Gomora

Ani jsem nečekal, že mi tenhle seriál přiroste až tak k srdci, že mi bude líto, když dohraje poslední 12. díl první série. Příběh mi sedl od prvního dílu, ale pod kůži se dostával stále víc, nemalou zásluhu na tom měla i fantastická hudba. V rámci žánru dokonalost. Skvěle natočeno, perfektní vývoj postav, hlavně u Gennyho Savastana, ale i jeho matka a Ciro jsou zajímavé charaktery. Chci víc! (07.03.2016)

Drsná sonda do neapolského sídláku a ve třetí sérii i do centra. Je to naprosto profesionálně natočené a má to stále spád. Vraždy jsou na denním pořádku, ale to jsem čekal. Co mě na Gomoře utkvělo nejvíc je velice povedený vývoj postav. Jasně, chcípá to tam hodně a často, ale ti přeživší se musejí měnit, aby přežívali dále. Taky kvituji, že nedošlo k nějakému zromantizování mafie, ale opravdu tu jsou všichni zmrdi. Není tam kladná postava. A i když někomu fandíte, tak byste vedle něj určitě nechtěli bydlet, protože všichni tam páchají nejtěžší zločiny na nevinných lidech. Vztahy mezi hlavnímy protagonisty se divoce mění a já si blahořečím, že žiju v ČR a nemusím tohle řešit. Kdybych žil jejich život, tak dostanu infarkt už ve dvaceti letech. (24.04.2018)

Tak kruté, ako len mafia môže byť. Vraždy bez okolkov, ako ich môžete vidieť v kriminálkach, proste chladnokrvné, bez zbytočných kecov, pokiaľ je to možné. Škoda popisu k seriálu, ktorý vlastne vyrieši prvé dve časti vopred. Tá tretia vás poriadne naštartuje, je trošku chybou, že línia väzenského prostredia sa nestala jednou z hlavných. Sledujeme premenu postáv, z jediného ako tak "sympaťáka" Cira sa vykľuje odporný človek, ktorý nemá zľutovanie ani s dievčatami. Naopak, z tlustoprda Gennyho sa stane fakt niekto, čo by na začiatku len málokto tipoval. Niekedy seriál pôsobí neprehľadne v tom zmysle, že sa tam prelína viac príbehov, rodín, zakomponujú do toho Rusov, cigánov, politiku i deti. Cieľom bolo snáď poukázať na všemocnosť podsvetia. Keď to pomaly a isto padá do priemeru, posledné časti a zvlášť tá posledná to zachraňuje. Veľkým pozitívom je tiež hudba, ktorá sa neobjavuje často, za to ale v pravých situáciách. (03.04.2016)

Jako první mě napadlo, že členové Camorry nemají vkus. Teplákovku pokládají za společenské oblečení, v domě je pozlacené všechno od rámu televize po záchodovou štětku a kdo nemá v uchu diamantovou náušnici, jako by nebyl. Pak se děj rozběhl a já jsem podobné úvahy pustil z hlavy. Neapolská mafie je parta opravdu drsných chlapů, kteří žijí podle svého vlastního kodexu. Ten stojí na třech pilířích - loajalita ke klanu, láska k rodině, víra v Boha. V tomto pořadí. Vše ostatní je slabost. Zapomeňte na Kmotra a jeho téměř romantické líčení mafiánských praktik. Gomorra ukazuje podsvětí v celé jeho syrovosti, odpornosti a nekompromisnosti. Pro spoustu lidí to může být problém, protože se není s kým ztotožnit. Všechny postavy jsou záporné, nemorální, špatné a jejich neúspěch je zisk pro společnost. Vtip je v tom, že sledujete "svoje" zlé bojující proti zlým, jejichž příběh neznáte. Postavy si tuto ironii pochopitelně neuvědomují, při pohledu zvenčí je ovšem nepřehlédnutelná. Gomorra je těžko stravitelná, jak pro svou morální relativitu, tak pro svůj občas až dokumentární styl. Nedává odpovědi, neidealizuje ani neodsuzuje. Nezúčastněně popisuje tu část společnosti, kterou by většina lidí pro svoje vlastní dobro nejraději sprovodila ze světa. Díky vynikající atmosféře, skvělým hereckým výkonům a zdrcujícímu ději je ovšem vysoce návyková. (11.10.2016)

Talianska odpoveď na akúsi hibernáciu žánru naberá rozmer dráždivého sociálneho komentára, nakoľko s pokojom Angličana a s určitou dávkou zveličenia až cynickým odstupom nepredpojatého pozorovateľa ilustruje život organizovaného zločinu pod sopkou Vezuv, kde si kriminálne živly hľadajú šťastie v skratkách násilia a nelegálnej činnosti. Špinavou a surovou autenticitou kovaný seriál nevkladá dej do politických súvislostí ani nenaštrbuje verejnú dôveru v inštitút polície, reflektujúci pohľad vrhá na celé panoptikum fiktívnych postáv vo väzbe na realistické prostredie (viď sídlisko Scampia – najväčší trh drog v Európe), kde tieto (predovšetkým) morálne skorodované charaktery kríži naprieč prehľadnou sieťou intríg a mocenských záujmov. Skupina tvorcov okolo režiséra Stefana Sollimu príliš neplytvá kyslíkom na slová a namiesto verbálneho stavia v rámci narácie do popredia zdelenie obrazové. Filozofiou za tým je snaha klásť akcent na vyznenie, ktoré prostredníctvom inscenovania scén neustále pripomienkuje dokumentárny charakter nastolený už Garroneho filmovým prepisom s rovnomenným názvom. Názvom, ktorý sa stáva synonymom dementovania romantizujúcej podoby mafie. (21.06.2016)