Kes

Ten kluk, kterého si ve školním fotbalovém utkání nevyberou jako posledního jenom proto, že má jednoho od pohledu ještě neohrabanějšího spolužáka. Ten kluk, do kterého si každý rád kopne. Ten kluk, který se ze školy nemá kam vracet, Nic jako domov v tom obvyklém slova smyslu pro něj neexistuje. Ten kluk, který pochází z rozvrácené rodiny, má tyranského bratra, lhostejnou matku a nulové hygienické návyky. Tohle je jeho příběh a není to příběh nijak veselý. Vlastně jsem už dlouho neviděl tak depresivní film. Kes je v podstatě filmem o skomírající naději. Jediný světlý bod v životě malého pobudy Billyho má svou povahou blíže k věcem nadreálným, od země odtrženým. A jak dlouho se lze upínat ke snu? Na rozdíl od tematicky podobných filmů Do naha! a Billy Elliot je Kes oproštěn od veškerých komediálních či snad muzikálních prvků. Zůstalo holé torzo, syrové jako maso pro Billyho poštolku. Skoro všichni k sobě navzájem chovají nepřátelské city, všichni jsou však stále lidmi s pochopitelnými motivacemi. Film přináší celistvý obraz té druhé, špinavější tváře Anglie 60. let (průmyslový sever), který má nejen nadčasovým ústředním příběhem stále hodně co říct. 85% Zajímavý komentář: kleopatra (25.04.2007)

„Nikdy nepohrdej, byť těmi nejmenšími, kážu. Mají v nebi své anděly strážné, kteří neustále hledí do tváře Otce nebeského. Třeba muž, který má sto ovcí. Ztratí-li se jedna, opustí těch 99 na pastvě a jde hledat tu ztracenou. Když ji najde, tak věřte, má větší radost z téhle ovce než z těch, co se neztratily. Stejně tak není vůlí nebeského Otce, aby se ti nejmenší ztratili.“ Po jistých zkušenostech s filmy Kena Loache jsem myslel, že už vím, do čeho jdu, přesto přesně v těch momentech, kdy Billy tráví čas s Kesem (asi nejhezčí scény), jako by na režisérskou stoličku na chvíli usednul Vláčil či Kachyňa. Jinak je ale ten Loachův režijní rukopis znatelný, znovu jde cítit silný sociální podtext a věci s ním spojené. Ačkoliv je pravda, že cesta k hlavnímu hrdinovi pro mě tentokrát byla malinko trnitá. Billy totiž není žádným prototypem nevinného dítka, které se dostává do problémů bez svého přičinění. Naopak, mnohdy si za příkoří může sám, a pro lež či krád…ehm, výpůjčku rozhodně nejde daleko. Přesto je konec v jistém ohledu emocionálně až zdrcující…dám slušné 4*. (11.07.2024)

Prostredím a spôsobom vizuálneho opisovania, je to underground. Ale Loach s Mengesom dokázali z inak banálnych každodenností vštiepiť jednotlivým sekvenciám vysoko umelecký náhľad. Málokomu sa to podarí v takých inštanciách a odovzdávať plody poznania skrz cyklické, štylizované zábery vidieka - ako dáky magnetický vnem. Zaujímavé sú aj tie dynamickejšie, ťahané šoty, ktoré síce režisér tak často nepoužil, ale ak áno, väčšinou sa mu podarilo uzurpovať takú tú pocitovosť tunelového videnia nielen postavám, ktoré ním prechádzajú, ale aj bezprostrednému divákovi - pozorovateľovi. Čo sa týka dispozičnej výbavy, postavy sú rovnocenné v zmysle priestoru, rozhodne však komplikované a agresívne (so sklonmi k šikanii) a to jak medzi mladými, tak i v prostredí dospelých "intelektuálov". Opäť raz je teda názov diela symbolikou. Kes je jastrab, nevinný ako jeho priateľ Bill, oboch spája len vzájomný rešpekt, ktorý im okolitý svet inak neposkytne. Skrátka bezpátosný, ťaživý a bezprostredný zážitok, ktorého jedinou heroizáciou je schopnosť mladého chlapca vzdorovať v tomto pekle. Pekle, kde vás nečaká žiadna útecha, kde niet jediného náznaku prechodu zázračnej brány nádeje, do ktorej vo veľkej väčšine filmov tvorcovia hrdinom aspoň umožnia dotyk s touto hranou spásy. V Kesovi nič také neexistuje: http://www.9em.sk/britsky-film-kes/ (08.07.2015)

Neradostné dětství a dospívání v chudém koutě Anglie, kde není moc naděje na něco lepšího v životě než jen do práce a z práce, pak si zajít na pivo a prakticky na všechno kašlat, protože stejně nic nemá cenu. A když se naděje objeví, třeba v podobě poštolky, tak ta nemá šanci proti prostředí okolo, které jen ubíjí a ubíjí. Zdařilé sociálně kritické drama, v němž mi ale některé scény vadily tím, že byly točeny až amatérským způsobem, což by nevadilo v případě, že by tak byl natočený celý film a ne jen kousky. (13.10.2007)

Scénárista tohoto snímku, Barry Hines, byl vůbec hodně sociální autor. Vlastně od něj neznám nic, co by nebylo sociálně kritické (viděl jsem ještě Threads). Mimochodem odmítl prodat práva Disneymu, protože to chtěli předělat podle svých šablon, s dobrým koncem a radostnej. A to není. Film je syrová výpověď o lidech, kteří se ze svýho svrabu ani nemůžou vyhrabat prostě proto, že ani neví jak a když už na to náhodou připadnou, osud nebo okolí stojí proti nim a nejsou jim nijak nakloněni a ještě je spíš osočují z podivínství a snahy vymanit se předepsanému životu a třídě. Atmosféra filmu je hutná, opravdu hutná, kdo se na něj začne dívat s rozjařenou náladou patrně rychle přepne, nebo mu ji to zkazí. Člověk se taky nakonec musí zamyslet, jestli mu vůbec jsou k něčemu ty vymoženosti, na co to vlastně je. A mně ještě po letech zůstala v paměti hláška staršího bratra hlavního hrdiny, když se upravuje kvůli večerní zábavě a dívá se do zrcadla: Jsem prostě kořen. (Mimochodem to byla poštolka a taky jsem to viděl dopoledne na Nově, když jsem si náhodou hodil marod.) (11.04.2006)