizí identity dosahuje vrcholu, když prázdně hledí do koupelnového zrcadla, neschopen ovládat své mimické svaly. Před ztrátou tváře jej na poslední chvíli zachrání hlas zpoza dveří, lišící se od hlasů všech ostatních. ___ Lisa představuje v Michaelově předvídatelném světě zaměnitelných lidí anomálii, bytost s vlastní individualitou. Teprve ona dává význam frázi o jedinečnosti každého člověka, kterou Michael rád používá na svých přednáškách, aby manažerům velkých společností pomohl zvýšit produktivitu. Přenášení firemních strategií do mezilidských vztahů je pro Kaufmana jedním ze symptomů odcizení ve společnosti založené na oboustranně výhodných transakcích a neustálém generování zisku. Lidé zapojení do výrobního procesu se stávají mechanickými loutkami s falešnými úsměvy a bez vlastní jedinečnosti. Lisa, nevyznačující se nezvyklou krásou, inteligencí ani zvláštními zálibami, však dokládá, že lékem na apatii není nalezení někoho výjimečného, nýbrž docenění toho, co je výjimečné i na někom zdánlivě obyčejném. ___ Po Kaufmanových předchozích filmech, které diváka zaměstnávaly svými zapeklitými narativními konstrukcemi, překvapuje Anomalisa vypravěčskou přímočarostí. Zároveň ale neustále znejišťuje nejednoznačností svého fikčního světa, stejně nestabilního jako hrdinova osobnost. Navenek funguje podle stejných pravidel, jaká známe z vlastního života. Místy se v něm ale objevují znepokojivé trhliny. Kromě toho, že všichni kromě Michaela a Lisy vypadají a mluví stejně, protagonista jako kdyby si v jistých chvílích uvědomoval, kým ve skutečnosti je – tedy loutkou. Když v závěru filmu smutně hledí na porouchaný japonský automaton, který synovi koupil v jednom obskurním sex shopu, zdá se, že jde o jedinou „bytost“, která mu v jeho vlastním domě alespoň trochu rozumí. ___ Dovedné oscilování mezi fádní realitou, snímanou v odměřených dlouhých záběrech s velmi pomalými jízdami kamery, a zlým snem, který se svou absurditou vzpírá rozumovému uchopení, přenáší existenční nejistotu postav také na diváka, jež je nucen klást si stejné otázky jako Michael. 80% (09.09.2020)

Dlouho předlouho jsem se přemáhal, abych si Anomalisu pustil. Přeci jenom v tom má prsty Charlie Kaufman a čeho on se chopí, to nikdy není normální. Vždyť natočit animovaný film, který je ještě záměrně natočený ne úplně vzhlednou animací a ještě k tomu o chlapovi, který trpí depresemi a zároveň z filmu udělat nejdepresivnější animovaný film, co jsem kdy viděl a tu depresí prostoupit každý obraz filmu, to prostě chce koule. A on je má. A dokázal, že to funguje. Jen ale v případě, kdy od toho budete očekávat originální zážitek a zároveň už máte něco nakoukáno. Zajímavá depka jednoho kresleného mužíčka plná absurdit a zajímavých myšlenek. (13.08.2019)

Vždycky jsem preferoval radši Gondryho a Kaufmana měl zapamatovaného jako sice dobrého scénáristu, ale zároveň špatného režiséra. Nicméně tímhle mě skutečně mile překvapil. Je to hodně příjemná pocitovka připomínající styl Jarmusche, která je naplněná zajímavým tzv. "malým velkým" příběhem, sympatickými hlavními postavami, funkční poetickou atmosférou a dokonce tu nechybí ani ten Kaufmanův typický divnohumor, který já osobně celkem můžu a sedl mi i zde. A navíc je to uvnitř i docela dobře promyšlené. Jenom škoda určitých nedotažených aspektů (třeba ta přednáška byla napsaná poněkud divně) a nefunkčních, místy až otravných režijních nápadů (např. to, že všechny vedlejší postavy, nehledě na pohlaví, dabuje jeden a ten stejný člověk), protože jinak by u mě Anomalisa snad i na ten plný počet byla. Ačkoli pravda, promyšlenější závěr, který by nepůsobil tak urychleně (jelikož se to k dosavadní atmosféře filmu nehodilo), by to určitě taky povýšil nahoru. A jinak animace mi celkem sedla, dokonce v určitých detailech mi přišla promyšlenější, než třeba u takového Wese Andersona, u kterého všechny postavy víc jak tři emoce neovládají, zatímco tady ano a je to na jejich mimce znát. Skutečně dost povedený film. 4* (03.02.2022)

Na jednu stranu se mi strašně líbí, jaká firma byla zvolena a že se ukázalo, že stop motion ještě není mrtvé a je možné jej použít pro skutečně různé příběhy. Ten děj samotný mě ale nedostal, i když ukazuje, jak je někdy komplikované... no, žít. Někdy nevíme, co chceme, a ani nejspíš nemáme možnost to dostat. (05.01.2016)

Černohumorně a skoro až mystériozně laděný romantický film, který očaruje především věrohodnou stop motion animací! Nejpřirozenější a nejvěrnější náhodné setkání a "láska" na první pohled na plátně, za poslední dobu. Vše působí naprosto autenticky v příběhu, který ukazuje zdeptaného boháče ve středních letech, který má v hlavě bordel a konečně potká tu správnou osobu. (27.01.2016)