Děs po setmění

Středně propečený a méně krvavý steak, co po sobě zanechal Zodiac. Zapadákov Texarkana by byl jen dalším bezvýznamným zapadákovem kdesi na texasko-arizonské hranici, kdyby se zde ve čtyřicátých letech minulého století nepromenádoval maskovaný zabiják Fantom, který po setmění vraždil milenecké páry. Jeho totožnost nikdy nebyla odhalena, vrah nikdy nebyl dopaden a usvědčen, ale se svojí řezničinou posléze praštil. Až v roce 2013 udeřil znovu. Jeho útok přežila mladá dívka, budoucí žurnalistka, aby pak diváka mohla po zbytek filmu otravovat svým nepříliš sympatickým projevem. Nový Fantom striktně dodržuje posloupnost vražd, jaké jsou k vidění v béčkovém hororu, který byl natočen v sedmdesátých letech. Aby se na Fantoma a jeho napáchané bestiální činy tak úplně nezapomnělo, v městečku se každoročně promítá legendární slasher o něm. Na tomhle hororu je zvláštní, že je inspirován málo známým hororem ze sedmdesátých let, pojednávajícím o maskovaném zabijákovi. Je zde zmínka o režisérovi tohoto filmu, nechybí autentické prostřihy do minulosti, nicméně divák je naladěn na brutální řádění maniaka a celkem sere na propojení těchto dvou filmů. Maniak ve vraždění nepředvede nic extra krvavého, pozoruhodná je vražda pozónem, ovšem detaily většiny vražd jsou málo explicitní. Nad nižším počtem zabití převyšuje koncept, ve kterém přeživší oběť pátrá po detailech z minulosti i současnosti, souběžně s ní se do pátrání pouští i policejní sbor vedený černým rangerem Anthony Andersonem. Pátrání nebylo nijak zajímavě vedeno, o něco záživnější mohlo být odhalování vraha divákem. I méně zdatní Herkuláci Poirotové asi po deseti minutách filmu budou mít jasno, kdo je onen maskovaný maniak. Ovšem pozor, film na konci přijde s překvapením, takže zklamání z průhlednosti identity vraha nebude tak velké. Je nutno také zmínit, že podobného zvratu, s jakým se přijde v závěru, nebylo ve filmové oblasti užito poprvé. Film nemá zrovna výstavní herce. Addison Timlin jak je protivná, je i stejně protivně nadabovaná, zbytek herců se dal vydržet, ale nikdo nepřijde s ničím výrazně zapamatovatelným. Režisér Alfonso Gomez-Rejon si teprve osahával krvavý terén, přechod ze seriálové tvorby k té filmové mohl probíhat kladením výraznějšího režijního rukopisu, mohla se i definitivně odbourat inklinace k televiznímu stylu natáčení. Určitě je dobrou zprávou, že film se postupně zlepšoval, finální zúčtování s sebou přineslo to lepší, co film nabídl a celkově se jedná o hororový počin, který nezanechá na divákovi známky poškození centrální nervové soustavy. Zabiják nějaké to charisma má. 60% (06.03.2016)

Nejblbější na těhle vyvražďovačkách je to, když ten hlavní madafaka nemá žádný charisma, což je žel bohu příklad i tady toho synka, co tam běhá s pytlem od brambor na hlavě (zdravíme do Crystal Lake). Páč a protože by byl tenhle film "co má tak dlouhej název, kterej si prostě nezapamatuju" jinak dobrá poklona všem slasherům, co se jich v silných létech sedmdesátých a hlavně osmdesátých natočilo, především ten retro vizuál tomu dodává to správně špinavý kouzlo. Průměr, nic víc. (05.11.2014)

Už som myslel že to už nikdy nepoviem,konečne vrah z ktorého išiel strach,odhodlanosť zabíjať a cieľavedomosť preraziť z niečím novým.Tá jeho maska bola jednoduchá a práve tam vidím silu,lebo bola realistická.Bolo tu pár nezmyslov,ktoré ma otravovali,ale žiadny slasher sa im nevyhne. Vraždy boli vynaliezavé a vrah si ich užíval.Len tých náhôd tu bolo veľa aj po scenáristickej stránke mal pár nedostatkov. (07.11.2014)

Originál jsem neviděl, ale tohle pokračování/remake není vůbec špatné. Úspěšně vás přesvědčuje, že je podle skutečných událostí (i díky zajímavému zapracování původního filmu do příběhu), napíná ohledně identity vraha (přičemž podezřelých je hromada), naservíruje obstojné množství nepříjemných vražd, disponuje fešnou a docela sympatickou hrdinkou a i vizuálně to vypadá k světu. Spokojenost. (11.06.2015)

No to mi poser nohu. Narazil sem na tenhle "remake" staršího slasheru úplně náhodou a ono je to prostě super. Proč je remake v uvozovkách? On ten film jaksi uznává existenci prvního filmu ze sedmdesátých let a operuje s tím, že je to založeno na reálných událostech. Což dává autorům prostor ke stylu v hororech docela nevídanému, kombinující retro slasher scény s pomrkáváním na diváka, který chvílemi neví, jestli to tvůrci myslí vážně, nebo ho tahají za nos. Je to opravdu hodně stylizovaný, ale já si brzo zvykl a pak si už jenom užíval zajímavej příběh vrcholící pro někoho debilní, ale rozhodně neodhadnutelnou pointou. Rozhodně to lepší, co v hororech rok 2014 nabídl. 8/10 (04.04.2015)