Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Demián Bichir, Tim Roth, Michael Madsen, Bruce Dern, James Parks, Dana Gourrier (více)Obsahy(2)
Několik let po občanské válce se zasněženými kopci Wyomingu řítí dostavník. Veze se v něm John Ruth (Kurt Russell), lovec lidí, známý také jako „Kat", a Daisy Domergueová (Jennifer Jason Leigh). Jeho čeká odměna, vypsaná na její hlavu, ji soud a oprátka. Po cestě potkají dva muže – majora Marquise Warrena (Samuel L. Jackson), bývalého vojáka, ze kterého se také stal obávaný lovec lidí a Chrise Mannixe (Walton Goggins), jižanského odpadlíka, který o sobě tvrdí, že je novým šerifem ve městě, kam mají všichni namířeno. Když jim silná vichřice zabrání pokračovat v cestě, rozhodnou se hledat útočiště v dřevěnici u Minnie, která je oblíbenou zastávkou dostavníků. Ve dveřích je však nevítá majitelka, ale několik cizinců, kteří se rozhodně netváří přívětivě. Nad horským průsmykem zuří sněhová bouře a osm pocestných začíná tušit, že se do města asi nedostanou... (Forum Film CZ)
(více)Videa (28)
Recenze (2 107)
Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. ()
Rozhodně nejsem tarantinovec, ale protože mám od něj nejradši Gaunery, ani mě moc nepřekvapilo, že se mi "Gauneři na divokém západě" tak líbili. Quentin si totiž natočil dialogové porno nejhrubšího zrna, prostě jako by na plátno přímo otiskl svůj ukecaný román. Někdo to určitě znuděně prochrápe, já bych ale verbální exhibice Samuela L. Jacksona a Waltona Gogginse mohl poslouchat donekonečna. Právě díky nim je skvělá i první, krapet pomalejší hodina, no a pak už nastupuje našponované divadlo v jedné zasněžené chatě. Tarantino v ní rozehrává tísnivou thrillerovou hru s luxusními krvavými intermezzy, hlavně ale nezapomíná bavit a oslňovat skvělými herci. Je to pecka. Zdaleka ne tak přístupná jako Django, ale pecka. (9/10) ()
*****Bude "Eightful Hate" posledním filmem z Tarantinovy tematické osmice?***** Hang on! :) Klíčové zvolání, vzpomeňte si, museli jste přeci i Vy takhle v duchu prosit u každého záběru, i sebedelšího, až do toho konce koncovatého. Ještě tak zůstaň, ještě, ještě se mi pozdrž, jen ať si to dobře užiju. *** Neb toto je opus magnum, zchystané k prodlužovanému zálibnému držení chuti jednoho vyzrálého, plného záběru po druhém na půnebí vědomí a k soustředěnému a opakovanému upíjení, vpíjení se, vychutnávání a zpíjení. *** Jedním z vrcholů pochopení tvůrčí síly je, když si praktikovaná meditace může dovolit vzít si za svůj předmět láskyplně ironického, rozkošnicky odpoutaného pojednání i naveskrze kruté, obhroublé a sprosté téma a otáčet si s ním jakoby zadumaně, avšak lišácky zvesela v prstech ze všech vyprávěcích i zobrazovacích úhlů dle libosti. A promítat si je do všech plánů, divadelních, filmových, krajinných, interpretačních i dalších. *** Mám fajnšmekrovskou radost, že se Tarantino po slibném, leč zhůvěřile nedopracovaném, kdovíproč (ale jednu odpověď nabídnu) tehdy tak zbrkle odbytém Džangovi ukáznil (--natočil to ve chvíli, kdy mu zůstala nevypracovaná celá jedna rovina, tři plochy nastíněné fešné rubikovky, se společným vrcholem v prázdné, jen načrtlé, neprokreslené postavě oné otrokyně, čímž pádem se rozkulhala doztracena veškerá motivace ostatních, jejichž jednání se k ní tak či onak zásadně vztahovalo, a interpretační meditační hra se vůbec nemohla rozběhnout--) a jakoby o to kajícněji se vrací na trpělivou a stále pracnější stezku Mistra, který s každým novým dílem nejen vstupuje do další dimenze tvorby (a smyslu tvorby), ale zároveň opečovává a dovršuje i slávu a smysl svých předchozích počinů, takže celek jeho díla v čase nekornatí a nekorá, staré jako překonané neodpadá, ale všechno se v nové skladbě a uděleném drajvu znovu a znovu živě přeskupuje, rozrezonovává, pomrkává, proměňuje, kultivuje, prohlubuje a rozbohacuje a stává se zdrojem nové a nové radosti. O víc už ani nemůže jít. *** Nic soudnějšího či konkrétnějšího tu ode mě nečekejte, u takového zrale celistvého díla by můj komentář toho, jaké všechny rafinované doklady stále harmoničtějšího a důslednějšího tvůrcovství jsem si tu s potěchou a úctou procítila, povšimla a prožila, musel vyhlížet jako zoufale splasklý bezedný měšec s