Slow West

Slow west, young man. Jestliže většina westernů sleduje ustavování civilizačního řádu v divočině, Slow West se tomuto schématu nezpronevěřuje, ale zároveň jej problematizuje. Stejně jako řadu dalších klasických westernových elementů. MacLean zobrazuje Divoký západ bez lesku a idealizování, ale zároveň s respektem k zákonitostem klasických zástupců žánru – od Forda a Hawkse po Peckinpaha (podobně jako u Forda je zde například středobodem vyprávění žena). ___ Jay se od Silase učí, jak pít, střílet a přežít v divočině, na kterou je díky cestovatelské příručce možná připraven teoreticky, ale rozhodně ne prakticky. Aby zůstal naživu, musí přijít o svou nevinnost, přestat být naivním romantikem. Silas na druhou stranu díky mladíkově nesobeckému uvažování (na rozdíl od všech ostatních postav mu nejde o vlastní prospěch, ale o život Rose) opatrně přehodnocuje svůj nihilistický postoj ke světu. Možná civilizace ještě není odsouzena k zániku. Vývoj obou postav potvrzuje slova jednoho ze Silasových bývalých parťáků o padajícím andělovi a ďáblovi na vzestupu. ___ Kontrast mezi oběma muži, mezi divočinou a civilizací, mezi dynamickými kompozicemi a statickou kamerou, mezi naturalismem a magickým realismem (zvláštní náhody, podivná setkání, nápadné biblické odkazy), mezi syrovým násilím a fraškovitým humorem, pohání vyprávění spolehlivěji než přestřelky a fyzická akce. Většina příběhu se odehrává ve zvláštním zastaveném čase před akcí, před tím, než se něco zásadního přihodí. Když pak konečně zaútočí Indiáni nebo přijde déšť, je to svou náhlostí překvapující a hodně to pomáhá rytmu nepříliš dějového, do značné míry epizodického filmu, který je sice pomalý, ale zároveň velmi živý. ___ Nečekaná setkání a střídání obtížně slučitelných nálad (strach, humor, patos) zároveň odpovídá Jayově prožitku z (doslova) Nového světa. Je zmaten a nepřipraven, a protože se nechová jako protřelý kovboj, opakovaně se ocitá ve značně nestandardních situacích, na něž reaguje odlišně, než bychom ve westernu čekali (lovcům Indiánů, kteří na něj míří zbraněmi, se zdvořile představí, když omylem zabloudí do cizího tábora, zůstane v něm dost dlouho, aby si vyslechnul historku jako z Jarmuschova Mrtvého muže apod.). ___ Setkání akcelerující proměnu obou ústředních postav jsou – jako i zbytek filmu – natočena se stejnou úsporností, s jakou mezi sebou Jay a Silas komunikují. Sdělují si jenom nejnezbytnější slov a cokoli je řečeno, má význam pro vyprávění. Strohý styl filmu dává vyniknout nejen suchému (a někdy krutému) humoru, ale i režisérovu výtvarnému citu. Ví, kam výmluvně rozmístit figury, jak výstižně pracovat s barvou, kdy záběr projasnit nepřirozeně jasným světlem a kdy jej ponořit do tmy. Díky kompozicím připomínajícím malby amerických krajinkářů je radost film sledovat i tehdy, nezobrazuje-li nic výživnějšího než dva muže jedoucí na koních pomalu krajinou. ___ Vyladěnou malbu bez barvy nebo tahu navíc asociuje celý Slow West. Má mnoho vrstev, které jsou spolu v harmonii, jaká u debutů nebývá obvyklá. Apendix: Milovníky poezie by mohlo zajímat, že Silas ve filmu recituje báseň The Haunted House od anglického autora Thomase Hooda. 80% Zajímavé komentáře: Anderton, eye candy (10.07.2015) (méně) (více)