Nejdelší jízda

Byl jsme na pochybách, jestli dát 4* nebo 5*, ale nakonec jsem dal 5*. Rozmýšlel jsem se proto, že úplně nemusím romantické filmy. Naproti tomu mám rád Alana Aldu. A tenhle film mi trochu otevřel oči. To, že není nejmladší, vím. Ale nikdy mě nenapadlo, že to s ním jednou mohlo být takto vážné, byť snad v současnosti není. Proto jsem rád, že jsem si film kvůli němu užil, protože nových filmů s ním nemusí moc přibývat, ale pevně věřím, že jich ještě pár bude. Bylo by to určitě fajn. A pokud odhlídnu od Aldy, tak je tu jedna zajímavá paralela mladýho a starýho Eastwooda. Ten starší začínal jako cowboy, ten mladší tady docela podobně navázal. Prostě klobouky mají v rodině. Nejspíš se to dědí. (01.05.2017)

„Je to jen osm sekund. S tou dívkou bys mohl být po celý život.“ Typický Sparks, nabízí se napsat. Rok nezávodil, protože se tenhle kovboj vylízával ze zranění, které mu způsobil vážný pád z býka v aréně. Jakmile si ovšem tenhle narcis znovu nasadí klobouk a sedne na býka, je v kalhotkách několika slečen v publiku zatraceně živo. Jenže staromódní ramenatý hošan, který jakoby z oka vypadl Clintu Eastwoodovi :-), pokukuje po studentce a milovnici umění s tváří Britt Robertson. Ač oba pocházejí z různých světů, zamilují se, navrch zachrání z havarovaného auta starého muže, který rozvypráví zase svůj příběh, přijdou první potíže, prostě tak, jak to ordinuje literární předloha. I s překvapivým aukčním dovětkem. Sparks jednoduše pokračuje tam, kde naposledy skončil. Sympatičtí hrdinové, vystyleovaní do posledního detailu, umělé zápletky, druhé šance, atraktivní prostředí (večeří se tu romanticky u rybníku, aniž by dvojici nesežral hmyz). Všichni jsou dokonale upravení a zabalení v teplých barvách. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Znovu sází na dvě časové roviny (druhá je z období druhé světové války, na kterou vzpomíná stařičký Alan Alda), znovu je nesmírně sentimentální, znovu klouže po povrchu a hází hrdinům do cesty klacky z umělé hmoty, ale co už.. Takový prostě je, vezmi, nebo nechej být. (21.07.2015)

Film má hned několik nedostatků, zároveň i přebytků, bohužel se ale navzájem nevyvažují. Za hlavní mínus považuji upřednostnění docela nezajímavého současného rámcového příběhu, který ve spojení s příjemně (hlavně díky obsazení kombinace Chaplin-Huston) ztvárněným retrospektivním vyprávěním pokulhává. Snaha navázat dva příběhy jejich podobnostmi (totiž spíš vzájemnou rozdílností partnerů obou párů) pak působí velmi plánovaně a zanechává pocit konstruovanosti. Jsou zde i drobné, avšak zásadní chyby typu: teď nám donesli večeři na bar, tak jo, jednou do toho šťouchneme a jdeme pryč. Člověk pak přemýšlí i nad vztahem s nejlepší kamarádkou. Působí podezřele, když se tzv. nejlepší kamarádka hlavní postavy neukáže během její největší krize jako podpora, naopak už o ní není vůbec řeč. To diváka vždycky vyhodí z konceptu. Přebytky se týkají hlavně filmových klišé, za všechny mluví využití deště snad v každé trochu dramatické scéně. Všichni musí být mokří, jinak se to přece ani nedá autenticky zahrát... nebo ne? (Pozitivum na závěr: pohádkové zakončení v podobě zkoušky alá sůl na zlato se povedlo.) (23.09.2015)

Taková obyčejná romantika, která působí naředěným dojmem. Tvůrci si očividně řekli, že nemají moc, co vyprávět a tak místo příběhu jednoho páru budou vyprávět o párech dvou. A ten druhý bude samozřejmě z minulosti a poznamenaný válkou, protože na to lidi letí. A ne, ani závěrečné gesto neospravedlní to, že to bylo zbytečně dlouhé (protože jsou tam dva páry). Plus je, že mladého Iru hrál můj favorit z Boardwalk Empire (Jack Huston), na druhou stranu nepochopím, proč si mladej Clint Eastwood "vybral" ufňukanou Angie z Under the Dome namísto Supergirl (já bych volil opačně). Na herce a herečky se kouká dobře a někdy je taková romantika zapotřebí, ale určitě by to šlo zkrátit. Prostě nic nového a objevného se nekoná. (03.08.2015)

Po prvních pár minutách jsem si myslel, že se těm Kenům a Barbienkám v kloboucích a kožených tangách budu na konci cynicky vysmívat. Tedy pokud bych to vůbec přetrpěl. To se nakonec podařilo, a dokonce to ani nebylo tak zoufalý, jak jsem původně předpokládal. Byl to romantický film a z hlediska žánru se povedl. Jasně, bylo to cukrkandlový, byl to pouťovej kýč, ale bylo to milý, pěkný, milejší a pěknější než reálný životy, ty to může jen rozsvítit, tak proč to zatracovat... (28.11.2015)