hrstkou laciného cinkotu, leda bych ho rozepisovala půl života, a to zas není proč - on je tu dobrý fyzikální důvod, proč to QT (Cutie) natočil jako film. Úžasně to koncentruje čas. *** Pár bonusových postřehů bokem si však přece dovolím. PLUS: K názvu H8ful 8 - osmička je mj. symbolem dokonání, završení, dosažení rovnováhy, spravedlnosti, celistvosti. Bodu obratu k novému cyklu. Vystihuje tak nejen téma filmu, ale jakoby i spojovník celé Tarantinovy osmice filmů o gaunerech, zločincích a vyvrhelích - ne nadarmo se na plakátech k Hejtful Ejt zdůrazňuje, že se jedná o jeho osmý film. Poslední film z osmice o odporných hrdinech? Možná, vtipkuju si, že toho Džanga minule natočil tak fofrem, aby mu to tady vyšlo správně do počtu? Možná že se tu říká, že tímhle filmem opravdu završil svoji dosavadní tematicky ucelenou sérii, a jeho příští film bude už odjinud, prvním vykročením do nové etapy na cestě? I proto si pro sebe do češtiny název překládám trochu jinak, pracovně si tomu říkám "Odporná Osma" či "Osmice Ohavných" (a ta dvě O mi graficky skládají osmičku, ať už stojatou, nebo ležatou). *** PLUS: Hlavní ženská role je tak ďábelsky propracovaná, tak zvěrsky napsaná, aby ji neodmítla a zvládla uhrát jedna herečka z miliónu - všechny ostatní se stopou marnivosti v duši by se sice v duchu kroutily studem a nenáviděly se za to, ale nikdy by mu to dobrovolně neodehrály. Zato JJL se do téhle strmé gradace degradace, žensky vášnivého tupení ženství, zarytého prohlubování samého dna opovržení, zoufale sebeopájivé svobody zmaru, zkázy a ošklivosti, obula s ryze zavilým ženským gustem a veškerou brutální grácií Grácie. *** PLUS: Ohromilo mě stejně silně, ne-li na okamžik ještě víc, že i Morricone zas ještě vynašel způsob, jak svoji pověst velikána čistým ladným obloukem přehodit a všem znovu vytřít sluch. Větřím, že až jednou půjde Věčnost na odpočinek, tenhle legendární chlap jí k tomu složí a vlastnoručně zahraje uspávanku, jakou svět neslyšel. *** () (méně) (více)
"Když tě praštím loktem do ksichtu, tak to znamená - drž hubu. Rozumíš?" Tak tomuto druhu posunkové řeči rozumím i já. A já jsem se přitom nekonečném vraždění dokázal i pobavit, přestože Quentin z Tarantinova tentokrát několikrát zbaběle vykradl sám sebe. Navíc mi příliš neseděla představa černého klacku v bílé tlamičce, ale to je můj problém. Nicméně scéna s příliš dlouho se vzdávajícím zákeřným koulostřelcem se jistě stane legendární tak, jak už to u Tarantinových filmů bývá. ()
Úvod? 35 minut tlachání v dostavníku s ošklivou zadní projekcí. Následuje dalších 60 minut tlachání v chatě, než zasviští první kulka. Do této chvíle je to neskutečně upachtěná nuda, při níž jsem Tarantina skoro proklínal, jakou ukecanou sračku to zas natočil, a jak mu to v komentáři pěkně nandám, zatímco zarytí fandové mu ho i přesto div nevykouří. Ale i mistr tesař se občas zmýlí. S prvním výstřelem se totiž rozjede ta pravá zábava: masakr, v němž se odstřelují koule, mozkovny či rovnou celé kebule, nebo se ve velkém zvrací proudy krve (Nicotero s Dykstrou se zase předvedli). Situace se vyhrocuje, hlášky přibývají, postavy odpadávají. Ve finále je pak interiér chajdy ocákán kečupem tak mocně, že by záviděly i Gauneři. Herecky to pak nejvíc táhne trio Jackson, Russell a trochu nečekaně Jennifer, která si to dává opravdu luxusně. Takže jak jsem psal - hodina a půl je skoro utrpením, ta následující hodina a čtvrt je však silnou kompenzací a hlavním důvodem, proč novýho Tarantina vidět. Jo a pokud bych si měl vybrat nejlepší scénu, zvolim nejspíš tu s kávou. (70%) ()
Galerie (80)
Zajímavosti (71)
- Slovo "nigger" ve filmu zazní 58x, což je zhruba o polovinu méně než v Tarantinově předešlém westernu Nespoutaný Django (2012), který v tomto drží rekord. Joe Gage (Michael Madsen) je jediná postava, která toto slovo nepronese. (Baltazzar)
- Na začátku filmu je použito označení "pen pal" ("kamarád na psaní dopisů"). Tento termín ale byl podle amerického slovníku Merriam Webster použit poprvé až v roce 1938. Postavy v době kolem roku 1870, kdy se film odehrává, ho tedy nemohly znát. (hansel97)
- Šerif Chris Mannix (Walton Goggins) přibíjí prkno, které v předchozím záběru už přibil. (moznazitra)
Reklama